Ohlédnutí za komiksovým rokem, 1. díl: Doctor Strange, Mutanti, Avengers v Občanské válce

Předně informuji, že se tento článek věnuje filmům existujícím uvnitř i vně takzvaného MCU (Marvel Cinematic Universe), do kterého se nepočítají snímky, na které Marvel v 90. letech prodal filmová práva, jmenovitě X‑Men, Fantastická čtyřka a Spider-Man. Naopak jsem nezahrnul množství seriálových počinů, na které se společně podíváme ve druhém dílu.

Když se dva perou, divák se raduje

Když v květnu Captain America: Občanská válka načal letní sezonu, stal se z něj přes všechny nemalé problémy okamžitě hit opěvovaný fanoušky a chválený kritiky. Přestože využil v podstatě stejnou šablonu jako konkurenční Batman vs. Superman (vypuštěný do světa o dva měsíce dříve) a poštval proti sobě své největší kalibry z týmu dobra Kapitána Americu a Iron Mana, uspěl více než jeho o mnoho temnější a rozporuplně přijatý rival od Warner Bros. Humorný a barevný – přesto v potřebných chvílích vážný – střet snad všech pozemských mstitelů, které za ty roky Marvel svým divákům představil (včetně představení pár nových) měl srdce a dokázal, jak je důležité mít Kevina Feigeho. Tento třiačtyřicetiletý šéf filmové divize Marvelu tahá za nitky v zákulisí každého jejich počinu již od prvního Iron Mana z roku 2008 a dohlíží nejen na to, aby bylo s dědictvím Stana Leeho a Jacka Kirbyho nakládáno nejen s úctou, ale také aby jednotliví filmaři nezapomínali, že jsou jejich dílka součástí velkého vesmíru, v němž do sebe musí vše zapadat.

Jistota návaznosti s sebou bohužel nese také problémy. Studiu je vytýkáno, že jsou jejich filmy jeden jako druhý, že odrazuje originální tvůrce (vzpomeňme na Edgara Wrighta, režiséra Jednotky příliš rychlého nasazení nebo Scotta Pilgrima proti zbytku světa, který po klasických „tvůrčích neshodách“ opustil loď zvanou Ant-Man) či že díky rozvrhu na příštích pět let v podstatě víme, že žádná hlavní postava, stejně jako žádné přátelství, není ve skutečném ohrožení. Kritika je to oprávněná a marvelovky se divákům pomalu ale jistě začínají přejídat (v době před pěti lety by Občanská válka jistě sklidila mnohem nadšenější ovace), na druhou stranu jen těžko si představit, že bychom se v souboji Kapitána Ameriky, Iron Mana, Černé vdovy, Hawkeye, Buckyho „Zimního vojáka“ Barnese, Visiona, Scarlett Witch, Falcona, War Machina, Black Panthera, Ant-Mana a Spider-Mana vůbec dokázali zorientovat, kdyby nebylo usilovného osmiletého budování impéria známého jako Marvel Cinematic Universe.

Magie existuje a vládne jí Sherlock Holmes

Kromě očekávaného hitu se zrodil také jeden, jehož přijetí bylo nejisté. Doctora Strange zná mimo svět komiksových čtenářů málokdo, u Marvelu ale jeho služby nutně potřeboval pro budoucí velkolepý dvojdílný souboj Avengers a Thanose, na který se můžeme těšit za dva a tři roky. A když to vyšlo s psychedelickými Strážci galaxie a komediální zlodějinou ve stylu Dannyho parťáků – Ant-Manem – proč by nemohl uspět bývalý chirurg zasvěcený do tajů čar, kouzel, alternativních dimenzí a teleportace? Po obstarání toho nejlepšího doktorova představitele, Benedicta Cumberbatche, zbýval jediný problém. Jak uvést do světa, z něhož se filmová divize komiksového giganta snažila vyplít jakýkoli plevel zvaný magie již od prvního Thora?

