ROZHOVOR | Tereza Voříšková: Do Laputy jsem si nanosila plno vlastních věcí

Johanka je majitelkou svérázné kavárničky, nesoucí stejné jméno jako celovečerní debut režiséra Jakuba Šmída, tedy Laputa. S její představitelkou jsme měli možnost si krátce před premiérou o filmu popovídat.

Kdo vás do tohoto místa, nesoucího jméno ostrova ze Swiftovy knihy o Gulliverovi pozval?

Byl to pan režisér.

Právě Jakub Šmíd tímto filmem na režisérském postu debutuje. Dá se z vašeho pohledu říci, že to bylo poznat, že jde o jeho prvotinu?

Určitě ne. Je velmi citlivý a vlastně už hotový režisér. Hodně lidí se mě na to ptá, proto nad tím často přemýšlím. Ale v celém procesu toho filmu, od castingu přes samotné natáčení, postsynchrony a střih jsem si neuvědomovala, že je debutant. Je to opravdu silná osobnost. Mohu jen dodat, že mě zaujal jako jeden z tvůrců povídkového filmu Praho, má lásko.

Fotogalerie: OBRAZEM: Tereza Voříšková před premiérou filmu Laputa  

O filmu už se sbíhají první dojmy, někdo ho označuje za artový, jiný mu přisuzuje punc nezávislých snímků, jak byste ho popsala z vlastního pohledu vy?

Nejsem příznivkyní příliš velkého škatulkování; pod pojmem artový film si představuji něco jako obrazy, kterým nerozumím, což by ale byla také špatná škatulka. On to totiž není ani příběhový film a možná proto se od lidí dočkal a dočká škatulkování. Já bych se přiklonila k názoru, že to je film nějakým způsobem zobrazující realitu.

Dalo by se říci, že Laputa má prvky filmu až náladového, což svádí k otázce, jak velká byla při práci na natáčení míra improvizace.

To je zajímavá otázka, protože to probíhalo zvláštně – improvizace byla spíš mezi jednotlivými větami, slovy. Autorka scénáře Lucie Bokšteflová byla poměrně striktní. Samozřejmě ve chvíli, kdy jsme se na něčem shodli já i režisér, tak se nám ji někdy podařilo převálcovat, ovšem většinou to tak nebylo. Scénář nám ale dával velkou možnost hrát mimo to, co jsme říkali, a to mám hodně ráda. Improvizace tedy probíhala spíš mezi dvěma konkrétními postavami, herci, kteří je hráli. Na tenhle film jsme opravdu hodně zkoušeli, takže ta improvizace byla spíš taková pocitová.

Režisér Šmíd s představitelkou hlavní role (Zdroj: EuroZprávy.cz)

Bylo tedy víc zkoušek než samotného natáčení?

Běžně to bývá tak, že zkoušení je méně. Musím ale říci i za ostatní, že jsme z toho procesu zkoušení přišli všichni dobře připravení. Alespoň já jsem to tak cítila.

Vaše Johanka má poměrně slušný počet „protihráčů". Byla vám některá postava sympatičtější nebo jste se na výstupy s někým těšila víc?

Samozřejmě nemůžu říci, že se mi se všemi pracovalo stejně. Já bych to rozdělila takhle: jak jste řekl, je tam několik „protihráčů" a s každým žiju jiný příběh. Některé z nich byly pro mě srozumitelnější – pro Terezu, pro herečku – a líp se mi hrály, a u některých jsem potřebovala od režiséra určit, jak si ten „duel" vlastně představuje. Některá linka byla těžší, jiné naopak, třeba moc dobře se herecky čte postava Merlota (Igor Orozovič). Ta je velmi dobře zahraná, ale bylo to těžké, já jsem ani nevěděla, zda jsou moje reakce tak laxní, jak to mělo být ve scénáři. Ten film je výborně obsazený, každý z těch herců do toho přinesl něco jiného. A mě opravdu bavilo se nechávat strhnout mými kolegy.

Myslíte si, že film je odrazem dneška nebo je to spíš nadsázka?

Netroufám si říci, že je odrazem dneška, ale myslím si, že je odrazem určité části naší generace. Nemyslím si, že celá je taková, jako ta skupina ve filmu, Je tu dost ambiciózních mladých lidí, kteří v tomto věku už jsou ve svých oborech úspěšní, ale část mé generace ten film postihuje.

Jak dlouho jste se musela aklimatizovat za barovým pultem?

Naučili mě pořádně čepovat pivo, abych přitom nevypadala jako blbec, uklízet umím výborně, to je moje oblíbená činnost (smích). Vlastně to dlouho netrvalo, já se v té dekoraci cítila jako doma, řekla bych, že jsem se tam zabydlela a hned jsem si tam nenápadně dala i nějaké své věci, což divák těžko postřehne, ale podprahově to asi cítit je.

Jak byste čtenáře serveru EuroZprávy.cz pozvala či přilákala, nebo jim sdělila, proč by bylo dobré na tento film jít?

Jsem vlastně stydlivá a poslední čtvrtrok mám velké nervy, jak ten film lidi přijmou. Přála bych si, aby ho vnímali dobře, protože ho mám moc ráda. Je mi až žinantní říkat, proč by měli přijít, ale přála bych si, aby přišli. Myslíte si, že by mohli přijít, protože si to přeju? Pokud bych takové přání mohla vyslovit, tak si to opravdu přeju.

EuroZprávy.cz jsou mediálním partnerem filmu.