KOMENTÁŘ | Putin se vyžívá v ponižování státníků. Kteří světoví lídři jsou další na řadě?

Brazilský prezident dorazil ve středu do Moskvy, avšak ruský vůdce Putin ho nepřijal. Incident následoval krátce poté, co brazilský lídr veřejně vyjádřil záměr přesvědčit Putina k účasti na čtvrtečním jednání s ukrajinským prezidentem Zelenským, plánovaném v tureckém Istanbulu.

Brazílie představuje pro Rusko významného partnera, a není tedy překvapivé, že prezident Lula věřil v úspěch svého diplomatického úsilí. Namísto očekávaného setkání však došlo pouze na telefonický rozhovor, pravděpodobně uskutečněný přímo z moskevského letiště. Podle informací serveru RBC se brazilský prezident zdržel v ruské metropoli pouhé dvě hodiny, poté se vrátil zpět do vlasti.

Putinův chladný postoj vůči Lulovi pouze zdůraznil reálné postavení uskupení BRICS v dnešním geopolitickém uspořádání. Ačkoli zejména ruská a čínská propaganda opakovaně tvrdily, že BRICS zavede vlastní měnu schopnou konkurovat americkému dolaru, skutečnost ukazuje na pravý opak. Členové tohoto bloku neprojevují ani základní míru soudržnosti, vzájemně si nenaslouchají, a navíc mezi některými z nich panují hluboké rozpory – v krajním případě až nepřátelské vztahy, jako je tomu mezi Indií a Čínou.

Brazílie až dosud vystupovala v otázce ruské invaze na Ukrajinu velmi zdrženlivě a umírněně. Právě proto byla Lulova veřejná prohlášení o snaze přimět Putina k účasti na jednání v Istanbulu nezvykle otevřeným a výjimečným krokem. 

Putin tímto bezohledným gestem riskuje ztrátu jednoho z mála zbývajících mezinárodních partnerů. Lula se zjevně snažil vystoupit jako státník hodný globální pozornosti, avšak Kreml ho nejenže připravil o možnost projevit se v této roli, ale navíc ho otevřeně ponížil – když ho nechal čekat na letišti, jen několik kilometrů od Putinova sídla.

Seznam zemí, na které se může Moskva v současnosti reálně spolehnout, je velmi omezený. Prakticky zbývá už jen Severní Korea a Írán – ten však aktuálně vede intenzivní jednání se Spojenými státy o svém jaderném programu, a proto není schopen podnikat žádná výraznější propagační gesta ve prospěch Ruska. Čínská lidová republika zůstává krajně obezřetná; její postoj bude vždy vyvážený, nikoli otevřeně proruský. 

Z neformálních partnerů tak zbývají již jen Robert Fico a Viktor Orbán – bezvýznamní regionální siláci ze střední Evropy, jejichž schopnost ovlivnit mezinárodní scénu je zcela marginální.