RECENZE: Kontroverzní kanibalská krasojízda, výtečný nezávislák Raw obnažuje své postavy na kost

RECENZE – Debut francouzské režisérky Ducornauové si během své loňské pouti po filmových festivalech vydobyl pověst extrémně nechutného a znepokojivého filmu, který nutně musíte vidět. Zatímco ho kritici opěvují, hodnocení běžných diváků nejvíce ovlivňují jejich očekávání.

Šestnáctiletá Francouzka Justine (Garance Marillierová) se dostala na prestižní veterinární lyceum, které vystudovali už její rodiče a dosud je navštěvuje také její starší sestra Alexia (Ella Rumpfová). Daleko od domova se v mladé dívce, striktně vychovávané k vegetariánství, probouzí cosi temného a nekontrolovatelného. Touha po syrovém lidském mase.

Snímek pojmenovaný Raw (česky syrový – pozn. red.) sleduje rozklad příčetnosti hlavní hrdinky, jejíž nitro se ukáže být časovanou bombou připravenou kdykoli explodovat v zběsilém řádění. Žádný sofistikovaný Hannibal Lecter, který sice ranní sprchu přímo z pulsující krkavice miluje jako máloco na světě, ale dokáže se ovládat. Kanibal v pojetí Julie Ducornauové má ze všeho nejblíž k drogově závislému.

Není ani náhodou, že Justine zrovna prožívá sladkých šestnáct a poprvé musí čelit nástrahám velkého světa bez dozoru svých mama a papa. Příběhy o dospívání a změnách, které v mladém člověku pod záplavou hormonů propuknou, patří mezi archetypální a divácky nesmírně vděčné. Raw je jedním z nich. A ať už vám lidožroutství jako metafora pro sexuální sebeuvědomění přijde trefné, či nikoli, nemůžete popřít, že ta myšlenka má něco do sebe.

Trojici motivů určujících směřování této francouzsko-belgické spolupráce uzavírá komplikovaný vztah dvou sester. Ten chvílemi připomíná horskou dráhu, která se z nejnižších pater odcizení vyškrábe někam k porozumění, jen aby se za chvíli zřítila v krkolomné smyčce děsu… a ve své divoké pouti pokračovala spletitými zákrutami dál a dál a dál a dál.

Obě mladé herečky jsou ve svých rolích magneticky přitažlivé. Zpočátku asi více zaujme Švýcarka Rumpfová, jejíž živočišná Alex na sebe strhává pozornost a svoji uťápnutou mladší sestru tak logicky zastiňuje. Garance Marillierová se ale nenechá zastínit na dlouho a jakožto probouzející se psychopatka, která si uvědomuje, že s ní není cosi v pořádku, zvedá laťku vysoko. Opřít se může jak o svoji hlavní sparring partnerku, tak i Rabaha Nait Oufella v roli Justinina homosexuálního spolubydlícího. Třetí akt pak znamená emulzi obou hlavních výkonů ve finále, které se tak stává přesvědčivým i přes svoji pochybnou realističnost.

Je docela paradoxní, že stejná věc, která snímek dostala do povědomí lidí i nemalého množství kinosálů, mu zároveň v očích nových diváků nejvíce škodí. Zkreslené pověsti nechutného krváku blížícího se nekoukatelnosti není snadné dostát. Jakmile divák očekává nemyslitelné, skutečnost ho velmi pravděpodobně zklame. Proto vězte: 1) Očekáváte-li tradiční horor, nedočkáte se ho. Raw je artovým psychologickým dramatem, ve kterém se (ne)chybí akce i lekačky. 2) Očekáváte-li gore, hektolitry krve, a vůbec něco, co v odpudivosti trumfne kultovní prasárny Lidská stonožka, Kanibalové, nebo Srbský film, budete zklamaní.

Vize a estetika scénáristky a režisérky v jedné osobě je někde jinde. Přestože se drží hesla, že tabu neexistuje, namísto na kvantitu se zaměřuje na to, aby nepříjemné momenty podporovaly narativ filmu. Její estetika je „čistá“ a více se zaměřuje na naturalismus, než na hledání extrémů. A hlavně – není to násilí, co je na Raw tím nejsyrovějším.

