RECENZE: Taxi 121 s vámi doputuje na rozpačité místo určení

Každá adaptace skutečné události se vystavuje nebezpečí, že bude porovnávána a tím pádem i ostřeji sledována, jak moc se liší nebo vzdaluje od reálna. U snímku Taxi 121 si mohli dovolit poněkud volnější přístup, protože ačkoliv byl údajný vrah tří taxikářů dopaden, od ledna letošního roku zatím žádné další zásadní informace na veřejnost nedostaly, pouze v červnu byl oznámen návrh na podání žaloby.

Matěj Pokorný je sympatický mladý muž, žijící se svou manželkou Lucií v malém bytě. Taxikařinu vzal jako záskok po ztrátě zaměstnání. Lucie má postupně stále větší obavy, protože v Praze došlo k napadení a zabití taxikáře. Matěj se k nebezpečí staví poněkud laxně až filozoficky, daleko víc ho trápí osobní problém, který už s Lucií několik měsíců řeší. Jednoho dne je Matěj požádán, aby si prodloužil službu za kolegu, který byl stižen srdeční slabostí. Poté se osudné cestičky protnou a k Matějovi do jeho taxi číslo 121 nastoupí vrah. Od té chvíle se začne rozvíjet hra kočky s myší, která má jasně daný konec.

(zdroj: ArtCorp s.r.o.)

Snímek můžeme rozděli do tří nestejných částí - v té první nám vlastně Matěj představuje sám sebe. Sledujeme jeho postoj k různým zákazníkům, jeho chování, vystupování, v nichž se prezentuje jako dobrosrdečný, slušný až lehce naivní jedinec, z krátkých domácích sekvencí je zase jasné, že ve vztahu s Lucií je nějaký problém. Kdo by však čekal nějaké rozvinutí třeba slibně se nabízející cesty se soudkyní, bude zklamán. Přichází osudová jízda a začíná dialog vraha a oběti. Zpočátku rozvážný, mající nádech určitého vyčkávání, zda nejde o velice špatný vtip, posléze poznání, že na žerty opravdu není místo. Muž v kšiltovce NY s pistolí v ruce jasně dává najevo svou dominanci, jenže velice rychle se vystřílí prach možných dějových zvratů, proto nastupuje třetí, finální kus snímku, ve kterém nám tvůrci předkládají několik variant, jak se příběh může vyvíjet. Tím nastává zásadní chaos, ve kterém je jisté pouze jedno - že jistého není vůbec nic. Snaha vyvrátit variantu špatného konce nebo happyendu je poněkud degradována tím, že kdo se o příběh trochu zajímal, logicky musí předem dospět k rozuzlení a svědomitě odbourá všechny verze, které nesouvisí s policejní zprávou. Pokud má jít o inspiraci a částečnou fikci, pak autoři dobrovolně zahazují možnost zvrátit nalinkovanou cestu a skutečně překvapit.

Ačkoliv štáb jasně řekl, že nemá v úmyslu ani provést rekonstrukci, ani naznačovat možnou variantu, jak se všechno událo, dobrovolně se zbavuje možných změn v ději, které by ho zdramatizovaly a dodaly mu onen opravdový thrillerový podtón. Navíc se v ději objevuje poměrně dost logicky kulhajících momentů. To je případ dispečinku, který reaguje na náznak, že něco není v pořádku, naprosto nesmyslně. Navíc, pokud už k jedné vraždě došlo a kromě Matěje se evidentně další jeho kolega dlouho nehlásí (proč, to se samozřejmě divák dozví), měla by panovat když nic jiného, tak zvýšená ostražitost. Rovněž scéna na čerpací stanici má mnoho logických okének, byť je na první pohled zajímavě vymyšlená. Divák se tak může bavit alespoň tím, že si může vymýšlet různé varianty. 

Filip Tomsa při práci s režisérem Danem Pánkem (zdroj: ArtCorp s.r.o.)

