Dramaturgie divadla REDUTA, scény Národního divadla v Brně často, sahá k novým, třeba i netradičním titulům a daří se ji obohatit klasický repertoár o jiné, často objevné tituly. Hra PROTOKOL jistě mezi takové patří. V městečku Big Cherry zasedá městská rada. Různé střety názorů, různé pohledy na to, jak se postarat o blaho obyvatel městečka vede ke konfliktům, které se nakonec posunou daleko za rámec demokratické diskuse. To je všechno? Všechno! Může z takového konceptu vzniknout zajímavá inscenace? Napodiv může.
Porady, jakékoliv, kdekoliv, se mohou ubírat nudnou cestou zaběhnutého klišé, mohou ale být i takové, ze kterých se rozčílením bouří krev. Někdo se stále hlásí o slovo a ruší poradu nepodstatnými bláboly, někdo je sklerotický a než z něj účastníci dostanou rozumnou větu, šílí netrpělivostí. Najdou se diskutéři, kterým nic neříkají demokratické zásady řešení konfliktů, jsou diskutéři „uťáplí“ i arogantní, kteří chtějí vše prosadit silou svého hlasového projevu. A svědkům takového počínání naskakuje husí kůže.
Nedá mi to, musím být osobní a vrátit se do roku 1990. Po sametové revoluci v Koordinačním centru Verejnosť proti násiliu (slovenská obdoba českého Občanského fóra) jsme vybírali zástupce do tehdy ještě federálního Národního shromáždění ČSFR. Ze členů Akademie věd, z novinářů, spisovatelů, malířů a herců, které přivedla na tribuny mítinků touha, přidat se ke svržení KSČ, a změnit režim. Ti lidé se měli stát najednou páni poslanci, majitelé výhod, které jim přináší pasy s imunitou. Oni o to kupodivu nestáli. Vždyť se chtěli poté, co výměna kádrů skončí, vrátit ke své práci. Najednou seděli v poslaneckých lavicích a museli poslouchat neuvěřitelné bláboly starých i nových kádrů. Ani jeden z těch, kteří do Federálního shromáždění byli původně za VPN nominováni, tam nevydrželi do nových voleb. Všichni z té první vlny nominací utekli, zhrozeni zbytečnými kecy, které museli poslouchat.
Najednou sedím na premiéře divadelní hry PROTOKOL a je mi z toho úzko. To ještě netuším, co se bude dít dál. Ale už ten schůzový pořádek, rušení pořádku a nesmyslné vstupy protagonistů, pánů radních, mi svírají hrdlo. Občas se musím až smát. Ale není to smích radosti nad nějakým vtipným dialogem. Je to smích se sevřeným hrdlem. Všichni známe nesnáze schůzování. Jsou nám blízké ty povahy, lidé, hrající si na demokracii a vlastně obhajující demagogicky své vlastní zájmy. Je nám z toho úzko, ale neodejdeme z divadla. Jsme přikováni do sedadel a sledujeme ony známé konflikty, ze kterých není rozumného úniku. Taková je tato poslední inscenace v divadle Reduta.
Ředitel NDB a režisér inscenace Martin Glaser volil civilní, co nejpravdivější přístup k herecké interpretaci. V typickém interiéru na pořádání schůzi, dřevěné obklady stěn, nudné, rádoby elegantní osvětlení (zdařilá scéna Pavla Boráka) v civilních kostýmech , až na starostu, který je v červeném obleku čím naznačuje - jsem přece cosi víc, než ostatní, (kostýmy Markéty Sedláčkové) Na schůzi se probírají jednotlivé body podle plánu porady. Ovšem nový zastupitel Peel neústupně bojuje o to, aby byl přečten protokol z minulé porady, na které nebyl přítomen. Venku stále prší a na poradě houstne atmosféra. Jménem všemi odsouhlasených pravidel schůzování se odhalují velké mezery této, rádoby demokracie. Myslím, že Brecht ve svých Hovorech na útěku říká, že „…demokracie je ta nádherná věc, která se tak těžce dělá.“ Ano, divák i protagonisté hry s tím musí bytostně souhlasit.
Zpočátku se na schůzi projednávají nepodstatné drobnosti ( bezbariérový nájezd k fontáně se sochou místního hrdiny, aby tam měli přístup i vozíčkáři) ale pak se diskuse zvrtne k samotnému pomníku, který připomíná slavné vítězství nad indiány v době zabírání jejich území. A tady se mizanscéna zásadně mění. Najednou jsou zastupitelé města herci, kteří rozehrávají hrůzný příběh boje s indiány, ve kterém se legenda o skvělém vítězství bílých zásadně mění. Není to hrdinský čin, to velké 150 let oslavované vítězství. Je to obyčejná a hrůzná genocida, ve které se dle historického záznamu vraždili nevinné indiánské ženy a děti. Nebudeme se zabývat věrohodností toho příběhu. Hra přijímá za své, že to tak skutečně proběhlo.
