RECENZE: Démonická Inkarnace vymete nanejvýš 86 minut z vašeho života

Co dělá horor hororem? Nebo spíš co dělá horor dobrým? Hutná atmosféra, nejistota toho, co má přijít, postupné budování napětí, postavy, se kterými můžeme svůj strach prožívat, pod kůži se vrývající hudba v pozadí. Případně, když už nic z toho neumíte, lekačky, lekačky, lekačky. Ty se sice po čase omrzí, ale někomu to ke spokojenosti a/nebo vyděšení stačí. Jak se dá z tohoto výčtu vyvodit, nic z toho Inkarnace nenabízí.

Příběh není vyloženě hloupý, to ne. Ano, párkrát film, respektive jeho postavy (oficiálně profíci v oboru), zapomene na svoje vlastní pravidla a předvede nám, že scénárista se nejspíš neobtěžoval si po sobě svůj výtvor podruhé přečíst, ale není to nic, kvůli čemu bychom měli mlátit hlavou o zeď. Naopak v tomto ohledu bychom měli být shovívaví – většina nesrovnalostí plyne (rád bych věřil, že záměrné) ze snahy nebýt doslovný... leccos naznačit a mít pár tajemných es v rukávu navrch. Že to ve výsledku nefunguje, je bohužel věc druhá, ale vzhledem k tomu, že v ničem jiném se Inkarnace nesnaží být originální, aspoň jedno očko se přimhouřit dá.

Větším problémem je předvídatelnost. Peyton s Christensenem jedou podle šablony tak ošoupané, že dát ji postmodernistům, budou ji vzývat jako modlu. Je-li divák v tomto ohledu alespoň mírně zběhlý, nepřekvapí ho zhola nic. Inkarnaci se za celou její nedlouhou stopáž nabízí možná pět příležitostí, jak se vymanit ze škatulky, jak překvapit a ukázat svou chytrost. Každou ale jen nechává profrčet kolem. Vyvinout snahu je pro ni nejspíš moc náročné.

Projev hereckého ansámblu podle očekávání nenabízí žádná překvapení. Standardní výkony a jen lehké – spíš otravné než zábavné – přehrávání dávají šeptem na vědomí, že tu všichni jsou z jediného důvodu – i oni musí platit účty za elektřinu. Aaron Eckhart se po předloňském Já, Frankenstein objevuje v další slátanině bez špetky invence a pomalu dává zapomenout na Harveyho Denta z Temného rytíře. Tradičně dobrý je klasik vedlejších rolí Tomas Arana, jehož veterán vymítačské profese Felix nabízí alespoň zdání jakési trojrozměrnosti charakteru.

Ono obecně to je s postavami neveselé. Aby se o někoho divák bál, musí si ho oblíbit – a na těchto figurkách mu prostě záležet nebude... nudný doktor Ember (Aaron Eckhart) se činí, seč mu vagabundské vlasy stačí, aby zachránil Camerona (David Mazouz), nanicovatého syna přihlouplé a otravné Lindsey (Carice van Houten). Vykreslení těchto charakterů je vždy buď hodně povrchní a odbyté (matka a syn), nebo prostě jen nezajímavé (Ember). Na věrohodnosti nepřidává ani nekompetentní agentka Vatikánu Camilla (Catalina Sandino Moreno), jejíž blůzka s rozepnutým vrchním knoflíčkem působí jakkoli, jen ne církevně.

Nízký rozpočet je nejvíce znát ve „snových scénách". Zde se totiž odehrávají všechny boje hlavního hrdiny s entitou/démonem. Z pěti milionů dolarů se slušná triková podívaná uvařit nedá. Tím spíš, když většina z této sumy jistě utonula v honorářích. Nečekejte tak žádné vypiplané obludky nebo opulentní surrealistické výjevy hodné souboje člověka a ďábla uvnitř mysli jedenáctiletého chlapce. Na druhou stranu nic nepůsobí uměle. Žádné okázalé počítačové efekty – plně animovaná monstra a psychedelické prostředí – které narušují iluzi reality. V tomto ohledu je někdy méně více.

Za Inkarnací stojí studio Blumhouse, jeden z největších amerických producentů nízkorozpočtových hororových filmů. Jen letos vzešlo z jejich dílen jedenáct snímků (10 hororů a 1 western). Jejich obchodní model je jednoduchý: poskytnou zájemci 1 – 10 milionů dolarů a nechají ho dělat si s nimi více méně cokoli. Když film prodělá (což při zastoupení většiny velkých i malých kin a ohromném množství oddaných fanoušků tohoto žánru není pravděpodobné), ztráty nejsou bolestivé. Ale v případě, že se dostaví úspěch, jsou nízkorozpočtové horory schopné utržit pěti, deseti a ve výjimečných případech i dvacetinásobek použitých prostředků. O něčem takovém si můžou komiksové spektákly, jinak lámající rekordy v návštěvnosti, nechat maximálně tak zdát.

Blumhouse Productions můžeme děkovat i „děkovat" za hity jako Paranormal Activity, Purge: Očista, Insidious či Ouija. Připojí se tento příběh exorcisty opovrhujícího „zatahováním náboženství do svých vypuzovacích praktik" mezi ně? Pravděpodobně ne. O propadák se ale také jednat nebude, již v tuto chvíli si na sebe Inkarnace vydělala. A protože si film ve svém závěru samozřejmě nechává otevřená vrátka pro případné pokračování, jeden nikdy neví.

Jistě nebudu první, kdo Inkarnaci označí za mix Vymítače ďábla a Počátku. Že tímto srovnáním bohužel urážím jak Friedkinovu klasiku, tak poměrně čerstvý hit Christophera Nolana, na tom nic nezmění. Snímek bych ale nejspíš nedoporučil ani pravidelným pojídačům všeho, co má v seznamu ingrediencí naškrábané magické slůvko horor. Možná nebudete pobouřeni, ale jeden a půl lekačky vás v kombinaci s ostatními vyjmenovanými neduhy spíš než cokoli jiného pošle do popcornového kómatu.

Celkové hodnocení: 45 %

Incarnate (2016)

Hrají: Aaron Eckhart, Carice van Houten, Catalina Sandino Moreno, David Mazouz, Keir O'Donnell, Emily Jackson, Tomas AranaRežie: Brad PeytonScénář: Ronnie ChristensenKamera: Dana GonzalesHudba: Andrew Lockington

USA / 86 minut / Horor