Důvod je jednoduchý, prakticky dvě třetiny filmu stojí Taxi 121 pouze na třech osobách, přičemž hlavní ženská postava vstupuje do děje pouze ve vyumělkované psychologické mezihře. Narůstající napětí mezi Matějem a jeho pasažérem se bohužel nedaří gradovat, často si tvůrci pomáhají dlouhými, bohužel nijak zajímavými záběry. Atmosféra místo houstnutí bloudí v kruhu a po nějaké čtvrthodině zjišťujeme, že si ti dva v autě vlastně nemají co říci. Matěj je zpovídán, každý jeho náznak zatáhnout budoucího vraha do nějaké konverzace je zašlápnut a mladík, obávající se o svůj život, ustoupí v naději, že se nějak dokáže ze situace vymotat. Zcela tu chybí onen podvědomý pokus "něco" udělat pro svou záchranu. V tom zase nutno přiznat scénáristům plusové body, protože mohou poukazovat na rozdílnost povah. U nich vyhrává odevzdanost a pasivita, ačkoliv se nabízí nemalé množství možností, jak náhle zvrátit poměr sil. A nemusíte být zrovna Hitchcock, který podobný motiv použil v jedné ze svých povídek, abyste na řešení přišli, dokonce je mírně naznačeno, ale pak se jako některé další scény vytratí do nenávratna.

S podobnými rozpaky se pojí i hudba, tedy přesněji její využití. Po stránce provedení kvalitní melodie jsou občas využívány tak, aby dopředu telegrafovaly zlom situace, takže nás těžko něco může překvapit. Nesmírně plodný tvůrce Karel Antonín se tak divákům připomíná v krátké době znovu (po snímku Montenegro) a pracuje s Pánkem na jejich dalším počinu Chameleon.

Lenka Zahradnická jako Matějova manželka Lucie (zdroj: ArtCorp s.r.o.)

Největší prostor dostává pochopitelně Filip Tomsa, i když jak už bylo řečeno podstatnou část své role stráví za volantem. Jeho partnerka má velmi omezenou možnost, jak postavu Lucie rozvinout, je stylizována do jedné podoby a z té (včetně snových nebo představovaných scén) nevystoupí. Třetí důležitá persona, v tomto případě vzdálená na hony možnému pachateli, je divákovi neznámá od začátku do konce a s ohledem prolog filmu se můžeme jen trefovat do pohnutek jejího jednání. Dušan Siták je v některých chvílích děsivě přesvědčivý, aby vzápětí malinko "ztratil glanc". I v jeho případě platí, že nemá prostor se někam rozvíjet a nemůže nabídnout nějaký dějový šok. Všechny ostatní role jsou skutečně "jednoscénové" a do filmu se nijak nevrací, byť se nabízí některé slibné možnosti. S ohledem na délku putování osudné dvojice by určitě na úkor části jejich jízdy směr smrt, byl na podobné řešení prostor.

Jednu z vedlejších rolí si zahrála Denisa Nesvačilová (zdroj: ArtCorp)

Taxi 121 brázdilo nejčastěji ulice Prahy, zejména pak v okolí dejvického náměstí. Občas by bylo dobré nepodceňovat všímavost diváka a dbát na posloupnost záběru, takže když chce někdo na letiště, nejet s ním z Evropské přes nově otevřený Trojský most. Pro někoho může jít o pouhou drobnost, ale nelze počítat s tím, že film budou sledovat jen obyvatelé Moravy a světa. Je pochopitelné, že existují určité natáčecí možnosti, ale takovýto nedostatek je asi jedním z těch nejsnáze odstranitelných. A jenom můžeme dodat, že vazba čísla 121 nesměřuje ke skutečnosti, nýbrž k režisérovu datu narození.

Nelze však zlomit nad tímto pokusem o český thriller hůl nebo ho šmahem odsoudit. Taxi 121 nabízí několik sympatických nápadů, místy i zajímavou strukturu a náznak životaschopnosti. S ohledem na fakt, že jde vlastně o nízkorozpočtový film (náklady se pohybují mezi 6 - 10 miliony) a současně celovečerní prvotinu Daniela "Dana" Pánka (doposud měl za sebou pouze studentské snímky) na poli režisérském i scénáristickém, je třeba k němu tak i přistupovat. Lze předpokládat, že si své obhájce i fanoušky najde a jako premiérový počin nabízí nadějnou podívanou.

Celkové hodnocení: 60 %

TAXI 121

Hrají: Filip Tomsa (Matěj Pokorný), Lenka Zahradnická (Lucie Pokorná), Dušan Siták (vražedný pasažér Otto), Roman Vojtek (fotbalový manažer), Brian Caspe (Američan), Denisa Nesvačilová (pasažérka), Barbora Mudrová (obsluha čerpací stanice), Vlastina Svátková (soudkyně), Simona Prasková (arogantní dáma se psem).

Scénář: Dan Pánek, Jana KůtkováKamera: Ondřej KosHudba: Karel AntonínRežie: Dan Pánek

ČR, 2016, 90 min., thriller, do 12 let nevhodnýPremiéra: 1. 9. 2016