Divadelní hra německého současného dramatika Mayenburga Mars je žánrově všechno možné, jenom ne klasickou dramatickou tvorbou. Pohybuje se někde mezi absurdním divadlem, sci-fi příběhem, černou komedií, nebo ukázkou reality show. A nemá daleko k Orwelovu románu 1984. Ať si divák tuto hru přiřadí k jakémukoliv žánru, jedno je jisté. Odchází z divadelního sálu s pocitem, že je ten příběh vlastně o nás všech.
Autor i režisérka Natálie Deáková přistupují k tomu dílu jednotnou optikou. Ten šílený příběh nevychovává, nepřesvědčuje, jak to bývá v Brechtových inscenacích. On jenom ukazuje a nechává na divákovi, ať se popasuje s etikou hry. Divák sám se musí rozhodnout, jak by se zachoval, kdyby byl ve stejné situaci, jako hrdinové hry.
Tak nejdřív hodně stručně, o čem to všechno vlastně je: Blíží se apokalypsa zeměkoule. Někde, někdo má vybrat lidi, kteří zánik naší planety přežijí. Budou vyslány na Mars, kde lidský život bude pokračovat. A my jsme svědky jednoho „výběrového konání“. V prostoru jakési zkušebny se setkávají různorodí lidé: otec Achim a jeho dospělá dcera Johanna, a pak bratři, mladí energičtí muži, Edgar a Oskar, kteří si v autorově koncepci tak dokonale dokáží vyměňovat role, že vlastně občas okolí neví, který je který. Tato čtveřice je pověřována úkoly, které jim zadává jakýsi Yannik, divák neví, je li to člověk, nebo robot. Dokáže klást nepříjemné otázky, které naše hrdiny uvádějí do submisivní pozice. Ale všichni se musí podvolit, když chtělí odletem na Mars přežít. Otec Achim to vše dělá pro dceru. Alespoň je o tom sám přesvědčen. Ti dva mládenci s čistě egoistických pohnutek a jsou schopni kdykoliv kohokoliv podrazit, třeba i bratra. A Johanna, lékařka, jediná se snaží obhájit v tomto „zvěřinci lidské dravosti“ ideály humanismu. Úkoly, které tato submisivní čtveřice musí splnit se vyostřují. Nakonec dostanou úkol, vniknout do „domečku“ kde žijí jiní kandidáti na přežití a všechny je vystřílet, protože jenom tak úspěšně splní testování, které je podmínkou možnosti odletu na Mars. Až na Johannu jsou nakonec zbyli tři kandidáti na odlet schopni i vraždit, aby se zachránili . A kromě diváků vše mlčky sledují tři opice, snad gorily, připomínající nám paralelu s příběhem filmu Frenklina Schaffnera, Planeta opic.
Jak by se kdo zachoval ve stejné situaci? Je člověk ještě stále to zvíře, které pro zachování sebe sama dokáže v krajní nouzi třeba i zbít nevinného? Co je to, krajní nouze? Kde je ta hranice lidství, za kterou už člověk nemůže jít a raději obětuje sebe sama?
J. W. Goethe ve svých úvahách o díle Faust konstatuje, že příběh, ve kterém souhlasně žijí protagonisté nás nechává v klidu, ale odpor je to co nás činí produktivními. Mayenburg je německý dramatik a stále cítím v jeho díle (i v tvorbě mnohých jiných Němců) onu stopu geniálního Goetheho. Otázky, které položil a nedopověděl ve Faustovi. Příběhy manipulace a dobrovolného podřízení se, s vidinou nějakého osobního zisku. Příběhy zrady bez potrestání. Příběhy neodpovědného snu, který se přece bez špatných důsledků nemůže naplnit. Faust a zase Faust.
Inscenace MARS má v sobě nebezpečí, že vyzní ploše. Jenom dialogy by světem emocí nehnuly. Naštěstí režisérka zapojila do hry výraznou a zdařilou vizualizaci ( Aleš Baumgartner) která spolu s minimalistickou scénou (Lukáš Kuchinka) a také díky hudbě (JakubKudláč) vytvořili kompaktní prostor, ve kterém kromě samotných herců ještě podsatnou roli hrají vizuální a akustické vjemy.
