RECENZE: Pasažéři jsou letní popcornovka nešťastně sežehnutá prosincovým mrazem

Ve vzdálené budoucnosti lidstvo osidluje cizí planety. Kolonie slibují „nový život“ a „prostor k růstu“, jak hlásají slogany společnosti přepravující osadníky na vzdálenou novou planetu. Cesta lodi Avalon k planetě Homestead II má trvat 120 let. Proto jsou všichni pasažéři uvedeni do kryogenického spánku, který zamezí jejich zestárnutí během cesty vesmírem. Problém nastává, když loď proletí hustým rojem asteroidů a některá z údajně neporuchových hibernačních lůžek své majitele probudí o smrticích 90 let dříve?

Děj Pasažérů je více méně obyčejný, drží se standardních schémat robinsonád, romantických filmů a samozřejmě také podobně stavěných sci-fi. Ani svět, v němž se vše odehrává, není ničím bůhvíjak originálním, všechny nápady: roboty, hologramy, energetické štíty a skafandry jsme už někde viděli. Na tom ale, za předpokladu, že má takový film co nabídnout v jiných ohledech, není nic špatného. A to Pasažéři mohou. Alespoň tedy během prvních dvou třetin.

Ve finálním aktu se totiž z komorní zábavné konverzačky stává zbytečné akční finále. Ba co hůř – bolestně předvídatelné zbytečné akční finále. Těžko říct, zda do natáčení, jak je tomu čím dál častěji zvykem, zasáhli kravaťáci, kterým se celá záležitost zdála málo efektní, nebo jestli režisér se scénáristou pouze honili více králíků, než zvládli pochytat. Podstatné je, že výsledný produkt sice stále docela baví, ale zabíjí jakoukoli možnost povznést film o něco výše.

Jakožto správný příběh dvou trosečníků se snímek opírá především o své protagonisty. Jim (Chris Pratt) a Aurora (Jennifer Lawrence) jsou přitažliví, vcelku sympatičtí lidé se smyslem pro humor. Vzájemně to mezi nimi jiskří, sálá i žhne a je zábavné vývoj jejich vztahu na plátně sledovat.

Vzhledem k některým temným zákoutím jejich minulosti, se vývoj vztahu tohoto inženýra a spisovatelky, točí okolo jejich tajemství a schopnosti odpustit v zásadě neodpustitelné. Zásadní je v tomto ohledu extrémní a v podstatě nemyslitelné prostředí, v němž se oba nacházejí. Jinými slovy – co platí v obyčejném životě, nemusí platit v nicotě vesmíru s vyhlídkou na chladnou smrt v kosmickém osamění. Protože jsou ale Pasažéři spíše odlehčenou záleitostí s temnějšími momenty než nějakým vypjatým dramatem prozkoumávajícím nejtajemnější hlubiny lidské psýché, nezáleží ani tak na tom, jak by se v takové situaci daný člověk skutečně zachoval, jako na tom, jsou-li zásadní události podány věrohodně v rámci příběhu samotného. A nutno uznat že přes jistou zkratkovitou skokovost, která by jistě vyžadovala citlivější přístup, krize obou postav, stejně jako výsledky jejich řešení, s přimhouřením jednoho oka tento požadavek splňují.

Jedna z největších (a dle mého názoru neoprávněných) výtek, které většinou stran filmu zaslechnete, se týká spisovatelky Aurory. Hlavně z řad zahraničních kritiků se objevují hlasy, že film podrývá letité snahy o emancipaci pohlaví, protože drtivou většinu „akce“ obstarává muž-inženýr, zatímco role ženy je zde omezena na trop oku lahodící dámy v nesnázích.

Je pravdou, že v první polovině snímku tomu tak je, Aurora kromě zábavné společnice ke konverzaci skutečně nic moc nedělá a až voyeurská kamera ji snímá v různých odvážných outfitech (včetně obligatorních bikin), ale jakmile dojde na drama (vztahové i akční), stává se z pasivního blonďatého lízátka (v rámci věrohodnosti takové proměny) plnohodnotnou a schopnou bytostí.

Postava Aurory vypadá tak špatně hlavně ve srovnání s jejími letošními sokyněmi v podobě Jyn Erso (Rogue One) či Louise Banksové (Příchozí). Odložme ale na chvíli naši horlivou snahu vymazat trop dámy v nesnázích ze současného filmu. Protože i když všichni milujeme (nejen vesmírné) drsňačky, které se klidně obejdou i bez mužského, ne každá žena je Ripleyová. Život je pestrý a najdeme v něm jak štítonošky, rebelky a mechaničky, tak i zasněné vtipné spisovatelky, které touží po lásce a vypadají božsky v plavkách. Použijeme-li na Auroru stupnici míry sexismu nejpovolanější – bondgirls – objeví se vysoko nad pouze krásnými dívkami z conneryovek a zařadí se někam po bok schopných žen z éry Pierce Brosnana.

Velkou měrou se na životnosti obou hlavních hrdinů podílejí jejich představitelé. Jennifer Lawrence i Chris Pratt předvádějí svůj standard, také díky nim nepůsobí některé scény směšně nebo nevěrohodně. Dříve zmiňovaného jiskření, sálání a žhnutí bychom se také bývali nedočkali, kdyby si tyto dvě herecké hvězdy vzájemně nesedly. Nezbývá než doufat, že je vedle sebe na plátně nevidíme naposledy.

Pasažéři jsou prvním vysokorozpočtovým počinem norského režiséra Mortena Tylduma, který na sebe výrazněji upozornil před pěti lety výbornou multižánrovou adaptací románu Lovci hlav od Jo Nesbøho. Díky ní si vysloužil možnost natočit v britské produkci životopisný Kód Enigmy, za který získal nominaci na Oscara. Přestože se se svým novým sci-fi více méně osvědčil, (červí) díru s ním, vzhledem k jeho vesměs vlažné návštěvnosti, do světa neudělal.

Hluboký vesmír na velkém plátně samozřejmě vypadá úchvatně, to dnes snad ani jinak nelze. Celkově je ale vizuál Pasažérů slušný. Jasné barvy lahodí oku, přitom díky převládající bílé vše působí čistě, příjemně a nijak přeplácaně. Díky vhodnému využití rekvizit na úkor čirého CGI má divák pocit realističnosti celého prostředí. Nejspíš se tak nedá očekávat, že by použité triky během příští dekády výrazně zastaraly.

Poslední sci-fi tohoto roku je zábavným vtipným spektáklem ve stylu starých velkofilmů z 90. let a přelomu tisíciletí. Skvěle funguje při vypnutém mozku, přesto se nedá říct, že by bylo vyloženě hloupé nebo nesmyslné. Nejvíce mu nejspíše uškodilo nasazení do kin na konci roku, kdy se obvykle objevují intelektuálně těžší kalibry. Letos se tato marketingová chyba projevila hned trojnásob – nejenže jeho záře hasne ve srovnání s mistrovskými Příchozími, ale není těžké si představit úspěch, jakého by se Pasažérům dostalo v extrémně slabé konkurenci léta 2016, vždyť po druhém Dni nezávislosti, třetím Star Treku nebo Sebevražedném oddílu potřebovali milovníci zábavných nenáročných sci-fi setsakramentsky spravit chuť.

Celkové hodnocení: 70 %.

Passengers (2016)

Hrají: Chris Pratt, Jennifer Lawrence, Martin Sheen, Lawrence Fishburne, Andy García a další

Režie: Morten Tyldum

Scénář: Jon Spaihts

Kamera: Rodrigo Prieto

Hudba: Thomas Newman

USA / 116 minut / Drama, Sci-fi, Dobrodružný