RECENZE: Film Anthropoid připomíná důležitou část dějin, bohužel z obtížného úhlu

Recenze - Atentát na říšského zastupitele Reinharda Heydricha se odehrál před bezmála třičtvrtě stoletím, ale pro filmové tvůrce zůstává nadále zajímavým tématem. A nejen pro tuzemské.

Jen při letmém vzpomínání se nám určitě vybaví několik filmových adaptací, do kterých je tato tragická událost československých dějin zakomponována. Ať je to prostředí část válečné trilogie Otakara Vávry nesoucí název Sokolovo, poměrně nedávné snímky Jiřího Krejčíka Protektor (1997) či Petra Nikolaeva Lidice (2011). Asi nejznámější bude pro pamětníky vedle dramatu Vyšší princip (1960) vynikající zpracování událostí z 27. května 1942 v podání režiséra Jiřího Sequense st. s lakonickým názvem Atentát (1964). Problematika činu pro nějž bylo použito názvu Operace Anthropoid je stále živá, neustále se objevují nové okolnosti a názory. Existuje i nemálo publikací, od neprávem opomíjeného titulu Nejen černé uniformy (1964, M, Ivanov) či Velkého činu malé církve (2011) přes Akci Atentát (1991) a Někomu život, někomu smrt (2003) Jaroslava Čvančary až po román Jiřího Šulce Dvaq proti Říši (2007).

(zdroj: YouTube.com)

Na území protektorátu Böhmen und Mähren přistává dvojice vojáků z výsadku Anthropoid. Ve Velké Británii speciálně vycvičení českoslovenští parašutisté Jan Kubiš a Jozef Gabčík mají za úkol spáchat atentát na třetího nejmocnějšího muže Třetí říše Reinharda Tristana Eugena Heydricha. Podaří se jim navázat spojení se zbytky místního odboje, ve snaze splynout s okolím se chovají jako běžní občané, najdou si i známost. Problém se objevuje ve chvíli, kdy se svěří vedení odboje se svým záměrem - obava z následných represí po atentátu, ať by dopadl úspěšně či nikoli - je příliš velká. Oba muži, kteří se setkávají s dalšími členy výsadku, ale akci provedou. V následně rozpoutaném teroru nemají šanci na únik a ve svém posledním útočišti v kostele svatého Cyrila a Metoděje jsou po zradě spolubojovníka Karla Čurdy zaskočeni německými jednotkami a po šestihodinovém boji volí raději dobrovolnou smrt.

Jak uvedl režisér a zároveň kameraman filmu Sean Ellis, na téma atentátu na Heydricha narazil v roce 2001 díky jednomu z dokumentárních filmů. Bylo to pro něj zcela nové téma a od té doby ho intenzivně studoval. Pro filmové zpracování, ve kterém klade důraz na osoby Jana Kubiše a Jozefa Gabčíka, se rozhodl v roce 2013 po úspěchu svého filmu Metro Manilla. Rozhodl se opět natáčet ve formátu Super 16 mm a ve většině případů volil ruční kameru, aby zintenivnil nebo alespoň umocnil dobovou atmosféru. S mezinárodním hereckým spolkem využíval především pražské exteriéry plus barrandovské ateliéry - celkem strávil při práci na filmu 39 natáčecích dní. Využil autentických míst, například nechvalně proslulého Petschkova paláce, některých domů, v nichž působily rodiny členů odboje a především reálného prostředí chrámu svatého Cyrila a Metoděje. Pro bojové scény byla pochopitelně zhotovena replika chrámové lodi - zabrala v ateliéru plochu 7350 krychlových metrů a padlo na ni 910 pytlů betonu, 300 pytlů sádry, 3300 čtverečních metrů dřevotřísky a devadesát skla. Samotný strop o hmotnosti 16 tun putoval do patřičné výše díky 38 řetězovým kladkám. Také krypta byla zhotovena v ateliérech a po třídenním natáčení byla přesně podle scénáře zatopena. Není divu, že výše uvedené ateliérní dekorace patřily k nejdražším položkám rozpočtu.

Dvě výrazné tváře tragického dramatu: Jan Zelenka-Hajský a Marie Moravcová (zdroj: LD Entertainment)

S ohledem na mnohokrát probranou tématiku se naskýtá otázka, nakolik je Ellisův film objevný nebo přínosný. V tomto směru má vlastně jediné plus, jde o perfektně zvládnuté řemeslo a zejména scény v kostele jsou velice působivé, byť se nejspíš historici vzepřou co do počtu obětí z řad německých vojáků. Tím se dostáváme k hlavním problémům celého snímku. Pokud ho budeme brát jako volnou adaptaci na pozadí skutečných událostí, pak ho lze přijmout, otázkou ale zůstává jeho smysl. Jestliže Ellis patnáct let studoval danou problematiku, zůstává otázkou, proč se ve filmu nachází poměrně dost velký počet odchylek či dokonce chyb. Některé lze přičíst na vrub pokusu o větší dramatičnost, což je hned úvodní scéna s kolaborantským lesníkem (v podání Briana Caspeho) nebo vypjatou scénu v hostinci, kdy se v lokále prochází německá hlídka a v jeho zázemí sedí prakticky všechny špičky odboje. Jako přehmat lze brát informaci, že Lidice byly srovnány se zemí den po Heydrichově smrti, ačkoliv zastupující říšský protektor podlehl zranění způsobeném při atentátě 4. června 1942 a bestiální čin v Lidicích se odehrál až 10. června. Jde nejspíš o chybné pojetí, protože den před lidickými událostmi měl Heydrich v Berlíně pohřeb. 

