RECENZE: Ferda Mravenec cílí na dětské publikum, to mu chyby zřejmě promine

Při hodnocení premiéry opery pro děti Ferda Mravenec, bude asi nutné pustit se od počátku, do výběru titulu. Ondřej Sekora, známý a oblíbený kreslíř a spisovatel první poloviny dvacátého století, byl sám hodně kontroverzní postavou. Jeho Ferda byl oblíbený. Ferdova postava se poprvé objevila v lednu 1927 na stránkách Lidových novin, kde začaly vycházet kreslené Příhody opilého mravence. V roce 1933 je nahradily  Příhody Ferdy Mravence. Původně humorná postava určená dospělým se začala orientovat na děti a po válce se dal autor zcela do služeb komunistické ideologie.

Ferda Mravenec bojuje sběrem škodlivého hmyzu proti "zlým" Američanům, kteří na naši krajinu shodili z letadel mandelinky bramborové. Z autora se stala ideologická zbraň proti vnějšímu i vnitřnímu nepříteli a v tom jsem já (ročník 1945) vyrůstal a bezmezně jsem věřil ideologickým blábolům Ondřeje Sekory. Po roce 1990 bylo vydání knih o Ferdovi málo a až v roce 2015 vyšla Knížka Ferdy mravence, kde bylo zveřejněno vše nejlepší, nejvtipnější, ze starších tří dílů o Ferdovi. Tolik tedy k historii postavičky s červeným šátkem, s černými puntíky. O operní zpracování se pokoušelo více autorů. Prvním byl Pavel Hanousek, jeho operní dílo Ferda Mravenec nebylo nikdy uvedeno. Stejná látka posloužila skladateli Jiřímu Pauerovi k úspěšnému baletu Ferda Mravenec v roce 1973.  

Libreto básníka a dramaturga Národního divadla v Brně, Rudolfa Žáka, vychází z předlohy, i když například cvrčkův rozhlas byl aktualizován a je to televize. Dnes by to chtělo aktualizovat na počítač či mobil. Autorským doplňkem příběhů o Ferdovi je naučná vstupní scéna, v níž se děti seznamují s podstatou a fungováním operního divadla. Není napsaná právě zajímavě. Dnes jsou modernější a lepší prostředky audiovizuální edukace, se kterými by se dalo pracovat. Dramaturgie (Patricie Částková) se rozhodla zachovat původní koncepci této úvodní části. Opera je psána se snahou o hudební srozumitelnost. Lze ji s trochou představivosti zařadit k hudebnímu neoklasicismu. Objevují se zde různé hudební styly, od dechovky a westernové hudby, po party pro  koloraturní soprán. A tak hudbě opery chybí  jednotící styl, což se v operní literatuře nestává a pro dětského diváka to není poučení, jak má hudba opery vypadat. Tedy upřímně, ta hudba nepatří ke kvalitám, jaké u nás prezentuje třeba Smetana, Janáček, Martinů. Některé pasáže – zejména ty se zapojením výborného dětského sboru (Dětský sbor Brno) , například scéna s ploštičkami, mají jednoduchý charakter popěvku a zde se skladatel strefil do pojímání hudby dětským recipientem.

Režisérka Magdalena Švecová stála před náročným úkolem, jak srozumitelně a zábavně podat celé dílo, když se musí počítat s tím, že jednotlivé zpěvné repliky – jak už to v operách bývá – nebudou obsahem pochopeny, pokud se divák nepodívá nahoru, na titulkovací zařízení. Dospělý divák s tím problémy nemá, dětský divák ano. (Typická byla šeptaná otázka asi sedmileté divačky, sedící za mnou na premiéře: „Maminko, prosím tě, o čem to je…“)

Vizuálně bylo jeviště opery bohaté. Kostýmy Zuzany Přidalové byly většinou nápadité, srozumitelné a pestré, třeba šnek se svou boudou, nebo hezcí koníčci, to byla pastva pro oči a nádherně využitý pohyb (choreografie Martin Pacek). O dětském sboru v kostýmu ploštiček je třeba se taky zmínit pochvalně, od jejich kostýmu, přes zvládání skupinových přechodů v mizanscéně, až po kvalitní sborový zpěv. (Sbormistři Zuzana Kadlečková Pirnerová a Vileria Maťašovská). 