A najednou je na zastupitelích, jak se k tomu hrůznému činu své minulosti postaví. Změní legendu o hrdinském bílém bojovníkovi za pravdivou zprávu o genocidě? Vždyť to obrátí naruby vše, čím městečko žije! Najednou už nejde o humorný pohled na hloupé schůzování, které leze na nervy zastupitelům, i nám divákům. Je tady totiž na stole kocovina z pozměněné historie. Má následovat omluva indiánům? Nějaká dodatečná kompenzace za újmy, které se obyvatelé – přistěhovalci, kdysi na původních obyvatelích dopustili? Nebo se má vše ve jménu klidu v městečku utajit a dál jako každoročně oslavovat vítězství bílých?
Inscenace končí sugestivně. Nejdřív nechápeme, proč se všichni zastupitelé svlékají do bílého spodního prádla. Potom, se však objeví džber, ve kterém si namáčí ruce. Divák si říká, mejou si ruce, jako Pilát Pontský. Ale když si ty ruce otírají o tváře a spodní prádlo, je na nich krev!
Sugestivní konec inscenace. Až člověka mrazí…
Vím, že obyčejně herci čtou recenze se zvědavostí, co tam bude napsáno o jejich výkonu. Zklamu je a potěším. Není třeba jmenovat jednotlivé herecké výkony. Všichni hráli skvěle! Byla radost sledovat vývoj postav, těšit se z nuancí, které všichni promyšleně ztvárnili. Nakonec ten závěrečný potlesk v divadle Reduta mluvil sám za sebe.
PROTOKOL
Česká premiéra: 14. února 2020 v divadle Reduta
Hodnocení: 90 %
autor: Tracy Letts režie: Martin Glaser dramaturgie: Barbara Gregorová scéna: Pavel Borák kostýmy: Markéta Sládečková světelný design: Martin Špetlík pohybová spolupráce: Martin Pacek překlad: Pavel Dominik
Osoby a obsazení
pan Peel: Vojtěch Blahuta starosta Superba: Martin Sláma paní Johnsonová: Tereza Richtrová pan Blake: Roman Blumaier pan Breeding: Petr Bláha pan Hanratty: Tomáš David pan Assalone: Matej Marušin j. h. paní Innesová: Eva Novotná paní Matzová: Monika Maláčová pan Oldfield: Bedřich Výtisk pan Carp: Martin Veselý
Související
RECENZE: Lhář. Nová inscenace v Národním divadle v Brně odhaluje naši nepoučitelnost
RECENZE: Salome je bezchybně realizovaná opera Národního divadla v Brně
Aktuálně se děje
před 45 minutami
Česká televize představila náhradu za Moravce. Zveřejnila podzimní program
před 1 hodinou
Zelenskyj: Rusko při nejnovější vlně nočních útoků použilo balistické rakety ze Severní Koreje
před 2 hodinami
Přes 130 mrtvých a 500 zraněných. Kolumbie svádí závod s časem, pod troskami zůstávají další lidé
před 3 hodinami
Evropa shání rakety Patriot kde se dá. Ukrajina jich za týden vystřelí víc, než kolik dostane za měsíc
před 4 hodinami
Svržený syrský prezident Bašár Asad byl odsouzen k trestu smrti
před 4 hodinami
Trumpova sít Truth Social prodělává stamiliony. Nový nástroj slibující přednostní informace čelí kritice
před 5 hodinami
Trump si zahrává se zdravím. Doporučil snížit očkování, místo studie se odkázal na názory okolí
před 6 hodinami
13 mrtvých a přes 70 zraněných. Ukrajina podnikla nejničivější útok na Rusko za poslední roky
před 6 hodinami
Vyčistili jsme Hormuzský průliv od min, je plně pod kontrolou USA, tvrdí Trump
před 8 hodinami
Počasí bude tropické do konce prázdnin, déšť se objeví jen výjimečně
včera
Kolumbie vyhlásila stav národní katastrofy. Počet mrtvých po zemětřesení dál prudce stoupá
včera
Francie zavádí kvůli vedru krizový stav. Domácnostem omezuje spotřebu vody
včera
Rusko přitvrzuje. Útoky raketami jsou stále častější, Moskva polevit nehodlá
včera
Kolumbii zasáhlo silné zemětřesení. Mrtvých jsou nejméně desítky
včera
V Bulharsku vybuchl sklad munice. Exploze byla vidět na kilometry daleko
včera
Lipsko se vyhnulo katastrofě. Dron s výbušninou narazil do letadla, našli na něm DNA
včera
Zuckerbergova jachta odmítla pomoci plavidlu v nouzi
včera
Kanaďanům dochází trpělivost. Pochybují o kapacitách hasičů, požáry začínají hasit sami
včera
Ukrajinské drony zaútočily v Tatarstánu. Nálet prý trval hodiny
včera
Dostupná ložiska mizí. Severní moře se stává rájem robotů a dronů
Britské i mezinárodní energetické společnosti v Severním moři stále častěji sázejí na využití moderní robotiky a automatizace. V oblasti, kde se ropa a zemní plyn těží již téměř šest desetiletí, docházejí snadno dostupná ložiska a firmy hledají způsoby, jak stlačovat náklady a udržet provozuschopnost stárnoucí infrastruktury. Na těžebních plošinách a podmořských vrtech se tak vedle lidských pracovníků objevují čtyřnohé robotické stroje, autonomní ponorky či specializované drony.
Zdroj: Libor Novák