Drama v kryptě chrámu svatého Cyrila a Metoděje spěje ke svému závěru (zdroj: Bleeker Street Media / James Lisle)

Otázkou zůstává, proč Gabčíkova přítelkyně je ve filmu uváděna jako Lenka Fafková, když šlo o Annu Malinovou (přitom jména všech ostatních jsou autentická). Stejně tak lze brát jako nemalý nedostatek chybné vylíčení smrti Jana Kubiše, který se nezastřelil, ale zemřel při převozu do německého lazaretu na poranění způsobená německým granátem. Už klasickým omylem je přestřelka mezi Heydrichovým šoférem Kleinem a Gabčíkem po útěku od místa atentátu - německý řidič si špatně zasunul zásobník a na parašutistu vůbec nevystřelil. Pokud pomineme krátké pohledy na pražská panoramamata, kde v záběru chybí stařičký stadion Štvanice (o to víc ční nový tenisový stánek) nebo se naopak vypíná žižkovská televizní věž, může jako největší nedostatek působit místo samotného atentátu. Leč původní zatáčka už dávno změnila svou tvář díky výstavbě nových komunikací, proto musel štáb vzít zavděk křižovatkou ulic Chotkova a Badeniho a natočit atentát před zahradou Bílkovy vily. O některých dalších drobnostech se můžeme dohadovat, ale jinak se Ellis drží skutečných událostí, proto je pouze na škodu věci, že celkově velice dobrý dojem může těmito maličkostmi ovlivnit.

Herecké složení bychom mohli nazvat s trochou nadsázky hvězdné. Cillian Murphy není divákům znám pouze z nové série o temném rytíři z Gothamu Batmanovi, ale zajímavé role ztělesnil i ve filmech Transcendence či V srdci moře. Jeho filmový kolega Jamie Dornan bude nejspíš znám z kontroverzní trilogie o Padesáti odstínech všeho možného - jeho Kubiš je zvládnutý na dobré úrovni, jen je otázka, zda samotná předloha nedělá z vojáka, který prošel tvrdým výcvikem příliš velkého slabocha, který pomalu není schopen udržet pistoli v ruce - což se ovšem v posledním boji zázračně změní. Další zahraniční eso představuje Charlotte Le Bon, kterou si diváci určitě pamatují z romantické komedie Láska na kari. Bohužel její role Marie, lásky Kubiše, nedostává tolik prostoru, což ostatně platí i pro Annu Geislerovou. Podstatně více možností dostává Alena Mihulová a není vůbec rozhodující, že vlastně veškerou svou filmovou existenci zhušťuje do prostoru vlastního bytu. Michododem ten stále existuje, jen ho filmaři nemohli pro natáčení využít, protože by se dovnitř nevešli s filmovou technikou. Další z velmi známých tváří je Toby Jones, který exceloval v mnoha filmech jako hereci i úspěšný dabér. Stačí jako kratičký výčet tituly jako Duel Nixon/Frost, série Hunger Games a Captain America či role Alfreda Hitchcocka v televizním snímku Dívka. Bohužel tato eskalace zahraničních zvučných jmen nese jeden zásadní problém, který může působit rušivě - celý film je namluven v angličtině, což v mnoha směrech vyznívá rušivě až směšně. V tomto případě by byl asi dabing na místě, protože z pouhého vyslovování typicky českých jmen bylo zřejmé, že to představitelům působí značné potíže a při vší úctě k českým hercům jejich angličtina zněla až příliš vyumělkovaně.

Ztvárnění atentátu je velice zdařilé (LD Entertainment)

Anthropoid, který se po uvedení na MFF v Karlových Varech dostává do českých kin měsíc po premiérách v zámoří a Velké Británii, je bezesporu pracizně zvládnutou prací, může mít význam pro současnou mladou generaci při jejím seznamování s historií, ale zároveň dané téma silně zjednodušuje. Bude-li někdo mít zájem o skutečně kvalitní zpracování atentátu na Heydricha, pořád bude lepší sáhnout pro Sequensův Atentát. Ellisův film bude jeho okázalejším, ale přeci jenom poněkud chudším příbuzným.

