Česko by mělo mít stabilnější daňový systém. Najít ideál ale není lehké

Ať je balíček, jaký chce, a ať se někomu zamlouvá či ne, jedním z jeho klíčových nástrojů jsou daňové úpravy. Otázka proto stojí, existuje nějaký ideální daňový systém, který by státu přinášel potřebné finance, ale byl zároveň přijatelný, jak se rádo říká, pro všechny? A pokud takový systém existuje, jak to změřit? A kdo ho má? Jak ale správně tušíte, milí čtenáři, odpověď je komplikovanější. Pro jedny může být totiž měřítkem ideálu nízká korporátní daň (dá se jistě tušit proč), pro jiné zase úplně něco jiného. Přesto, existuje Tax Competitiveness Index, chcete-li Index daňové konkurenceschopnosti, který se snaží různé pohledy na ideální daňový systém „srovnat“. Index mezinárodní daňové konkurenceschopnosti (ITCI) se tak podle své definice snaží změřit, do jaké míry daňový systém dané země dodržuje dva důležité aspekty daňové politiky: konkurenceschopnost a neutralitu. Mimochodem ‒ Češi na tom nejsou vůbec špatně. Za rok 2022 byl totiž tuzemský daňový systém vyhodnocen jako pátý nejlepší ze všech sledovaných zemí.

Ale zpět k ideálu. Jaký by měl tedy být daňový systém „pro všechny“? „Ideální daňová soustava by měla splňovat několik klíčových principů, jako je spravedlnost, efektivita a transparentnost,“ řekl k meritu věci serveru EuroZpravy.cz Kryštof Míšek, analytik společnosti Argos Capital. Kromě toho by měla být podle něj odolná vůči ekonomickým šokům. „V současné době je v České republice výzvou nízká míra odhadnutelnosti a predikovatelnosti dlouhodobého daňového prostředí. Stabilita a jasná pravidla v daňovém systému jsou důležité jak pro podniky, tak pro jednotlivé poplatníky, protože umožňují plánování a předvídání výdajů a příjmů v delší časové perspektivě,“ doplnil Míšek.

Analytici a ekonomové si tak všímají, jak dodává Kryštof Míšek, že v české ekonomice je zřetelný trend, že se základní daňová pravidla mění s každou novou vládou. Ideálním příkladem pro to je daň z přidané hodnoty (DPH), kde se mění sazby a rozsah výjimek (0 % až 21 %), daně z příjmu, kde se uplatňuje různá míra progrese apod. „Aktuální vláda představila i ‘daň z mimořádných zisků’ (tzv. windfall tax), která byla kritizována za nedostatečnou přípravu a neefektivitu. To se potvrdilo v menším než očekávaném výběru prostředků nejen od bankovních institucí. Přitom dlouhodobou bolestí české ekonomiky je často „outflow“ peněz v rámci transferových cen a dividend. Zde naopak zůstává vláda nečinná. ČR se svou složenou daňovou kvótou okolo 35 % patří k průměru EU, kde nejvíce přerozdělující státy pracují i s 45 %. Zatížení běžného daňového poplatníka bude přesto v ČR příštím roce jedno z nejvyšších za posledních 30 let,“ upřesnil Kryštof Míšek z Argos Capital.

Ze statistik lze vyčíst, že český státní rozpočet přišel daňovými změnami od roku 2020 až o 150 miliard korun, snižování daní proto musí jít dle vyjádření snad všech rozumných ekonomů vždy ruku v ruce se snižováním výdajů. V opačném případě se jedná pouze o „uplácení“ voličských skupin. „Osobně se domnívám, že i přes kvalitní daňový mix, nelze změnit nevyhnutelnou skutečnost, že česká ekonomika potřebuje skutečný ekonomický restart,“ řekl serveru EuroZpravy.cz Kryštof Míšek. Současný ekonomický model České republiky se podle něj již vyčerpal a struktura ekonomiky nedokáže generovat dostatečný počet pracovních míst s vyšší přidanou hodnotou. „To má za následek, že průměrná mzda je stále o třetinu nižší než v jiných zemích. Každý makroekonomický nabídkový nebo poptávkový šok pak odhaluje slabiny tohoto systému a výrazně ohrožuje příjmové skupiny s nižšími příjmy. Tato situace je důsledkem nedostatečného rozvoje a diverzifikace ekonomiky, která je příliš závislá na určitých odvětvích nebo exportu nízkou přidanou hodnotou,“ uzavřel Kryštof Míšek.

Ale jak už to tak právě v ekonomické teorii bývá, i při vědomí toho, že dobrý daňový systém by měl splňovat oněch několik základních podmínek, mezi které patří spravedlnost, přiměřenost, jednoduchost, transparentnost a administrativní nenáročnost, informací o tom, jaká země takový daňový systém opravdu má, už tolik není. Snad jej proto nejen vítězové příštích parlamentních voleb nebudou hledat v zemi Krále Miroslava, tedy za Půlnočním královstvím.