RECENZE – Národní divadlo Brno naplňuje cíle uměleckého vedení a rozšiřuje svůj repertoár o soudobá díla. Po opeře Powder Her Face nyní Janáčkova opera uvedla jedno z nejlepších operních děl posledního desetiletí, Lásku na dálku finské autorky Kaiji Saariaho. Mystické dílo, které více připomíná oratorium než klasickou operu, se v režii Jiřího Heřmana a hudebním nastudování Marko Ivanoviće stává jedním z nekvalitnějších operních inscenací, které v současné době můžeme najít nejen na repertoáru NdB.
Finská skladatelka žijící v Paříži, Kaija Saariaho (*1952), je považována za jednu z největších osobností současné hudby. Ve svém prvním operním díle Láska na dálku (L´amour de loin) se nechala inspirovat pověstí o trubadúrovi Jaufré Rudelovi, který údajně odjel do Tripolisu za milovanou Clémence a tam zemřel v jejím náručí.
Saariaho ve své hudbě, kterou lze asi nejblíže charakterizovat jako postimpresionismus, vychází ze současných francouzských stylů, z analýzy zvuku a nebojí se spojit klasický operní orchestr s technologií. Autorem libreta opery o pěti dějstvích je libanonský spisovatel Amin Maalouf, pro něhož se taktéž jednalo o první tvůrčí setkání s operou. Láska na dálku měla světovou premiéru v roce 2000 na Salcburském festivalu (jednu ze tří rolí zde ztvárnila Dagmar Pecková) a nyní se dostává na repertoár Národního divadla Brno v české premiéře.
Téma opery, přestože hlavním hrdinou je středověký trubadúr, je vysoce aktuální. Najdeme zde více motivů, tím nejdůležitějším je však téma idealizované lásky – lásky dvou lidí, kteří se nikdy nesetkali a jejich vztah je pouze vysněný. Režisér a umělecký šéf Janáčkovy opery, Jiří Heřman, vychází právě z tohoto tématu, přes které velmi efektivně propojuje středověký čas příběhu se současností. Dá se říct, že se inscenace nachází v jakémsi abstraktním bezčasí.
Důležitým prvkem (a nutno říct, že jedním z mých nejoblíbenějších) je použití tabletů, které mají v průběhu celé inscenace v rukou sboristé. Tablety zde slouží jako důležitý významotvorný prvek, ale zároveň i efektně doplňují inscenaci z vizuálního hlediska. Samozřejmě propojují příběh Jaufrého a jeho cesty za milovanou Clémence s velmi aktuálními tématy, ať už jsou to vztahy na dálku, sociální sítě atd., fungují však také jako doplněk osvětlení inscenace – sboristé si jimi totiž svítí do obličejů. Velmi pozitivně na mě působí i fakt, že kromě zmíněných důvodů je použití tabletů i čistě praktické – sboristé totiž na nich mají noty svých velmi náročných partů, které by bylo snad nemožné naučit se nazpaměť.
Autorem scénografie je Tomáš Rusín, který pro tuto inscenaci vytvořil snad nejpůsobivější scénu, jakou můžeme nyní v Janáčkově divadle spatřit. Docílil toho velmi jednoduchou abstrakcí, kterou doplňuje světelný design Daniela Tesaře, jenž bílý prostor zalívá většinou modrým světlem. Ve stejném duchu výtvarné složky jsou i kostýmy Zuzany Štefunkové Rusínové.
V Lásce na dálku vystupují pouze tři sólisté a sbor. Bezchybné premiérové obsazení tvořili sopranistka Pavla Vykopalová v roli Clémense, Roman Hoza jako Jaufré a mezzosopranistka Markéta Cukrová v roli Poutníka. Přes náročnost partů (opera se prý zkoušela dvakrát déle než obvykle) všichni předvedli vynikající výkony.
Čerstvá držitelka Ceny Thálie za Káťu Kabanovou, Pavla Vykopalová, se uplatnila v další lyrické roli, kde exceluje samozřejmě zpěvem, ale i hereckým výkonem. Stejně kvalitní výkon podala i Cukrová jako Poutník, který může být jak člověkem, tak i andělem, ale je především spojnicí mezi vzdálenými milenci. Teprve šestadvacetiletý Roman Hoza se rozsáhlého partu a hlavně velké příležitosti v jeho začínající kariéře zhostil dokonale a díky jeho příjemnému barytonu a pohybovému i hereckému nadání vytvořil komplexní a dojemnou postavu melancholického trubadúra.
Nezbytnou součást opery tvoří sbor. Pro tuto inscenaci byl opět přizván Pěvecký sbor Masarykovy univerzity pod vedením sbormistra Michala Vajdy, který s NdB již spolupracuje na opeře Hry o Marii. Sbor předvedl naprosto profesionální výkon a krásné souznění mladých hlasů bylo jistě jedním z hlavních příčin výsledné magické atmosféry inscenace.
