RECENZE: Jiráskova Lucerna patří navzdory chybám k tomu lepšímu v Mahenově divadle v Brně

. Mladočech Jirásek byl vlastenec a z tohoto úhlu se musíme dívat na celé jeho dílo.  Ovšem pohádková hra Lucerna se dost vymyká z jeho historizujících děl. Je to drama vzdoru nesmyslné administrativě nadřízených, je to oslava odvahy a zdravého rozumu, platná nejenom v Čechách, ale v celé rozvíjející se civilizaci začínajícího dvacátého století. Jiráskova Lucerna je napsaná tak skvěle, že k nám promlouvá i do 21. století.

V dnešní době „objevování“ moderních principů jevištního umění se často setkáváme s hledači nových a někdy až šokujících scénických realizací. Naštěstí umělecký šéf a dramaturg Lucerny, Milan Šotek, šel opačným směrem. Představuje nám Jiráskovo pohádkové drama jako rekonstrukci původního textu. Krásný, až staromilský jazyk, klasická výstavba děje. Stejnou cestou se pustil do režie nový člen tvůrčího týmu Mahenova divadla, Štěpán Pácl. Jeho režie počítá s klasickým herectvím, založeným na procítěném jednání postav a zde je dobré konstatovat, že režisér plně využil talentované herce činohry a velmi rychle se dostal do prožitků a myšlení ansámblu NDB. Za sebou má dvanáct úspěšných let režírování, od Prahy po Ostravu a tak není divu, že mu činohra NDB nabídla stálé angažmá.

Celkový dojem z představení je velmi dobrý, i když se v některých detailech ne všechno povedlo. Takže zde je předem krátký výčet ehm…negativ:

Některé inscenace instalují v popředí hry Lucerna skutečnu vodu v bazénku, byť s pěti centimetrovou hloubkou. Brněnská Lucerna dokazuje, že to není potřebné, že iluze vody v popředí se dá dobře vytvořit tím, jak protagonisté překonávají vodní překážku po kamenech. A divák to přijímá, těší se i z komických výstupů, kde například šumař Klásek s klarinetem balancuje na kamenech a hrozně se přechodu vody bojí. A najednou..? Hlavní protagonisté příběhu řeší klíčové situace dialogu a stojí… ve vodě! Naopak vodníci, kteří jediní by nemuseli vodu respektovat, přecházejí po kamenech, stejně jako lidé. Pro diváka začíná byt iluze nečitelná.

Scénu navrhla stálá spolupracovnice režiséra, Pavla Kamanová. Umně vytvořila atmosféru bažin a tajemných zákoutí ve velkém volném prostoru jeviště. Ovšem důležitá součást inscenace, stará lípa, se ji moc nepovedla. Připomínala spíš baobab, chudý na větve i listy. Chválím snahu o propojení minimalistického prostoru s realistickým stromem. Ovšem ten se nepovedl.

Celý příběh se začíná ve světničce, které je orámovaná dost nešikovnou oponou. Velmi a zbytečně tento prvek vyčnívá z celkové koncepce jinak volného prostoru jeviště. To řešení navíc přinutilo živý houslový sextet usednout někde bokem, aby se pak v celé pokračující inscenaci přemístil k horizontu. To zbytečné přemísťování rozbíjelo kompaktnost scény.

Zelené víly, či rusalky, bludičky, občas pobíhající po scéně, vytváří však nefunkční prvek.  Myslím, že z pohybové spolupráce Merkéty Pimek Hrabalové mohlo vzejít víc nápadů, jak atmosférou těch slečen v zeleném obohatit inscenaci. Nefunkční běhání občas tam, občas sem, atmosféru jinak funkční mizanscény  jenom ruší.

Tak, to bychom si odbyli tu nepříjemnější část recenze a teď už mohu s radostí jenom chválit: Začnu smyčcovým sextetem. Vynikající hudba Jakuba Kudláče, výborně provedena šesticí hudebnic velmi pomohla atmosféře hry. I protagonisté svým herectvím byli vedení tou muzikantskou atmosférou k citlivé deklamaci pohádkového příběhu. A režisér správně volil situace, kde samo znění hudby zesilovalo atmosféru. Ještě je vhodné pochvalně uznat kostýmy Marije Havran. Citlivě zjednodušené a přesto bohaté a s fantazií vytvořené, určitě dopomohly k positivnímu vyznění inscenace.