Celkové hodnocení: 65 %

ANTHROPOID

Hrají: Cillian Murphy (Jozef Gabčík), Jamie Dornan (Jan Kubiš), Toby Jones (Jan Zelenka-Hajský), Marcin Dorociński (Jaroslav Vaněk), Alena Mihulová (Marie Moravcová), Bill Milner (Aťa Moravec), Charlotte Le Bon (Marie Kovárníková), Anna Geislerová (Lenka Fafková), Harry Lloyd (Adolf Opálka), Jiří Šimek (Karel Čurda), Václav Neužil (Josef Valčík), Andrej Polák (Jaroslav Švarc), Mish Boyko (Jan Hrubý), Sam Keeley (Josef Bublík), Jan Hájek (Břetislav Bauman), Igor Bareš (řezník), Ondřej Malý (vyslýchající). 

Scénář: Sean Ellis, Anthony FrewinHudba: Robin FosterKamera a režie: Sean Ellis

Velká Británie/ČR/Francie, 121 min., válečné drama, do 12 let nevhodnéPremiéra: 29. září 2016 (ČR)

Související

24. ročník udílení prestižních filmových cen Český lev

Český lev zařval poněkud falešně. Komu to mělo prospět?

KOMENTÁŘ ROBERTA PAVELKY - Ocenění filmu Masaryk vyvolalo vlnu dohadů o férovosti celé záležitosti. V tomto směru si ČFTA může mýt ruce a hrdě hlásit, že k žádnému pochybení nedošlo, vše se odehrálo podle platných regulí a ceny jsou tudíž platné.

Více souvisejících

film Anthropoid atentát recenze

Aktuálně se děje

před 17 minutami

před 43 minutami

před 1 hodinou

před 1 hodinou

před 1 hodinou

před 2 hodinami

před 2 hodinami

před 3 hodinami

před 3 hodinami

před 3 hodinami

Nigel Farage před volbami

Farage: Pokud vyhraje Harrisová, měla by omilostnit Trumpa

Nigel Farage, lídr britské krajně pravicové strany Reform UK, vyzval bývalého amerického prezidenta Donalda Trumpa, aby v případě porážky v nadcházejících prezidentských volbách proti demokratické kandidátce Kamale Harrisové výsledek přijal.

před 4 hodinami

před 5 hodinami

před 5 hodinami

Televizní duel Harrisové a Trumpa.

Změna klimatu i vztah k Číně. Voliči rozhodují o budoucnosti USA i celého Západu

Americké prezidentské volby, naplánované na 5. listopadu 2024, jsou předmětem celosvětové pozornosti, neboť přinášejí zásadní otázky o směru, kterým se Spojené státy vydají. Letos proti sobě stojí demokratická kandidátka, viceprezidentka Kamala Harrisová, a republikánský exprezident Donald Trump. Výsledek těchto voleb může zásadně ovlivnit nejen americkou domácí politiku, ale také postavení USA ve světě. 

před 5 hodinami

Ukrajinští vojáci brání svou zemi před ruskými agresory.

Ukrajinská armáda se poprvé střetla se severokorejskými vojáky

Ukrajinský ministr obrany Rustem Umerov oznámil, že ozbrojené síly jeho země poprvé narazily na severokorejské vojáky, kteří byli údajně vysláni na pomoc Rusku. V rozhovoru pro jihokorejskou veřejnoprávní stanici KBS uvedl, že mezi ukrajinskými a severokorejskými jednotkami došlo k „malému střetnutí,“ aniž by specifikoval přesné místo či čas incidentu.

před 6 hodinami

Jean-Claude Juncker

Juncker: Pokud vyhraje Trump, Evropa musí ukázat sílu

Bývalý předseda Evropské komise Jean-Claude Juncker vyzval Evropskou unii, aby zaujala sebevědomý postoj ve vztazích se Spojenými státy, bez ohledu na to, kdo zvítězí v nadcházejících prezidentských volbách v USA. Juncker varoval EU, aby při jednáních „nepůsobila ustrašeně.“

před 6 hodinami

před 7 hodinami

před 7 hodinami

před 7 hodinami

Ilustrační foto

Volby v USA: První obec sečetla výsledky. Trump i Harrisová mají tři hlasy

V malé obci Dixville Notch v americkém státě New Hampshire se v úterý ráno rozběhly prezidentské volby ve Spojených státech. Prvních šest registrovaných voličů odevzdalo své hlasy hned po otevření volební místnosti o půlnoci místního času (06:00 SEČ), přičemž současní kandidáti Kamala Harrisová a Donald Trump si shodně rozdělili po třech hlasech. Uvedl to server CNN.

před 7 hodinami

Co bude s NATO, pokud volby vyhraje Trump? Rutte se budoucnosti nebojí

Severoatlantická aliance zůstane jednotná, bez ohledu na to, zda v nadcházejících amerických prezidentských volbách zvítězí Kamala Harrisová nebo Donald Trump. Tuto jistotu vyjádřil generální tajemník NATO Mark Rutte během své pondělní návštěvy v Berlíně.

Zdroj: Libor Novák

Další zprávy