Brutalista načrtává robustní fresku mužského ega a umělecké identity

Brutalista odpremiéroval na loňském festivalu v Benátkách, odkud si za něj cenu odnesl režisér Brady Corbet. Film bodoval i na Zlatých glóbech a nabaluje na sebe další různorodá ocenění. Společně s muzikálem Emilia Peréz si zvučně říká o Oscara, jakkoli predikcemi čerstvě zamíchalo vyhlášení cen BAFTA, kde bylo nejlepším filmem vyhlášeno neokoukané papežské drama Konkláve. To je oproti zmíněné dvojici titulů zbavené kontroverzí. 

I když odhlédneme od vavřínového pozlátka, Brutalista je jednou z největších událostí sezóny. Robustní kolos se stopáží 215 minut, jehož součástí je po vzoru velkofilmů klasické hollywoodské éry v polovině filmu pauza a na začátku hudební předehra, mísí tradici staré školy s podvratnou reflexí a oslavuje modernitu. Velkolepě pojatý titul nasnímaný v takřka archaickém analogovém formátu VistaVision je zasazený v poválečném období, rozkročený napříč 40. až 60. lety. 

Hned úvodní scéna rozkresluje nepříjemný chaos. Desítky lidí namačkaných na sebe, těkavá kamera a temné interiéry. V davu se nachází i protagonista filmu židovského původu László Tóth – špičkový a pokrokový architekt, který zažil koncentrační tábor, kde byl oddělen od své ženy. Kamera společně s ním uniká z tísnivých prostor a převráceným rámováním zachycuje sochu Svobody vzhůru nohama. Impozantní úvod jasně dává najevo, že následující tři a půl hodiny budou na míle vzdálené idylické vyprávěnce o americkém snu. 

László se do USA dostává jako nikdo. Přes počáteční pomoc bratrance končí v hromadných ubykacích a pracuje na stavbě, navíc bojuje se závislostí na opiátech. Zvrat nastává ve chvíli, kdy si jej shodou náhod vybere tamní magnát a samozvaný mecenáš Van Buren, aby se stal jeho dvorním architektem. Tempo vyprávění úzce svázané s protagonistou přímočaře razí kupředu a vysoká stopáž začne být po chvíli irelevantní. Film nás opulentními obrazy i prchavými okamžiky pohltí. 

Corbet, jehož režijní debut Mládí vůdce rozplétá nástup fašismu, kloubí široké spektrum dějinných souvislostí s osobním příběhem. Ve spoustě aspektech zůstává u letmých náznaků a nechává velkými dějinami zatížený snímek dýchat. To, co zprvu vypadá jako typická vábnička na Oscara, ať už jde o koncentrační tábor, migrantskou problematiku, drogovou závislost, sexuální násilí či punc pompéznosti, se však velmi záhy mění v mistrovsky vystavěný portrét téměř nepolapitelné osobnosti, jež ostře kontrastuje s všudypřítomným americkým pragmatismem a nadvládou kapitalismu. 

László je určitou enigmou. Geniální umělec a bohém, jenž ze všeho nejvíce netrpí válečnými hrůzami, nýbrž zneuznáním. Jakkoli upřímný ke své profesi je, touží po chvále. Jakkoli americkou honorací pohrdá, nemá bez ní šanci na úspěch a její obdiv jej těší. Vystupuje jako pokorný a mlčenlivý intelektuál, jakmile se vrhne do pracovního procesu, mění se v manického autoritáře. I vlivem opiátů se jeho osobnost neustále mění a směrem k publiku není plně transparentní. 

Má kolem sebe nebezpečně tajemný opar. Nikdy jej plně nepoznáme. I přes naše sympatie v něm dřímá cosi hrozivého. László své nitro neotvírá ani vlastní ženě. Pokud už se někomu svěří, stane se tak mimo obraz. V úloze trpitele podnikajícího sebedestruktivní jízdu, zatímco profesní ambice utápí na špičce jehly či na dně sklenice, se vlastně vyžívá. Nezpochybnitelný talent a vizionářství je vykoupeno sobectvím. Ambivalenci dokonale ztělesňuje Lászluv představitel Adrien Brody. Uhrančivé pohledy, vyzáblá postava a každý potah z neustále kolujících cigaret bolestí naplněného muže psychologicky prohlubují. 