Režisér se výborně orientoval při volbě herců do obsazení Lucerny. A tak zazářila třeba Tereza Groszmannová jako Klásková, ve výborně podané roli ženské, která má takovou energii, že se proti ní nedokáže nikdo vzepřít – ani nebezpečný vodník. Samotní vodníci, Ivan, Jana Grygara a  Michal, Bedřicha Výtiska byli správně pojaty více komicky, než strašidelně. Kdo by se přece, po zhlédnutí filmu Konec vodníků v Čechách, těch zelených mužíčků bál? Samotná skupina šumařů byla snad už od Jiráska inspirována komickými postavami ze  Snů nocí svatojánských. Tak je pojal i režisér a nádherně své role zahráli Martin Sláma, Pavel Doucek a samozřejmě Roman Blumaier, ve vděčné postavě  ustrašeného mluvku Kláska. Výborně se ujal své role Ivan Dejmal, jako učitelskej Zjíček. Tou rolí vyvolával smích i dojemnou lítost, nad svou nešikovností. Mlynář Jiřího Suchého z Tábora (hezká vynalézavost toho jména) a jeho bába, Marie Durnová (ideální chápavá babička, moc by se líbila paní Němcové) to byly role, které do toho pohádkového vyprávění opravdu sedly. Mladá kněžna Petry Lorencové  byla správně  sexy a tupý dvořan Tomáš David, spolu s ještě tupějším Vrchním Martina Siničáka, to byl ten správně naměřený mix a správně volený doplněk negativních postav.  Ještě Vladimr Krátký jako sekerník vhodně rozšířil pestrost lidových postav, kterých se ten jakoby lidový příběh týká. Kromě lípy se vše také týká Haničky.  Jemné a křehké, kterou velmi mile i moudře zahrála Zuzana Černá.

A to je snad všechno. Kompaktní herecký ansámbl, k tomu hudební vstup písní, atmosféra správně pohádková, ve které vyčnívají sociální motivy (lucerna), a to vše trochu přibarvené vlastnictvím, touhou po svobodě a spravedlivosti.  Nesmí chybět dobrý konec – je to přece pohádka.

Přes výhrady které jsem zaznamenal hned na začátku, je Lucerna velmi dobrým představením, které do repertoáru Mahenovy činohry patří. Dík inscenátorům, že se pustili do realizace české klasiky klasickými vyjadřovacími prostředky. Někdy je těžší volit konzervativní cestu, než vymýšlet různé divoké úchylky. To jistě potvrdí všichni zkušení režiséři. Každé dílo chce své. Jiráskova Lucerna byla realizována citlivě a přesně tak, jak měla být. A divák to určitě s povděkem přijme.

Hodnocení: 85 %

Lucernaautor: Alois Jirásek režie: Štěpán Pácl dramaturgie: Milan Šotek scéna: Pavla Kamanová kostýmy: Marija Havran hudba: Jakub Kudláč světelný design: Ondřej Kyncl hudební nastudování: Petr Svozílek pohybová spolupráce: Markéta Pimek Habalová

Osoby a obsazení:

Mladá kněžna: Petra Lorencová Dvořan: Tomáš David Vrchní: Martin Siničák Mlynář: Jiří Suchý z Tábora j. h. Jeho bába: Marie Durnová Hanička: Zuzana Černá j. h. Zajíček: Ivan Dejmal Braha: Vladimír Krátký Zima: Martin Sláma Sejtko: Pavel Doucek Klásek: Roman Blumaier Klásková: Tereza Groszmannová Michal: Bedřich Výtisk Ivan: Jan Grygar Pan Franc: Petr Bláha Mušketýr: David Kaloč Žán: Jaroslav Kuneš j. h. Komorná: Elena Trčková Kroužilka: Jiří Pištěk j. h.