ROZHOVOR | Dopad vládních opatření? Citelný pokles zákazníků a tržeb pokračuje, říká vedoucí kavárny

Co člověka přiměje k tomu, aby si otevřel či provozoval kavárnu?

Takových pohnutek je, v případě, že kavárnu otevírá podnikatel, jistě celá řada. Ať už je to podnikatelský plán, dávný sen, snaha vytvořit sociální prostor, pocit, že něco takového ve vašem okolí chybí... V případě tréninkové kavárny Rígrovka se potkali všechny tyto aspekty. Umocněny byly tím, že jakožto projekt kralupské charity, měla a má tréninková kavárna pomáhat najít zaměstnání pro různě handicapované klienty. Potom, co klienti Charity na sobě pracují pod vedením lektorů, jim tréninková kavárna nabízí ukotvení ve stabilním zaměstnání a různé typy sociálních interakcí, které je posouvají dále.

Vaše kavárna se prezentuje jako tréninková kavárna. Co přesně to znamená?

Nabízíme práci handicapovaným lidem, kteří jsou na otevřeném trhu práce těžko zaměstnatelní nebo úplně nezaměstnatelní. Zároveň jim ale nenabízíme jen práci v zázemí, ale i práci na pozici obsluhy. Taková práce potom posouvá naši „speciální obsluhu“ dále nejen v rovině emoční, psychické, ale také v rovině manuálních dovedností atd. Zaměstnanci si osvojují pracovní řád dne, komunikaci nejen se zákazníky, ale i s kolegy, práci v kolektivu. Je to velmi komplexní a zároveň individuální práce s každým klientem.

Tréninkové kavárny v Česku nejsou v posledních letech nijak vzácné. Proč je pro sociální rehabilitaci zaměstnanců vhodným místem zrovna kavárna?

Handicapovaní, znevýhodnění mají velmi často tendence k uzavírání se do sebe před okolním světem. Těžko hledají motivaci k navazování nových sociálních kontaktů. Práce v kavárně je z tohoto pohledu velmi prospěšná. Zaměstnanci pracují v kolektivu, ve kterém spolu musí dobře vycházet a zároveň potkávají stále nové a nové lidi na straně zákazníků. Ne vždy je jednoduché přemoci stud, strach, ostych, ale při soustavné práci na sociální rehabilitaci je u zaměstnanců znát obrovský posun.

Na svém webu píšete, že jedním z vašich poslání je poskytovat zaměstnání osobám, které jsou na trhu práce hůře uplatnitelní či jinak znevýhodněni. Jakým způsobem se k tomuto druhu podnikání staví stát?

Z tohoto pohledu nepociťujeme žádná omezení nebo úskalí. Příspěvky na znevýhodněné osoby nepobíráme. Snažíme se, aby si kavárna sama vydělala na svůj provoz.

Jaké jsou nevýhody zaměstnávání osob se sociálním či zdravotním postižením oproti ostatním zaměstnancům? Setkáváte se například s nekázní, nedochvilností apod?

Domnívám se, že se nijak neodlišujeme od jiných pracovních kolektivů. Samozřejmě ne vždy je vše ideální, ale snažíme se s lidmi hovořit a řešit případná nedorozumění v zárodku. I nám se stává, že si někdy nerozumíme, že práce není odvedená na 100%, nebo se něco nepovede. Ale naši zaměstnanci s handicapem jsou skvělí a práci odvádí s nadšením.

Řadu podnikatelů, v restauračním byznysu zejména, postihla nedávná omezení zavedená kvůli pandemii nového typu koronaviru. Jak se restrikce projevily u vás?

Samozřejmě jsme podobně jako ostatní restaurační zařízení měli dlouhou dobu zavřeno úplně. Od 23.4. jsme zprovoznili výdejní okénko, tržby byly několikanásobně nižší, než před zavedením omezení, ale všichni jsme cítili, že chceme zase otevřít pro naše zákazníky. Čas kdy byl omezený provoz jsme věnovali přípravě nového jídelního lístku a dalším změnám, které snad všechny byly k lepšímu.

Potýkáte se po znovuotevření provozovny s poklesem zákazníků?

Pomalu se začínáme vracet do starých kolejí, ale stále ještě cítíme pokles počtu zákazníků a tržeb. Naše kavárna sousedí s DDM Kralupy a s ZUŠ, žáci i jejich rodiče byli našimi častými zákazníky. Vzhledem k omezení aktivit DDM a distanční výuce jsme o tyto zákazníky z velké části přišli.

Mohou zákazníci či lidé obecně nějakým způsobem na chod tréninkových kaváren přispívat?

Nejvíce tím, že do nich budou chodit. Některé mají i na svých webových stránkách další informace o tom, jak jim lidé mohou přispět. Například my jsme zapojeni do projektu ČSOB pomáhá regionům. V rámci Středočeského kraje máme vypsaný projekt na klimatizaci, kterou velmi nutně potřebujeme. V kuchyni je při aktuálních venkovních teplotách velmi nepříjemné horko. 

Zástupkyně ombudsmana Monika Šimůnková před několika dny vydala příručku, pomocí níž chce ve společnosti nahradit dosud používané výrazy jinými, které mají projevovat více respektu. Nově by se tak namísto vozíčkáře měl například použít termín „člověk s omezenou hybností“ nebo namísto postiženého člověka by se mělo používat „člověk s postižením“ a vynechat „zdravotním“. Jak hodnotíte tento krok?

Náš postoj k tomuto kroku je velmi rezervovaný. Domníváme se, že je vždy důležité být ohleduplný a vnímavý k pocitům každého člověka, ať už je nebo není handicapovaný. Někdo o sobě hrdě řekne, že je vozíčkář a takové oslovení mu nevadí, neurazíte ho pokud o něm takto budete mluvit. Pro jiného je to možná nálepka, kterou nerad nosí. Respektujme přání každého, neškatulkujme.