Osobně považuji za mnohem nepříjemnější – a ano, drastičtější – způsob, jakým režisérka zachází s nahotou a intimitou vůbec. Snímek nejenže opakovaně odhaluje vše kromě pohlavních orgánů (a i kolem nich vcelku odvážně krouží), ale navíc k tomuto prostředku přistupuje ve chvílích, kdy jsou hlavní postavy nejzranitelnější. Samozřejmost a blízkost, s jakou se s šestnáctiletou Justine (její představitelce bylo v té době 18) ocitneme pod peřinou v jejích záchvatech, naše bezprostřední a neoprávněná přítomnost při scéně s voskem, to jsou jen některé z mnoha momentů, kdy se divák cítí, že vidí něco, co by vidět neměl. Že narušuje čísi soukromí. A to vyvolává patřičnou emocionální odezvu. Erotičnost těchto scén – byť samozřejmě přítomná zcela záměrně – je pohřbená pod nánosy jiných významů a vykukuje z nich jen jako další připomínka toho, že nejsme zváni.

V tomto ohledu musíme vychválit Rubena Impense, jehož práce s obrazem přináší vše, co bychom si od obdobného snímku mohli přát. Naturalismus bez nudy, umění bez glorifikace. Na Raw se (v tomto ohledu) velmi dobře kouká a stříbrné plátno tento fakt jen podtrhuje.

Různě po internetu (a velmi často v komentářích uživatelů ČSFD) se setkáte s argumentem, že film v mnoha scénách vyznívá spíš směšně, než děsivě/nechutně/kontroverzně/… dosaďte sami. Částečně bych tento nešťastný názor připsal na vrub již zmiňovaným očekáváním, částečně bych v něm viděl prosté nepochopení ze strany diváků. Ano, mnoho scén vyvolá spíš úsměv, než závrať (kino se několikrát rozeznělo rozpačitým smíchem), ale zcela jednoznačně se jedná o (velmi zvrácený) černý humor filmařů, nikoli o jejich selhání. Kdo uvidí, pochopí, že bez svérázného humoru (který v divákovi chytře vyvolá pobavení spíš provinilé, než skutečně veselé) by snímek buď doopravdy vyzněl směšně, nebo by se jednalo o 100 minut těžké a neúnosné deprese.

Další častou (a svým způsobem oprávněnou) výtkou může být nerealističnost příběhu, a to hlavně ve vztahu k oboru psychologie. Na to si dovolím odvětit, že se Ducournaová o realismus nesnaží. Jejím záměrem je předat sdělení a hlavně vyvolat v divákovi patřičné (nebo spíš extrémně nepatřičné) emoce. Bergmanovi přeci taky nikdo nevytýká, že jeho Persona ne vždy odpovídá realitě. Důležité je, že se zde postavy řídí vnitřními zákonitostmi svého světa a že snímek dosahuje cílů, které si vytyčil.

Raw je těžko přístupným arthouseovým filmem se vším všudy. Jeho hlavní hodnotou je kvalita estetická, ať už vizuální, zvuková, nebo pečlivě zabalená v konkrétních motivech. Buď vás nadchne, pohorší, nebo zklame, jen těžko od něj ale odejdete bez názoru. Vyloženě vadí snad jen absence skutečné hloubky – film zpracujete po pár hodinách a dojmy, které v divákovi vyvolal, se vypaří do ztracena… dokud si ho nepustí podruhé.

 

Celkové hodnocení: 90 %.

Raw / Grave (2016)

Hrají: Garance Marillier, Ella Rumpf, Rabah Nait Oufella, Laurent Lucas a další

Režie: Julia Ducournau

Scénář: Julia Ducournau

Kamera: Ruben Impens

Hudba: Jim Williams

Francie, Belgie / 99 minut / drama, horor

Související

Více souvisejících

recenze film Raw horor drama kanibalismus

Aktuálně se děje

včera

Medvěd, ilustrační fotografie.