Hlavní hrdina, Ferda (Tomáš Kořínek) byl bohužel svou postavou hodně vzdálen od vzezření Ferdy, byť jeho herectví a kvalitní zpěv jsou na vysoké úrovni. Prostě Ferda v očích dětského diváka vypadá jinak. Andrea Široká hezky zvládla roli berušky, ale jenom zkušený divák hned od počátku odhadl, že jde o slunéčko sedmitečné. Málokdy na krátkou chvilku jsme ji viděli záda, díky kterým se dala identifkovat. Všechny sólové role byly zvládnuté na profesionální úrovni. Vždyť operní ansámbl Janáčkova divadla k tomu přímo nabízel. Jeho protagonisté jsou bezesporu na vynikající pěvecké i herecké úrovni.

Scéna Davida Janoška byla bezchybná. Jeviště jako tělocvična dávalo ideální podmínky pro režijní využití a konání jednotlivých postav.  A byt Ferdy Mravence v krabičce od zápalek, tak ten byl vtipný a plně využitelný. (Bohužel Safety Mach na úvodní nálepce domečku už nebyl v současnosti aktuální. Není to Made in Czech, ale Made in India. Naši kapitáni průmyslu celou značku i továrnu prodali – šlo při tom o naše „rodinné stříbro“. Ale to je poznámka opravdu jenom na margo. Musel jsem, si povzdechnout.

Je nutné se ještě zmínit o hudební interpretaci. Dirigent Jakub Klecner držel orchestr velmi citlivě v intencích, které dávali prostor zpěvným partům. Nebylo asi jednoduché být věrný komponované hudbě Evežna Zámečníka. Příliš mnoho stylů, mnoho různých barev a nástrojových kombinací, někdy hodně nezvyklých. Upřímně, největším problémem samotné opery je právě hudba. Při prvním setkání dětí s operou by hudba měla být vodítkem, dokonce lákadlem na zhlédnutí dalších operních děl. Opera Ferda Mravenec má daleko od Lišky Bystroušky, nebo od Kouzelné flétny…

Ferda Mravenec Ežena Zámečníka vysoké požadavky na kvalitu hudby bohužel nesplňuje, byť je autorem zajímavých projektů. Kromě Ferdy Mravence zkomponoval další dětskou operu Brouk Pytlík a zajímavé bylo jeho dílo, muzikál Rychlé šípy. Autorův zájem o kultivaci dětského návštěvníka hudebního divadla byl upřímný a neutichající. Proto mne mrzí, že musím z dnešního pohledu mít na jeho Ferdu Mravence tak přísnou optiku. Věřím, že se stane Ferda stejně, jako při prvním uvedení v roce 1977, úspěšným titulem. Už proto, že je opravdu málo oper, které lze dětskému divákovi nabídnout. Takže i když s jistým povzdechem, musím konstatovat, že úsilí vedení a dramaturgie operního domu je určitě chvályhodné.

Ferda Mravenec

Premiéra  22. srpna 2020 v Janáčkově divadle.

+Vhodné pro děti 5 - 12 let. Nastudováno v českém originále s českými a anglickými titulky

autor: Evžen Zámečník libreto: Rudolf Žák hudební nastudování: Jakub Klecker dirigent: Jakub Klecker, Pavel Šnajdr režie: Magdalena Švecová scéna: David Janošek kostýmy: Zuzana Přidalová světelný design: Pavla Beranová choreografie: Martin Pacek dramaturgie: Patricie Částková sbormistr: Zuzana Kadlčíková Pirnerová, Valeria Maťašová asistent dirigenta: Patrik Červák, Ľubomír Zelenák asistent sbormistra: Klára Složilová Roztočilová asistent režie: Otakar Blaha