Úspěch se opět dostavil. Diváci i kritikové film vesměs chválili za úchvatné vizuální efekty ala Počátek i za tolik kýženou „jinakost“, kterou s sebou příběh Stephena Strange přinesl. Už méně lidem skutečně vadilo, že se ze záporáka jinak vždy charismatického Madse Mikkelsena vyklubala další nanicovatá nula a z multidimenzionálního požírače času Dormamu jen obvyklý nanicovatý vesmírný mrak bez špetky šmrncu. Nemalou skupinu lidí zato pobouřilo obsazení křídově bílé Tildy Swinton do role původně tibetského mága známého jako Prastarý/á. Vlna kritiky „rasistického Hollywoodu“ ale tentokrát dosáhla pouze druhého stupně povodňové aktivity.

Nesmrtelný pansexuální antihrdina, co žvaní do kamery

O únorovém otvíráku komiksové sezóny, sprostém a extrémně násilném Deadpoolovi, se toho už namluvilo dost a dost. Vysněný projekt herce Ryana Reynoldse se na stříbrná plátna snažil v plechovce od buráků propašovat celé roky a nebýt na internet uniknuvšího testovacího záběru (předpokládá se, že za celou věcí stáli sám Reynolds a režisér Tim Miller) a nerdgasmických reakcí, které vyvolal, nikdy bychom se nejvýdělečnějšího eRkově nepřístupného filmu všech dob nikdy nedočkali.

Deadpool nejprve zabodoval povedeným marketingem, později i svým přímočarým dobrodružstvím samotným, když vhodně zkombinoval nevybíravý humor, nečekaně dynamickou akci a své tradiční bourání čtvrté stěny, při němž maskovaný žoldák šil do všeho možného, od svých hereckých kolegů, přes bývalé filmy Ryana Reynoldse až po samotné diváky. No a teď je v netechnických kategoriích nominovaný jak na Zlaté glóby, tak na ceny gildy amerických kritiků. Podle mnohých se jedná o nejlepší komiksový film za poslední léta, a pokud vám nevadí ujetě sprostý šestákový humor (který ale kupodivu není tak špatný, jak by se mohlo čekat), není těžké s takovými tvrzeními souhlasit.

Sbohem, stará skvadro, X-Men definitivně mladí

Když se před dvěma lety Bryan Singer vrátil ke studiu 20th Century Fox, aby se znovu ujal jednoho z otců moderní komiksové mánie – série X-Men, stvořil obrovský hit. Budoucí minulost, v níž se kromě omlazeného obsazení (James McAvoy, Michael Fassbender) setkáváme také s veterány, kteří to vše začali (Patrick Stewart, Ian McKellen), je obecně považována za jeden z lepších dílů této poněkud zmatené a značně nekonzistentní série. Všichni proto očekávali, s čím Singer přijde příště. Premiérové převedení prvotního a možná nejmocnějšího mutanta historie – superpadoucha Apocalypse – slibovalo bombastickou podívanou.

Film X-Men: Apokalypsa ovšem selhal. Finančně si sice vedl slušně, přesto zůstal za očekáváním a názory fanoušků byly spíše negativní. Zmatek, příliš mnoho postav, nelogičnost, ale také zbytečná přeplácanost počítačovými triky, to jsou hlavní políčky nelichotivě pleskající o tváře jeho tvůrců. Své zastánce si sice našel – a není jich málo – ale kritika byla neúprosná. Však také režisér prohlásil, že se oproti plánu do světa X-Menů nevrátí, studio začalo zvažovat další restart a poslední sólový příběh Wolverina Logan, na který se můžeme těšit již za pár měsíců, nabral jiný, mnohem drsnější, krvavější a všeho všudy méně líbivý směr, aniž by pohlaváři v kravatách nějak výrazně protestovali. A to se u projektů, na jejichž úspěších v podstatě stojí a padá sezóna, nestává zrovna často.

V příštím díle se podíváme na to, jak si vedly nesčetné marvelovské seriály. Trilogii uzavře ohlédnutí za sezónou DC comics.