Fico chce ulehčit odstřel medvědů, kteří se přiblíží k lidem

Slovensko po odstřelu medvěda, který v březnu napadl několik lidí v Liptovském Mikuláši, plánuje další kroky ohledně této problematiky. Ficova vláda na středečním zasedání schválila návrh ústavního zákona, který má řešit zvýšený výskyt medvědů v blízkosti lidských obydlí. 

včera

Bohumil Hrabal. Foto: Hana Haplová

Legendární spisovatel Bohumil Hrabal se narodil před 110 lety

Kdo by neznal krásnou Maryšku a ukřičeného Pepina z Postřižin nebo díla jako Ostře sledované vlaky, Slavnosti sněženek či Obsluhoval jsem anglického krále. Filmovou podobu jim dal režisér Jiří Menzel, autorem knižních předloh je Bohumil Hrabal, od jehož narození uplynulo přesně 110 let. Ten pro psaní povídek a novel čerpal inspiraci ve svém vlastním životě.

včera

včera

včera

včera

FK Dukla Praha

Rada se na lavičce Dukly může objevovat ještě minimálně tři týdny. Osmiměsíční trest je nepravomocný

Hojně diskutovaný rekordní trest za rasismus pro trenéra fotbalové pražské Dukly není definitivní, protože odvolací komise Fotbalové asociace ČR (FAČR) si vyžádala od disciplinární komise písemné odůvodnění toho, proč právě k tomuto trestu přistoupila. Protože se o Radově případu bude jednat až za tři týdny, do té doby se bude moct Petr Rada nadále objevovat na lavičce během druholigových zápasů.

včera

včera

Vladimir Putin

Putin konečně řekl pravdu. Rusko by proti NATO nemělo velkou šanci

Souhlasit se slovy ruského prezidenta Vladimira Putina se dá jen zřídka. Platí to především v posledních letech, kdy jeho vnitřní politika dramaticky prohlubuje autoritářství a stále více spoléhá na represivní nástroje, zatímco politika zahraniční přerostla v otevřenou vojenskou agresi vůči sousednímu státu a ignorování mezinárodních smluv, kterých je Moskva signatářem. Ve světle tradičního chvástání nad silou Ruska a jeho armády pak včerejší Putinův výrok, že Rusko je ve srovnání se Západem víceméně vojenským trpaslíkem, a proto válka s NATO nedává z jeho pohledu smysl, působí jako výjimečný záblesk smyslu pro realitu.

včera

Hokej, ilustrační fotografie.

Hokejisty Karlových Varů budou trénovat zlatí hoši z přelomu tisíciletí Patera a Moravec

Krátce po nedávném vyřazení Karlových Varů z předkola letošního extraligového play-off, v němž nestačily na České Budějovice, se potvrdila jména nových trenérů. Dosavadního kouče Energetiků Václava Eismanna, jenž působil na tamní lavičce od února, nahradí olympijský vítěz z Nagana Pavel Patera. Jeho asistentem pak bude další olympijský vítěz z roku 1998 a taktéž mistr světa z roku 2001 David Moravec. Dvouletou smlouvu s karlovarským klubovým vedením podepsal kromě nich i nový trenér brankářů Lukáš Mensator.

včera

včera

včera

včera

včera

včera

včera

včera

včera

včera

včera

Miloš Zeman chce na Slovensko, ale zůstává v Motole. Zdravotní stav se zlepšuje

Dva týdny už je exprezident Miloš Zeman hospitalizovaný v pražské Fakultní nemocnici Motol. Podle lékařů se jeho zdravotní stav nadále zlepšuje, na odhad termínu propuštění je však brzy. Zeman přitom údajně koketuje s myšlenkou, že by se vydal na Slovensko a před druhým kolem tamní prezidentské volby podpořil Petera Pellegriniho. 

Zdroj: Jan Hrabě

Další zprávy