Záměrně přepálenou a balíkovským vyjadřováním disponující úlohu Van Buren si užívá Guy Pearce, jenž předvádí jeden ze svých nejlepších výkonů vůbec. Jeho výbušný magnát je v jednu chvíli úsměvný, v druhou chvíli odporně děsivý. Jakkoli se chlubí svou přímočarostí, pod velkými gesty a manýrou se skrývá pohrdání menšinami a chudinou. Filantropie a zájem o umění jsou v jistém ohledu maskou, nicméně upřímnost je v nich zakořeněná taktéž. Na plátno přináší nejistotu a nevypočitatelnost, kde hřejivost a vděk navozují spíše diskomfortní pocit. 

Nejednoznačné rozkreslení mužských osobností zapadá do revizionistického vyprávění o americké deziluzi. Amerika jako země plná možností nabízející pomocnou ruku se mění v nemilosrdného otrokáře. Jistě, filmů demonstrujících dlouho budovanou iluzi americké idyly jsme viděli již několikrát. Brutalista i v tomto ohledu ale přichází s nejednoznačnou interpretací. Možnosti nabízí, vždy ale za určitou osobní cenu. Na všech úrovních stírá hranice mezi černou a bílou. Pocity konstantní nejistoty, rozpadajících se jistot a hmatatelné velikosti zprostředkovává i geniální hudba Daniela Blumberga, jež většinu času variuje jeden motiv. 

Oslavné dechové nástroje střídají rozvrzané smyčce, údernému bubnování kontrastují arytmické ruchy kdesi v temnotě. Obrazově strhující snímek uhrane kompozičním citem pro zachycení velkých celků a architektury. Tvůrci hledají krásu v industrializovaných objektech, z rezavého jeřábu vytváří umělecké dílo. I László nádheru nachází v jednoduchosti, strohosti ale i nesourodosti. Snímání neustále upomíná na to, že adorace estetické čistoty je nesmyslná a především nudná. Neméně pohlcující jsou i plynule snímané konverzační sekvence a inscenace. Stylistika je staromilská i dravě kinetická. 

Především však ukazuje, že za každým uměleckým dílem, jež svého autora zákonitě přežije, stojí problematická cesta a osobní příběh. Jakkoli máme na revoluční umělecká díla tendenci pět ódy a jejich autory jednoznačně definovat, nikdy to není tak jednoduché. Vměstnat život architekta do festivalového katalogu či uměleckého směru je redundantní a zkratkovité. Brutalista nám to svou robustní stopáží i čerpáním z tradice životopisných filmů chytře připomíná, ačkoli ani to neznamená, že portrétovaného umělce známe. 

Pokud bychom se měli ptát, jak se ve filmu zrcadlí postmoderní architektonický rámec, tak je to právě v celkové členitosti a nesourodosti. Může nabízet rozmanité interpretační pole, stejně jako může působit ploše a všedně. Dílo plné kontrastů a jeho postavy se nebojí křehce snít o lepším světě, jenž však musí být vybudován na základech naší historie. Touha a umění přesahují naše problematické a v celkovém kontextu titěrné životní cesty. Brutalista není vybroušeným drahokamem. Naopak. Má hrubé a neotesané hrany. A tak to má být. 

Hodnocení: 80 % 

Režie: Brady Corbet 

Scénář: Brady Corbet, Mona Fastvold 

Hrají: Adrien Brody, Felicity Jones, Guy Pearce, Joe Alwyn, Raffey Cassidy, Isaach De Bankolé, Alessandro Nivola, Jonathan Hyde, Emma Laird, Stacy Martin 

Česká premiéra: 6. února 2025 

Distribuce: CinemArt