Nutno přiznat, že opera Kaiji Saariaho klade vysoké nároky na diváka a především na jeho soustředěnost. Hudba finské autorky má daleko ke klasickým dramatickým operám, připomíná spíše mystické oratorium, a to zvláště díky své melancholičnosti a pomalému tempu vyprávění. Vytrvalý divák však bude zaručeně odměněn velmi působivým zážitkem.
Napsala: Pavla Haluzová
Celkové hodnocení: 90%
Národní divadlo Brno – Janáčkova opera
Kaija Saariaho: Láska na dálku Hudba: Kaija Saariaho Libreto: Amin Maalouf Hudební nastudování: Marko Ivanović Dirigenti: Marko Ivanović, Pavel Šnajdr Režie: Jiří Heřman Scéna: Tomáš Rusín Kostýmy: Zuzana Štefunková Rusínová Sbormistr Pěveckého sboru Masarykovy univerzity: Michal Vajda Dramaturgie: Patricie Částková Světelný design: Daniel Tesař Obsazení: Lucie Hájková / Pavla Vykopalová (Clémence), Roman Hoza / Pavol Kubáň (Jaufré Rudel), Markéta Cukrová / Veronika Hajnová-Fialová (Poutník), Zuzana Mašková / Jana Staňková / Ivana Kozáková (Žena z Tripolisu)
Česká premiéra: 24. března 2017 v Janáčkově divadle
Související
RECENZE: Lhář. Nová inscenace v Národním divadle v Brně odhaluje naši nepoučitelnost
RECENZE: Salome je bezchybně realizovaná opera Národního divadla v Brně
Národní divadlo Brno , Janáčkovo divadlo v Brně , recenze , Kaija Saariaho (skladatelka) , Jiří Heřman (režisér) , Pavla Vykopalová (operní zpěvačka) , Roman Hoza (operní zpěvák) , Markéta Cukrová (operní zpěvačka)
Aktuálně se děje
před 1 hodinou
Islámský stát v tichosti opět sílí. Vytváří statisíce nových uprchlíků
před 2 hodinami
Úřady oznámily, že našly přes milion nových dokumentů v kauze Epsteina
před 3 hodinami
Evropa může čelit válce s Ruskem do několika let. Podle expertů na to není vůbec připravena
před 5 hodinami
Počasí bude mrazivé i po svátcích, o víkendu se přidá sněžení
včera
Brusel vrací úder. Tlaku USA ustoupit nehodlá
včera
RECENZE: Záhada strašidelného zámku se bojí i vlastního stínu. Neurazí, ale upadne v zapomnění
včera
Napětí na Blízkém východě: Izrael stupňuje údery v Libanonu před klíčovým termínem
včera
Referendum o konci války, budoucnost Záporožské jaderné elektrárny. Co obsahuje 20bodový mírový plán?
včera
Jihomoravští záchranáři jsou na pokraji sil: Místo nehod řeší rýmu a teploty
včera
Ruské jednotky v noci vtrhly do ukrajinské vesnice. Odvlekly desítky lidí
včera
Transatlantická roztržka graduje: USA zakázaly vstup do země strůjcům evropské digitální regulace
včera
Spor USA s Venezuelou má nečekaného vítěze. Zatím z něj těží pouze Čína
včera
V Turecku se zřítilo letadlo s libyjským náčelníkem generálního štábu. Nehodu nepřežil
včera
Průlom v mírových jednáních? Ukrajina zvažuje vznik ekonomické zóny na východě
včera
Ukrajinské město dalo světu nejslavnější vánoční koledu. Rusové ho srovnali se zemí
včera
Návrat terorismu, válka ve Venezuelu nebo souboj o AI? Co lze čekávat od roku 2026
včera
Předpověď počasí na svátky: Budou letos bílé Vánoce?
23. prosince 2025 21:22
Zákaz tělesného trestání dětí, změny v rozvodech, konec střídavé péče. Co přináší novela občanského zákoníku?
23. prosince 2025 19:58
Fond je neodvolatelný, reaguje Babiš na problémy se střetem zájmů. Nic tím nevysvětlil
23. prosince 2025 19:41
Vánoční příměří je dnes už nereálný koncept. Lidé sice potřebují klid, válčení se ale radikálně změnilo
Vánoční příměří na západní frontě v roce 1914 patří k nejznámějším výjimkám moderního válečnictví. Na několik hodin tehdy ustoupily zbraně, propaganda i disciplína a prostor získal prostý lidský instinkt. O více než sto let později však podobná epizoda působí téměř nemyslitelně. Současné konflikty, včetně války na Ukrajině, jsou vedeny nepřetržitě, centralizovaně a v těsném propojení s politikou, médii a ideologií.
Zdroj: Jakub Jurek