RECENZE: Mars si odbyl premiéru v divadle Reduta v Brně

Divadelní hra německého současného dramatika Mayenburga Mars je žánrově všechno možné, jenom ne klasickou dramatickou tvorbou. Pohybuje se někde mezi absurdním divadlem, sci-fi příběhem, černou komedií, nebo ukázkou reality show. A nemá daleko k Orwelovu románu 1984. Ať si divák tuto hru přiřadí k jakémukoliv žánru, jedno je jisté. Odchází z divadelního sálu s pocitem, že je ten příběh vlastně o nás všech.

Autor i režisérka Natálie Deáková přistupují k tomu dílu jednotnou optikou. Ten šílený příběh nevychovává, nepřesvědčuje, jak to bývá v Brechtových inscenacích. On jenom ukazuje a nechává na divákovi, ať se popasuje s etikou hry. Divák sám se musí rozhodnout, jak by se zachoval, kdyby byl ve stejné situaci, jako hrdinové hry.

Tak nejdřív hodně stručně, o čem to všechno vlastně je: Blíží se apokalypsa zeměkoule. Někde, někdo má vybrat lidi, kteří zánik naší planety přežijí. Budou vyslány na Mars, kde lidský život bude pokračovat. A my jsme svědky jednoho „výběrového konání“. V prostoru jakési zkušebny se setkávají různorodí lidé: otec Achim a jeho dospělá dcera Johanna, a pak bratři, mladí energičtí muži, Edgar a Oskar, kteří si v autorově koncepci tak dokonale dokáží vyměňovat role, že vlastně občas okolí neví, který je který. Tato čtveřice je pověřována úkoly, které jim zadává jakýsi Yannik, divák neví, je li to člověk, nebo robot. Dokáže klást nepříjemné otázky,  které naše hrdiny uvádějí do submisivní pozice. Ale všichni se musí podvolit, když chtělí odletem na Mars přežít. Otec Achim to vše dělá pro dceru. Alespoň je o tom sám přesvědčen.  Ti dva mládenci s čistě egoistických pohnutek a jsou schopni kdykoliv kohokoliv podrazit, třeba i bratra. A Johanna, lékařka, jediná se snaží obhájit v tomto „zvěřinci lidské dravosti“ ideály humanismu. Úkoly, které tato submisivní čtveřice musí splnit se vyostřují. Nakonec dostanou úkol, vniknout do „domečku“ kde žijí jiní kandidáti na přežití a všechny je vystřílet, protože jenom tak úspěšně splní testování, které je podmínkou možnosti  odletu na Mars. Až na Johannu jsou nakonec zbyli tři kandidáti na odlet schopni i vraždit, aby se zachránili . A kromě diváků vše mlčky sledují tři opice, snad gorily, připomínající nám paralelu s příběhem filmu Frenklina Schaffnera, Planeta opic.

Jak by se kdo zachoval ve stejné situaci? Je člověk ještě stále to zvíře, které pro zachování sebe sama dokáže v krajní nouzi třeba i zbít nevinného? Co je to, krajní nouze? Kde je ta hranice lidství, za kterou už člověk nemůže jít a raději obětuje sebe sama?  

J. W. Goethe ve svých úvahách o díle Faust konstatuje, že příběh,  ve kterém souhlasně žijí protagonisté nás nechává v klidu, ale odpor je to co nás činí produktivními. Mayenburg je německý dramatik a stále cítím v jeho díle (i v tvorbě mnohých jiných Němců) onu stopu geniálního Goetheho. Otázky, které položil a nedopověděl ve Faustovi. Příběhy manipulace a dobrovolného podřízení se, s vidinou nějakého osobního zisku. Příběhy zrady bez potrestání. Příběhy neodpovědného snu, který se přece bez špatných důsledků nemůže naplnit. Faust a zase Faust.

Inscenace MARS má v sobě nebezpečí, že vyzní ploše. Jenom dialogy by světem emocí nehnuly. Naštěstí režisérka zapojila do hry výraznou a zdařilou vizualizaci ( Aleš Baumgartner) která spolu s minimalistickou scénou (Lukáš Kuchinka) a také díky hudbě (JakubKudláč) vytvořili kompaktní prostor, ve kterém kromě samotných herců ještě podsatnou roli hrají vizuální a akustické vjemy.

Ke zdařilému výkladu myšlenek inscenace přispěly  herecké výkony. Jde především o vztahy jednajících postav mezi sebou. (Čechov by mněl radost.) Otec Achim (Michal Bumbálet) , starostlivý a milující,  v jistém konfliktu s emancipovanou dcerou Johannou (Anette Nesvadbová) . Obě postavy čistě čitelné s gradujícím napětím, které mezi nimi vzniká.  Bráchové Egar a Oskar ((Vojtěch Blahuta, Martin Veselý) jsou od počátku ve vzájemném  konfliktu, každý výrazně jiný. Jeden je  racionální a umírněný, druhý  je vlastně cvok, blázen, expresivní a neurvalý. Není jednoduché zvládnout autorovu představu proměny těch dvou, aby nakonec ani divák, ani ten testující robot či člověk Yannik  (Petr Kubaš) nedokázali rozeznat, kdo z těch bratrů je vlastně kdo. A zvládli tu proměnu znamenitě. Sám testující – Yannik je napsán znamenitě, v úloze mezi myslícím robotem a člověkem, jakýsi hummanoid byl zahrán věrohodně, s využitím dikce, která dávala prostor komickému vnímání jeho verbálních ataků.

