Zemský ráj to na dohled? Téměř sci-fi inscenace v brněnské Redutě

Když jsem před představením otevřel program a začetl se do něj, hned jsem si musel v telefonu otevřít Google. To je teda výhoda! I prosťáček se díky současným mašinkám může stát vzdělancem. Tak především jsem si načetl termín VORTEX. Od vnuka vím, že je to „něco“ z oblasti PC herní terminologie. Nemýlil jsem se, ale střelil jsem jenom trochu vedle. Je to parapsychologický a záhadologický termín. Třeba kruhy v obilí, to je VORTEX, víme…?

Ještě je tady termín: Schrödingerova kočka. Tak to sem musím vlepit celou poučku, abyste věděli, kdo byl ten pán: Představme si kočku neprodyšně uzavřenou v neprůhledné krabici. V krabici je také umístěn přístroj obsahující radioaktivní nuklid a nádobu s jedovatým plynem. Pokus je navržen tak, že po jedné hodině je 50% pravděpodobnost, že se nuklid rozložil. Pokud přístroj detekuje rozpad nuklidu, uvolní plyn, který otráví kočku. Podle principů kvantové mechaniky se nuklid, který není pozorován, nachází v superpozici stavu „rozloženého nuklidu“ a stavu „nerozloženého nuklidu“ (existuje v obou stavech zároveň). Z toho vyplývá, že i celá soustava by se měla nacházet v superpozici stavů rozpadlý nuklid, mrtvá kočka a nerozpadlý nuklid, živá kočka. Avšak pokud otevřeme krabici, uvidíme pouze jeden z těchto stavů, kočka rozhodně nemůže být „zároveň živá i mrtvá“.

Kdo tomuto výkladu rozumí, Ať zvedne ruku. Já tomu rozhodně nerozumím. Mám jenom vzdělání z oboru psychologie a divadelní vědy. Do třetice ještě jedno jméno, kterým se program k představení zaštiťuje: Kurt Gödel. V roce 1930 publikoval větu o úplnosti predikátové logiky prvního řádu a publikoval zásadní objev – dvě věty o neúplnosti axiomatických formálních systémů s aritmetikou. Prostřednictvím těchto vět ukázal, že není možné navrhnout soubor axiomů, které by byly dostačující pro zodpovězení každé otázky, kterou lze klást a formulovat uvnitř formálního systému s aritmetikou.

Tak! Komplex méněcennosti z neznalosti jsem zahnal Googlem a můžeme se pustit do hodnocení, hlavně však pochopení představení.

Večer je rozdělen do tří samostatných částí. Podobně, jako hra Ze života hmyzu bratří Čapků, i tady jsou samostatné, hezky smyšlené situace s podobnou vnitřní stavbou. Nic zde není „dořešeno“. Žádná antická anagnoris se nekoná. Je na divákovi, aby se vše co viděl, uvědomil a domyslel. A přemýšlet je o čem. K tomu v atmosféře  inscenace pomáhá jak výběr hudby – David Smečka, tak promyšlené a nápadité kostýmy - Zuzana Scéránková a scéna - Jáa Tereba.

První příběh Adama Skály a kol. v režii Zuzany Burianové se jmenuje Kindervajíčko. (Vesmírná groteska z blízké budoucnosti, přítomnosti a minulosti.) On a Ona: Vojtěch Bartoš a Elena Trčková, se tady setkávají s budoucím ON a budoucí ONA.(Jan Grundman a Hana Tomáš Briešťanská). Jsou to spotřebné „děti“ holdující pivu, s vymydleným mozkem. A díky hračičce v kindervajíčku se setkají se svými alter egy a jsou to stejní spratkové, jako jejich originály. Výborně hrané komické situace vznikající ze střetu přítomného a budoucího (minulého?) Nastavují zrcadlo, (jak se kdysi říkalo v hlasatelských televisních úvodech) nebezpečné blbosti konzumní společnosti.

David Košťák a kol. uvedli v režii Jana Holce ve druhé scéně RÁJ 2.0, (Jevištní báseň o světě, se kterým jsme ztratili kontakt.) Tak zní podtitul tohoto díla. Jsme svědky fanatického uctívání Něčeho. Stále se snaží zasít „něco“ z čeho by vzešla nějaká hodnota a despotický Vedoucí (Michal Bumbálek) je nutí nevybíravým způsobem uctívat „něco“, čemu vlastně nerozumí. Vše kolem jsou jenom nesmyslné hadry. A v nich se snaží Hana Tomáš Briešťanská, Vojtěch Bartoš, Jan Grundman a Elena Trčková najít nějaký smysl. Ale když se Vedoucímu vzbouří, tak je to jenom marná snaha o osvobození. Zase se vrací do své bezmocnosti.

Po přestávce se odehraje třetí příběh Petra Erbese a Anny Klimešové , Ölmrich, (Nález konzervovaného lidského těla starého dva tisíce let.)

Výborný nápad! Původně lidé ze Země, kteří už dvě tisíciletí žijí na jiné vzdálené planetě, oživí člověka z pozemských vykopávek. Napodiv, Ölmrich – tak oživlou mrtvolu nazvali, je ženská. Dokonce členka divadla Marie Durnová, dva tisíce let „spící“ a teď oživlá. Ona nerozumí současným vesmírným lidem, lidé nerozumí ji. Je tady propast dvou tisíc let. Ti lidé (Jan Gundman, Hana Tomáš Briešťanská, Vojta Bartoš, Michal Bumbálek) kladou až komické otázky o životě v tom dávnověku. Pro diváka je to až humer přes slzy. Škoda jen, že se ten příběh tak rychle končí. Dal by se rozvést do krásné celovečerní grotesky.

Mimochodem, Otokar Fischer kdysi v recenzi ke hře Čapků, Ze života hmyzu, také poznamenal, že by ti motýlci vydali za samostatný příběh. Stejný dojem jsem měl také ze Zemského ráje.

Inscenace není jednoduchá. Nutí, především k dodatečnému přemýšlení. Myšlení totiž, jak je v posledním období známo, trochu bolí. Ale určitě to není představení zbytečné. Hledání nových forem divadla má svá úskalí, ale stojí za to je překonávat.

Zemský ráj to na dohled?

Divoké historky na horizontu událostí.

autor: Petr Erbes, Anna Klimešová, David Košťák, Adam Skala  režie: Zuzana Burianová, Jan Holec, Anna Klimešová, Martin Františák  scéna: Ján Tereba  kostýmy: Zuzana Scéránková  hudba: David Smečka  dramaturgie: Barbara Gregorová  asistent režie: Petr KlariN Klár  režijní supervize: Martin Františák 

Premiéra 26. ledna v divadle REDUTA v Brně.