Pět režisérů se potká v jednom večeru v Divadle Reduta

Národní divadlo Brno chystá inscenaci, která spojí pět textů etablovaných českých autorů na téma nuralgických bodů češství. Provede je pět českých režisérských osobností různých generací a přístupů. Kabaretní večer ponese název Hoří v sadě rodném květ. 

Režisér Jan Antonín Pitínský inscenuje „divadelní fotoalbum“ ze vzpomínek Alžběty Babrajové, která prožila mládí v období vzniku Československa na drsném Ostravsku. Jan Nebeský zpřítomní na jevišti poezii Ivana Diviše plnou lásky i spravedlivé zloby. V operní frašce v režii Martina Františáka Co Čech, to architekt! si herci zapějí na téma, jak si Češi váží svých elit, včetně Jana Kaplického. Pod okny T. G. M. zastihneme 13. listopadu 1899 občany, kteří tatíčkovi spílají za jeho protičeské postoje pod režijním dohledem Jana Friče. Mezi jednotlivými kusy přijde řada na pimprlaty dovedně vyvedený chachašpíl a špumprnágl štyk Pidluke Padluke od Jiřího Jelínka. Galavečerem provází všemi neoblíbená Beruška.

Hra Pod okny René Levínského se odehrává v pondělí 13. listopadu 1899 pod okny Masarykova bytu, v den, kdy mu studenti vyrazili spílat za jeho podporu Hilsnera, za jeho protičeské, filosemitské postoje. "Nesnažím se tu situaci nijak rekonstruovat, naopak, používám jazyk současný, do značné míry cituji současné zdroje, ať už jde o debaty na internetu nebo třeba poslední projev Viktora Orbána. V podstatě se jedná o autentické výroky, které já jen převádím do daktylů a trochejů, aby to celé mělo nějakou úroveň, že," říká autor hry v tiskové zprávě. 

Další částí bude veselá lidová operní truchlohra Petra Klára Co Čech, to architekt!. Odehrává se ve žhnoucí prádelně na státním zámku Konopišti, který se stane dějištěm fiktivního setkání tří velikánů české architektury: Josefa Zítka, Jože Plečnika a Jana Kaplického.

Deník Alžběty Babrajové vypráví o mládí v období zrodu Československa v drsném ostravském kraji plném národnostních třenic, chudoby a alkoholismu. Život se s hrdinkou rozhodně nemazlil, brzy přišla o otce a pomáhala matce starat se o své mladší sourozence, na vzdělání nebyl čas, přesto prožila šťastné dětství a mládí. „Velká“ historie státu je tu zachycená pohledem „obyčejného člověka“.

Scénická koláž z veršů Ivana Diviše zase představuje dílo básníka, který žil a tvořil se sebezničující intenzitou. Prošel morálním očistcem dvacátého století, byl vyhnán v roce 1969 do exilu, kde pracoval v rozhlasové stanici Svobodná Evropa v Mnichově. Do vlasti se rozhodl natrvalo vrátit až v roce 1997 a jeho návrat na sklonku života byl taktéž bolavý.

Diviš reflektuje donkichotského střetávání s bezduchým, ale pro mnohé s bezvadně fungujícím světem, s ošidností maškar moderní společnosti, se zrůdností absurdního světa, v zemi, kde po „staletí vládli králové a kde dnes vládnou domovnice.

Premiéra inscenace Hoří v sadě rodném květ se koná 15. prosince 2017 v Divadle Reduta v Brně.