RECENZE: Čarokrásný a dojemný. Animák Coco oslavuje rodinu a mexickou kulturu

Chlapec Miguel (Anthony Gonzalez / Šimon Fikar) se narodil do zvláštní rodiny. Jeho příbuzní, vedení přísnou rukou panovačné babičky, všichni do jednoho šijí boty. A na rozdíl od zbytku celého Mexika jeden jako druhý nenávidí hudbu. Miguel je ale jiný. Jeho snem je stát se mariachim stejně jako jeho velký vzor Ernesto De La Cruz (Benjamin Bratt / Jan Šťastný). Když z Ernestova mauzolea o Svátku mrtvých ukradne (půjčí si) mistrovu legendární kytaru, tajemné kouzlo ho přenese do Říše mrtvých. Zde se náš hrdina, jehož na cestě doprovází jeho mírně řečeno přihlouplý pes Dante a sympatický kostlivec Héctor (Gael García Bernal / Josef Pejchal), pokusí vyhledat svůj idol a ještě před úsvitem se dostat domů.

Coco se může pyšnit (středně) originálním příběhem o hledání vlastní identity v kolektivu, odhalováním smutných rodinných tajemství a kolizí srdce a rozumu, který je zasazen do nevšedních nápady hýřících kulis mexického Día de Muertos. K dobru mu můžeme přičíst také to, že se úplně neřídí klasickou tříaktovou strukturou vyprávění a dějové zvraty a odbočky rozsévá, jak se mu zachce. A tedy i dost překvapivě.

Hlavní hrdina Miguel je dvanáctiletý kluk se všemi kladnými i zápornými vlastnostmi, které takový věk přináší. Je tvrdohlavý, a i když svoji rodinu miluje, nepochopení ze strany babičky a rodičů řeší uraženě a horkokrevně… a vůbec budete mít chuť mu nejdřív nařezat a hned nato ho obejmout. Jeho výprava labyrintem morálních pohlavků naštěstí prospěje nejen jemu a jeho nejbližším, ale s trochou štěstí si z ní něco odnesou i rodiny usazené v kinosále.

Že se vyplatí vidět film v na stříbrném plátně snad ani není třeba připomínat. Tohle jsou pixarovské servery v životní formě. Vymazlenost barev, textur, pohybu látek, interakce různých předmětů a hloubky obrazu (schválně si zkuste spočítat, kolik úrovní dokážete rozeznat na pozadí jednotlivých fotografií) bere dech. Titěrnost konkurence v tomto ohledu ještě vyzdvihují trailery, které se objeví před filmem. Dvě stě milionů dolarů, disneyovské zázemí a dvě dekády know how zkrátka dělají své.

K absolutní špičce má ale Coco přeci jen daleko. Po úvodním seznámení s říší mrtvých se film sice vyloženě netáhne, že by jeho zábavnost nějak akcelerovala, se ale také říct nedá. Přitom se na plátně stále něco děje. Jen by se to mohlo dít intenzivněji. Dospělí si tradičně popláčou, to ano, ale tentokrát se vodopádů dočkají až na samotném konci.

Dojem z ospalejšího děje nenapraví ani humor. Ten je sice povedený, hravý a nenásilný, tentokrát ale hraje až druhé housle. Snímek se soustředí čistě na příběh. A ten občas působí mírně řečeno neučesaně. Miguel je popostrkován z bodu A do bodu B a je bohužel spíš pasivní obětí dění okolo než aby se ze svých problémů vylízal vlastním přičiněním. Když už může aktivně předvést své schopnosti, příběhem slibované překážky se mu nakonec vždy tak nějak samy uklidí z cesty. To je nejvíce znát u jeho muzikantských čísel. Chlapcův úspěch vyznívá nevydřeně, možná až nezaslouženě.

Vašim ratolestem to samozřejmě vadit nebude, ale dospělého diváka občas za uši zatahají také papírem šustící dialogy. Těžko říct, jestli to má na svědomí český dabing (který jinak považuji za slušný). Podobně některé písničky, i když nejsou vyloženě špatné, nejsou tak úžasné, jak si o nich animované obecenstvo myslí.

Coco vám představí latinskoamerickou kulturu, jak ji možná neznáte. S láskou a milým humorem diváka provede těmi nejkrásnějšími animovanými kulisami, jaké si ani nedovede představit. Děti rozesměje a vštípí jim důležité lekce, zatímco rodiče se na konci budou muset vymlouvat, že jim jen něco spadlo do oka.

Celkové hodnocení: 75 %

Coco (2017)

Hrají: Anthony Gonzalez, Alanna Ubach, Benjamin Bratt, Gael García Bernal a další

Režie: Lee Unkrich, Adrian Molina

Scénář: Adrian Molina, Matthew Aldrich

Kamera: Matt Aspbury

Hudba: Michael Giacchino

USA / 105 minut / animovaný, dobrodružný, komedie