RECENZE – Debut francouzské režisérky Ducornauové si během své loňské pouti po filmových festivalech vydobyl pověst extrémně nechutného a znepokojivého filmu, který nutně musíte vidět. Zatímco ho kritici opěvují, hodnocení běžných diváků nejvíce ovlivňují jejich očekávání.
Šestnáctiletá Francouzka Justine (Garance Marillierová) se dostala na prestižní veterinární lyceum, které vystudovali už její rodiče a dosud je navštěvuje také její starší sestra Alexia (Ella Rumpfová). Daleko od domova se v mladé dívce, striktně vychovávané k vegetariánství, probouzí cosi temného a nekontrolovatelného. Touha po syrovém lidském mase.
Snímek pojmenovaný Raw (česky syrový – pozn. red.) sleduje rozklad příčetnosti hlavní hrdinky, jejíž nitro se ukáže být časovanou bombou připravenou kdykoli explodovat v zběsilém řádění. Žádný sofistikovaný Hannibal Lecter, který sice ranní sprchu přímo z pulsující krkavice miluje jako máloco na světě, ale dokáže se ovládat. Kanibal v pojetí Julie Ducornauové má ze všeho nejblíž k drogově závislému.
Není ani náhodou, že Justine zrovna prožívá sladkých šestnáct a poprvé musí čelit nástrahám velkého světa bez dozoru svých mama a papa. Příběhy o dospívání a změnách, které v mladém člověku pod záplavou hormonů propuknou, patří mezi archetypální a divácky nesmírně vděčné. Raw je jedním z nich. A ať už vám lidožroutství jako metafora pro sexuální sebeuvědomění přijde trefné, či nikoli, nemůžete popřít, že ta myšlenka má něco do sebe.
Trojici motivů určujících směřování této francouzsko-belgické spolupráce uzavírá komplikovaný vztah dvou sester. Ten chvílemi připomíná horskou dráhu, která se z nejnižších pater odcizení vyškrábe někam k porozumění, jen aby se za chvíli zřítila v krkolomné smyčce děsu… a ve své divoké pouti pokračovala spletitými zákrutami dál a dál a dál a dál.
Obě mladé herečky jsou ve svých rolích magneticky přitažlivé. Zpočátku asi více zaujme Švýcarka Rumpfová, jejíž živočišná Alex na sebe strhává pozornost a svoji uťápnutou mladší sestru tak logicky zastiňuje. Garance Marillierová se ale nenechá zastínit na dlouho a jakožto probouzející se psychopatka, která si uvědomuje, že s ní není cosi v pořádku, zvedá laťku vysoko. Opřít se může jak o svoji hlavní sparring partnerku, tak i Rabaha Nait Oufella v roli Justinina homosexuálního spolubydlícího. Třetí akt pak znamená emulzi obou hlavních výkonů ve finále, které se tak stává přesvědčivým i přes svoji pochybnou realističnost.
Je docela paradoxní, že stejná věc, která snímek dostala do povědomí lidí i nemalého množství kinosálů, mu zároveň v očích nových diváků nejvíce škodí. Zkreslené pověsti nechutného krváku blížícího se nekoukatelnosti není snadné dostát. Jakmile divák očekává nemyslitelné, skutečnost ho velmi pravděpodobně zklame. Proto vězte: 1) Očekáváte-li tradiční horor, nedočkáte se ho. Raw je artovým psychologickým dramatem, ve kterém se (ne)chybí akce i lekačky. 2) Očekáváte-li gore, hektolitry krve, a vůbec něco, co v odpudivosti trumfne kultovní prasárny Lidská stonožka, Kanibalové, nebo Srbský film, budete zklamaní.
Vize a estetika scénáristky a režisérky v jedné osobě je někde jinde. Přestože se drží hesla, že tabu neexistuje, namísto na kvantitu se zaměřuje na to, aby nepříjemné momenty podporovaly narativ filmu. Její estetika je „čistá“ a více se zaměřuje na naturalismus, než na hledání extrémů. A hlavně – není to násilí, co je na Raw tím nejsyrovějším.
Osobně považuji za mnohem nepříjemnější – a ano, drastičtější – způsob, jakým režisérka zachází s nahotou a intimitou vůbec. Snímek nejenže opakovaně odhaluje vše kromě pohlavních orgánů (a i kolem nich vcelku odvážně krouží), ale navíc k tomuto prostředku přistupuje ve chvílích, kdy jsou hlavní postavy nejzranitelnější. Samozřejmost a blízkost, s jakou se s šestnáctiletou Justine (její představitelce bylo v té době 18) ocitneme pod peřinou v jejích záchvatech, naše bezprostřední a neoprávněná přítomnost při scéně s voskem, to jsou jen některé z mnoha momentů, kdy se divák cítí, že vidí něco, co by vidět neměl. Že narušuje čísi soukromí. A to vyvolává patřičnou emocionální odezvu. Erotičnost těchto scén – byť samozřejmě přítomná zcela záměrně – je pohřbená pod nánosy jiných významů a vykukuje z nich jen jako další připomínka toho, že nejsme zváni.
V tomto ohledu musíme vychválit Rubena Impense, jehož práce s obrazem přináší vše, co bychom si od obdobného snímku mohli přát. Naturalismus bez nudy, umění bez glorifikace. Na Raw se (v tomto ohledu) velmi dobře kouká a stříbrné plátno tento fakt jen podtrhuje.