Inscenace MARS přinesla do repertoáru divadla Reduta nový pohled na lidskou komunitu, přičemž se hra nevymyká směřování dramaturgie divadla, při kladení aktuálních otázek lidských hodnot nevšedními divadelními prostředky.

Tleskám...

Hodnocení: 92%

Mars

Kolonizace vesmíru, nebo cesta do pravěku?

autor: Marius von Mayenburg překlad: Tomáš Dimter režie: Natália Deáková dramaturgie: Hana Hložková scéna: Lukáš Kuchinka kostýmy: Jana Smetanová hudba: Jakub Kudláč videoprojekce: Aleš Baumgartner pohybová spolupráce: Pavol Seriš

Osoby a obsazení

Yannik: Petr Kubes Achim: Michal Bumbálek Johanna: Annette Nesvadbová Edgar: Vojtěch Blahuta Oskar: Martin Veselý Opice: Adam Kaňák, Natálie Rašín, Martin Mikuš

Související

Mirandolína (NdB)

RECENZE: Mirandolína v Brně ukázala, jak se bránit Mee Too

RECENZE - Ten titulek prosím neberte až tak vážně. Současné šílenství kolem obtěžování žen se dostalo (nejenom v americké) společnosti tak daleko, že se muž musí bát pomoci ženě do kabátu, nebo ji dát přednost ve dveřích. V Goldoniho komedii je to vtipně zpřevrácené. Mirandolína dává elegantně „na frak“ svým roztouženým nápadníkům a je to opravdu komické. Divadlo REDUTA Národního divadla v Brně má tak v repertoáru titul, který diváky potěší.
hra Mně blesk se dotekl

Mne blesk se dotekl: Reduta uvedla zvláštní dílo, život spisovatele a novináře Rudolfa Těsnohlídka

Málokdy se povede na jeviště dostat podrobný životopis známého autora tak, aby to nebyl jenom nudný výčet jeho životních problémů a díla. Takový žánr patří spíše do memoárové literatury. Ale v brněnském Národním divadle, na scéně v Redutě se to povedlo. Více jak dvouhodinové představení „proteklo“ diváky v šokujícím tempu, s hlubokým vnořením do komplikované duše autora.

Více souvisejících

Divadlo Reduta

Aktuálně se děje

před 1 hodinou

před 1 hodinou

před 2 hodinami

Alí Chameneí, íránský ajatolláh

Chameneí se chce za útoky Izraele pomstít USA

Íránský nejvyšší duchovní vůdce ajatolláh Alí Chameneí v sobotu varoval, že Izrael a Spojené státy obdrží "zničující odpověď" za své útoky namířené proti Íránu a jeho spojencům v regionu. Chameneí tak reagoval na zvýšené napětí v oblasti, které eskalovalo od vypuknutí války mezi Izraelem a Hamásem v Pásmu Gazy v říjnu loňského roku. Uvedl to server Times of Israel.

před 3 hodinami

před 4 hodinami

před 4 hodinami

před 5 hodinami

před 5 hodinami

Situace v Gaze po izraelských náletech

"Katastrofa, apokalypsa..." OSN popsala, co se odehrává v Pásmu Gazy

Na severu Pásma Gazy se odehrává katastrofa, která představuje vážné nebezpečí pro všechny tamní obyvatele. Ve společném prohlášení na to upozornil Meziagenturní stálý výbor (IASC) Organizace spojených národů (OSN), který sdružuje vedoucí představitele humanitárních agentur OSN. 

před 6 hodinami

před 7 hodinami

před 8 hodinami

před 9 hodinami

před 9 hodinami

před 10 hodinami

před 12 hodinami

včera

včera

Princ Harry v upoutávce k dokumentu Harry 2 Meghan.

Princ Harry se z USA poroučet nebude, naznačil syn Donalda Trumpa

Princ Harry si tak trochu může oddechnout, i když jej slova Erica Trumpa, syna amerického prezidentského kandidáta Donalda Trumpa, jinak moc nepotěší. Podle Erica je setrvání prince v USA zaručeno i v případě návratu jeho otce do Bílého domu. Dost jasně dal však mladý Trump najevo, že Harry je Američanům ukradený. 

včera

včera

včera

Día de los Muertos: Jak vypadají mexické Dušičky?

Přelom října a listopadu je u nás spojen s Dušičkami, kdy se vzpomíná na zemřelé předky a zapalují se za ně svíčky na hrobech. V Americe, v Anglii nebo třeba v Austrálii tento čas patří Halloweenu, s nímž se pojí koledování nebo vydlabané dýně. V Mexiku se konec října a počátek listopadu nese ve znamení oslav zvaných Día de los Muertos, při nichž se lidé veselí, protože se mohou setkat se svými mrtvými blízkými. Součástí svátku jsou i všudypřítomné masky kostlivců. Od roku 2003 figuruje svátek na seznamu ústního a nehmotného dědictví UNESCO.

Zdroj: Lucie Žáková

Další zprávy