RECENZE: Vetřelec: Covenant opakuje Prometheovy přešlapy, chybí mu ale jeho koule

Loď Covenant, převážející tisíce kolonistů a embryí, na cestě ke svému budoucímu domovu zachytí neznámý signál pozemského původu. Po chvíli úvah se posádka rozhodne, že by záhadná planetka stála za návštěvu. A protože jsou všichni ti kapitáni, piloti, vědci, lékaři a vojáci do jednoho nekompetentní idioti, jeden po druhém začnou umírat.

Vetřelec: Covenant z celé série nejvíce připomíná svého nejmladšího předchůdce Promethea. Také se jedná o film, který dějově přechází originálu z roku 1979, opět zde mluvíme, spíše než o hororu, o výpravné sci-fi, která buduje vetřelcovský mythos, a znovu bude velké část fanoušků zklamaná.

Na nepřímém pokračování „Vetřelce bez vetřelce“ z roku 2012 můžeme zaručeně nejvýše vyzdvihnout to, jak vypadá. Nový Zéland, design ztraceného města i vesmírná část znovu dokazují, že Ridley Scott je v první řadě estetický génius. Ve spolupráci se svým dvorním kameramanem posledních let, Dariuszem Wolskim, natočil dvouhodinové pošušňání pro oční bulvy.

Žijící legenda navíc dokazuje, že ani ve svých devětasedmdesáti letech nezapomněla, jak se dělá akce, navozuje klaustrofobická atmosféra a ždíme napětí… škoda, že si těchto kouzel zas tak moc neužijeme.

Snímek, dle odvěkých pravidel antického dramatu, je totiž rozdělen na tři akty. Jsou to ovšem třetiny dost nekonzistentní a nepřirozeně přilepené jedna na druhou. Zpočátku se, samozřejmě, blíže seznamujeme s posádkou. Protože jak ví každý student filmové školy, když se s protagonisty neseznámíme, nemůže nám na nich záležet. Bohužel v případě Covenantu znamená toto představování jen čtyřicet minut nudy, během nichž se přes neustálé prázdné plkání o nikom vlastně nic nedozvíme – a když už ano, moc si nás tím postavy nezískají. Zda to přičíst na vrub přefouknutému množství členů posádky, které se pohybuje okolo čísla 20, nebo jen nekompetenci scénáristy, je těžké hádat. Pravděpodobně se jedná o obojí.

Jakmile se dostaneme na neznámou planetu, žvanění pokračuje, jen v jiných kulisách a s jedním bolestivým návdavkem. Zjistíme totiž, že jestli by někdo neměl patřit mezi první mezihvězdné kolonisty, jsou to právě naši hrdinové. Kdo u idiocie postav nadával na Promethea, nebo nedávný Život, si tady zoufalstvím vyškube obočí.

Neznámá planeta? Tak se rozdělíme a budeme se po ní procházet bez skafandrů. Takové věci jako infekce a přerostlá krvežíznivá zvířata ve vesmíru přece neexistují… Jestliže chce (a bude) někdo namítat, že je nižší IQ postav jedním z trademarků této série, bude mít sice pravdu – jenže ona je hloupost a pak je HLOUPOST a dostane-li se divákovi, hloupých, mdlých a navíc ještě nedostatečně rozvinutých hlavních hrdinů, může se přistihnout, že fandí jejich lovci.

Pak ovšem na scénu přichází potvůrky včetně nejslavnější kyselinou nacucané bestie všech dob. A světe div se, ono to z nějakého důvodu funguje. Najednou je jedno, že je další dění předvídatelné. Nezáleží na tom, jak moc nás hlavní hrdinové iritují (čest výjimce v podobě techničky Danielsové – ta sice není bůhvíjak inteligentní, ale není ani hloupá… a je dost sympatická na to, abychom jí přáli úspěch). Nevadí ani fakt, že to v kontextu Promethea moc nedává smysl. Scott je totiž pán a v akčně-hororovém finále zachraňuje, co se dá.

K filmu může divák přistupovat různě – buď jako k dalšímu představiteli revoluční série, nebo jako k pokračování filozofického a již několikrát zmiňovaného Promethea, anebo ho považovat jen za neambiciózní hororovou sci-fi vyvražďovačku.

Pokud berete Covenant jako vetřelčí film, budou vám tam pravděpodobně chybět vetřelci. Nemluvím tu teď ani tak o počtu záběrů, v nichž se smrticí lilek objeví – vždyť ani v jedničce vetřelec fyzicky téměř není – jako spíš o množství scén, kdy je možnost smrti xenomorfem tématem číslo jedna. Zde se místo toho nejčastěji žvaní a řeší blbosti; případně je rozvíjena mytologie.

Na budování světa pak záleží právě fanouškům Promethea. Také zde se dozvíme něco o historii Scottovy budoucnosti, nebo o tom, jak se z bojového patogenu stalo TO monstrum. Na rozdíl od svého pět let starého předchůdce ale nový film hraje na jistotu. Tam, kde Prometheus se svým „filozofickým“ honem za smyslem života bolestivě narazil hlavou do zdi – ale aspoň se snažil přijít s něčím novým – Covenant přešlapuje na místě a hraje na jistotu. Snímek nepřináší žádné nové téma, pouze žongluje s tím starým, aniž by ho uspokojivě rozvinul v něco většího.

Novým konceptem mohlo a nejspíš i mělo být zavedení milostných párů (každý z kolonistů cestuje se svou drahou polovičkou), z toho ale nakonec nic není – hlavní hrdinové se chovají iracionálně i v případech, kdy není v nebezpečí právě jejich protějšek, a náhlé ovdovění se na nich dlouhodobě nijak zvlášť nepodepíše. Než na plnohodnotnou psychologii, filozofii nebo umělecký risk hraje snímek na bizár.

Čímž se dostáváme k poslední možnosti. Chápete-li nejnovějšího Vetřelce jako horor či akční vyvražďovačku, dočkáte se pár uhozených scén a napínavé poslední třetiny. Ovšem jen za předpokladu, že vytěsníte / přetrpíte hodinu a půl nudy, prázdných dialogů a nijak nápaditého budování světa.

Na závěr něco málo k použitému CGI. Počítačové triky jsou většinou zvládnuté výborně, pouze v případě potvůrek nefungují na 100 %, Nejsou sice špatné, ale skoro 40 let staré loutky z jedničky působí i přes svoji občasnou strnulost lépe.

Vetřelec: Covenant neví, co chce být. Zdá se, že honí hned několik králíků – se svázanýma nohama a šátkem přes oči. Ve výsledku nefunguje jako Vetřelec, výpravná filozofická sc-fi, ani jako béčko. Navíc se bojí riskovat. Trochu mě děsí, že se na nás chystají dvě další pokračování – a že kvůli nim bylo odpískáno dlouho plánované seriózní pokračování Cameronových Vetřelců.

Celkové hodnocení: 55 %.

Alien: Covenant (2017)

Hrají: Michael Fassbender, Katherine Waterston, Billy Crudup, Danny McBride, Demián Bichir, Carmen Ejogo, Amy Seimetz, Guy Pearce, James Franco a další

Režie: Ridley Scott

Scénář: John Logan

Kamera: Dariusz Wolski

Hudba: Jed Kurzel

Velká Británie, Austrálie, Nový Zéland, USA / 122 minut /sci-fi, thriller, horor