Ke zdařilému výkladu myšlenek inscenace přispěly herecké výkony. Jde především o vztahy jednajících postav mezi sebou. (Čechov by mněl radost.) Otec Achim (Michal Bumbálet) , starostlivý a milující, v jistém konfliktu s emancipovanou dcerou Johannou (Anette Nesvadbová) . Obě postavy čistě čitelné s gradujícím napětím, které mezi nimi vzniká. Bráchové Egar a Oskar ((Vojtěch Blahuta, Martin Veselý) jsou od počátku ve vzájemném konfliktu, každý výrazně jiný. Jeden je racionální a umírněný, druhý je vlastně cvok, blázen, expresivní a neurvalý. Není jednoduché zvládnout autorovu představu proměny těch dvou, aby nakonec ani divák, ani ten testující robot či člověk Yannik (Petr Kubaš) nedokázali rozeznat, kdo z těch bratrů je vlastně kdo. A zvládli tu proměnu znamenitě. Sám testující – Yannik je napsán znamenitě, v úloze mezi myslícím robotem a člověkem, jakýsi hummanoid byl zahrán věrohodně, s využitím dikce, která dávala prostor komickému vnímání jeho verbálních ataků.
Inscenace MARS přinesla do repertoáru divadla Reduta nový pohled na lidskou komunitu, přičemž se hra nevymyká směřování dramaturgie divadla, při kladení aktuálních otázek lidských hodnot nevšedními divadelními prostředky.
Tleskám...
Hodnocení: 92%
Mars
Kolonizace vesmíru, nebo cesta do pravěku?
autor: Marius von Mayenburg překlad: Tomáš Dimter režie: Natália Deáková dramaturgie: Hana Hložková scéna: Lukáš Kuchinka kostýmy: Jana Smetanová hudba: Jakub Kudláč videoprojekce: Aleš Baumgartner pohybová spolupráce: Pavol Seriš
Osoby a obsazení
Yannik: Petr Kubes Achim: Michal Bumbálek Johanna: Annette Nesvadbová Edgar: Vojtěch Blahuta Oskar: Martin Veselý Opice: Adam Kaňák, Natálie Rašín, Martin Mikuš
Související
RECENZE: Mirandolína v Brně ukázala, jak se bránit Mee Too
Mne blesk se dotekl: Reduta uvedla zvláštní dílo, život spisovatele a novináře Rudolfa Těsnohlídka
Aktuálně se děje
před 27 minutami
Po zásahu na pražském magistrátu policie obvinila šest lidí a dvě firmy
před 1 hodinou
Írán podporuje Čína i Rusko. Podle Hegsetha je ale na kolenou
před 3 hodinami
„Nikdo nás nezachrání před bombami ani režimem.“ Jak se žije lidem v Íránu pod každodenními nálety?
před 4 hodinami
Francie jako první země v EU zakáže přístup na sociální sítě dětem mladším 15 let
před 5 hodinami
Zelenskyj pod tíhou protestů odvolal Syrského. Fedorov se do funkce nevrátí
před 6 hodinami
Počasí moc léto nepřipomíná. Podle meteorologů to v srpnu nebude lepší
včera
WHO: Vedra nejsou jednorázový, ale trvalý problém. Za čtyři roky zabila jen v Evropě 200 tisíc lidí
včera
Lukašenko čelí rostoucímu tlaku ze strany Putina. Do války s Ukrajinou se mu ani trochu nechce
včera
Nový žebříček: Nejsilnější pas světa má asijský stát. USA se rapidně propadly, lépe je na tom i Česko
včera
Nespokojenost na Ukrajině narůstá. Lidé hrozí neomezenými protesty, žádají výměnu Syrského za Fedorova
včera
Kanada hasí požáry i nový skandál. Domorodé kmeny údajně nikdo nevaroval, evakuovat se musely samy
včera
Na pražském magistrátu zasahuje policie, údajně měla několik osob zadržet
včera
Novým britským ministrem zahraničí je zastánce ochrany klimatu. Bílý dům se bouří, Londýnu poslal varování
včera
Češka nesla na pláži v Chorvatsku slunečník. Zasáhl ji blesk, v nemocnici bojuje o život
včera
Trump uvalil na Kanadu padesátiprocentní cla
včera
V Nikaragui už nikdy neproběhnou žádné volby, oznámil tamní prezident
včera
Odbory na Letišti Václava Havla vyhlásily stávkovou pohotovost
včera
USA provedly desátou vlnu útoků na Írán v řadě
včera
Pravé letní počasí si vzalo pauzu. Meteorologové naznačili, kdy se vrátí
20. července 2026 21:57
Češi jako sběrači. Ministerstvo odhalilo, kolik hub či borůvek si lidé vzali domů
Každá česká domácnost, jejíž členové vyrážejí na sběr, si loni v průměru odnesla z lesa 6,2 kilogramu hub, 2,6 kilogramu borůvek a něco přes 1 kilogram malin. Houbařsky byl rok 2025 spíše podprůměrný. Vyplývá to z šetření Ministerstva zemědělství (MZe), který vyhodnotila Fakulta lesnická a dřevařská České zemědělské univerzity (ČZU).
Zdroj: Jan Hrabě