Různě po internetu (a velmi často v komentářích uživatelů ČSFD) se setkáte s argumentem, že film v mnoha scénách vyznívá spíš směšně, než děsivě/nechutně/kontroverzně/… dosaďte sami. Částečně bych tento nešťastný názor připsal na vrub již zmiňovaným očekáváním, částečně bych v něm viděl prosté nepochopení ze strany diváků. Ano, mnoho scén vyvolá spíš úsměv, než závrať (kino se několikrát rozeznělo rozpačitým smíchem), ale zcela jednoznačně se jedná o (velmi zvrácený) černý humor filmařů, nikoli o jejich selhání. Kdo uvidí, pochopí, že bez svérázného humoru (který v divákovi chytře vyvolá pobavení spíš provinilé, než skutečně veselé) by snímek buď doopravdy vyzněl směšně, nebo by se jednalo o 100 minut těžké a neúnosné deprese.
Další častou (a svým způsobem oprávněnou) výtkou může být nerealističnost příběhu, a to hlavně ve vztahu k oboru psychologie. Na to si dovolím odvětit, že se Ducournaová o realismus nesnaží. Jejím záměrem je předat sdělení a hlavně vyvolat v divákovi patřičné (nebo spíš extrémně nepatřičné) emoce. Bergmanovi přeci taky nikdo nevytýká, že jeho Persona ne vždy odpovídá realitě. Důležité je, že se zde postavy řídí vnitřními zákonitostmi svého světa a že snímek dosahuje cílů, které si vytyčil.
Raw je těžko přístupným arthouseovým filmem se vším všudy. Jeho hlavní hodnotou je kvalita estetická, ať už vizuální, zvuková, nebo pečlivě zabalená v konkrétních motivech. Buď vás nadchne, pohorší, nebo zklame, jen těžko od něj ale odejdete bez názoru. Vyloženě vadí snad jen absence skutečné hloubky – film zpracujete po pár hodinách a dojmy, které v divákovi vyvolal, se vypaří do ztracena… dokud si ho nepustí podruhé.
Celkové hodnocení: 90 %.
Raw / Grave (2016)
Hrají: Garance Marillier, Ella Rumpf, Rabah Nait Oufella, Laurent Lucas a další
Režie: Julia Ducournau
Scénář: Julia Ducournau
Kamera: Ruben Impens
Hudba: Jim Williams
Francie, Belgie / 99 minut / drama, horor
25. března 2024 19:18
Týdenní výhled filmů: Tokijské toalety, Godzilla vs Kong i remasterovaný Hrabal
Související
RECENZE: Sladký život nabízí kadenci nelogičností, výrobu marmelád a zkouší, na co všechno publikum ještě přistoupí
RECENZE: Protivný sprostý holky zpívají na nostalgické vlně a vzpomínají na kultovní komedii
recenze , film Raw , horor , drama , kanibalismus
Aktuálně se děje
včera
Fico chce ulehčit odstřel medvědů, kteří se přiblíží k lidem
včera
Legendární spisovatel Bohumil Hrabal se narodil před 110 lety
včera
Polsko následuje Česko. ABW zasáhla proti proruské skupině, zajistila eura i dolary
včera
Rusové dál spojují Ukrajince s terorem u Moskvy. Nesmyslná propaganda, zní z Bílého domu
včera
Saharský prach bude od víkendu nad ČR. Může ovlivnit sobotní maxima
včera
Rada se na lavičce Dukly může objevovat ještě minimálně tři týdny. Osmiměsíční trest je nepravomocný
včera
Policie upravila tragickou bilanci nehody FlixBusu u Lipska. Oběti jsou jen čtyři
včera
Putin konečně řekl pravdu. Rusko by proti NATO nemělo velkou šanci
včera
Hokejisty Karlových Varů budou trénovat zlatí hoši z přelomu tisíciletí Patera a Moravec
včera
Sledování sankcí proti KLDR končí. Rusko vetovalo rezoluci OSN
včera
Policie varuje před novým trikem podvodníků: Vyberou vám účet i bez karty, stačí jim bankomat
včera
Fatální pochybení: Na Bulovce zaměnili pacientky, zdravá žena podstoupila potrat
včera
Hrozba pro zdraví i pozdní příchod do práce. Jak lidé vnímají přechod na letní čas?
včera
Na Václavském náměstí hořelo. Během rekonstrukce vzplála lepenka na střeše
včera
Do důchodu půjdeme později. Pavel se shodl s koalicí i opozicí, věk odchodu do penze musí růst
včera
Benzin a nafta pokračují ve zdražování. V dubnu může stát litr přes 40 korun
včera
Putin se i týden po útoku odmítá setkat s rodinami obětí střelby
včera
Feri stane v dubnu opět před soudem. Bude se řešit jeho odvolání
včera
ANO vyzvalo vládu, aby zveřejnila částku, kterou Česko přispěje na nákup munice pro Ukrajinu
včera
Miloš Zeman chce na Slovensko, ale zůstává v Motole. Zdravotní stav se zlepšuje
Dva týdny už je exprezident Miloš Zeman hospitalizovaný v pražské Fakultní nemocnici Motol. Podle lékařů se jeho zdravotní stav nadále zlepšuje, na odhad termínu propuštění je však brzy. Zeman přitom údajně koketuje s myšlenkou, že by se vydal na Slovensko a před druhým kolem tamní prezidentské volby podpořil Petera Pellegriniho.
Zdroj: Jan Hrabě