RECENZE: Všechny prachy světa vás před únosem sice neochrání, na výkupné se ale hodí

Jednou za čas se objeví snímek, o kterém se mluví ne kvůli jeho kvalitám, ale protože se v jeho zákulisí stalo něco, tak fascinujícího, že jedno pero bulvárního pisálka nezůstane suché. A v opravdu malém množství případů, mezi které příběh únosu Johna Paula Gettyho III., toho času vnuka nejbohatšího muže světa, rozhodně patří, se jedná o událost tak významnou, že naruší i zdánlivě neotřesitelné zákony Továrny na sny. Nahrazení Kevina Spaceyho, který v listopadu kvůli svým skandálům se sexuálním obtěžováním upadl ve všeobecnou nemilost, Christopherem Plummerem fakticky ve chvíli, kdy byl celý film už natočený a finišoval postprodukci, je bezprecedentní a vyvolává mnoho otázek ohledně kolize etiky lidské a umělecké. Přestože bude zajímavé sledovat, jestli se k podobným krokům v budoucnu odhodlají také další filmaři, pokusme se protentokrát od kontroverze přesunout k uměleckému dílu samotnému.

Všechny prachy světa mapují období několika měsíců, během nichž se mladý Paul (Charlie Plummer) ocitl v rukou italských únosců. Hlavní těžiště filmu ale sleduje zákopovou válku Paulovy matky Gail (Michelle Williamsová) a jejího bývalého tchána – bezcitného Strýčka Skrblíka, ropného barona a všehovšudy dědečka k pohledání – J. P. Gettyho (Christopher Plummer). Ona od něj chce 17 milionů na výkupné, on kontruje tím, že s teroristy, snachami a ostatními obyvateli planety Země se nevyjednává. Do toho všeho cosi šeptá Marky Mark Wahlberg jakožto bývalý agent CIA s povolením, ehm, komunikovat?

V posledních letech Scottova filmografie přinášela jedno zklamání za druhým. A jak dokazuje jeho novinka, jedna mistrovská marťanská vlaštovka jaro nedělá. Přesto můžeme tvrdit, že se v rámci nedávné minulosti jedná o jeden z těch lepších kousků 80leté režisérské legendy, který můžeme směle zařadit do kategorie nenadchne, ale ani neurazí. Jinými slovy při jeho sledování sice neusnete, ale s vaší tepovou frekvenci ani nehne.

Největší slabinou Všech prachů světa je mdlý scénář. Dvě ústřední postavy – Gail Harrisová a ex-agent Fletcher Chase – stejně jako maličko odstrčený dědic impéria, působí jako po částečné amputaci osobnosti. Dokonce i občasné výstupy starého seschlého multimiliardáře, který v každé další scéně víc a víc šokuje svojí přezíravou odpoutaností od života plebsu, sice baví, ale po čase začnou působit spíš jako karikatura zlého kapitalisty. Nejzajímavější postavou tak zůstává zjizvený únosce Cinquanta (Romain Duris) a jeho prohlubující se Limský syndrom (opak Stockholmského syndromu, kdy se únosce sblíží se svou obětí). Nevýraznou práci „toho za psacím strojem“ zachraňují aspoň solidní herecké výkony většiny zúčastněných. Popravdě si už v kůži Gettyho seniora Spaceyho ani nedokážu představit. Plummerovi jeho role sedla bezvadně (i když na Oscara to ani náhodou není).

Snímek občas působí zmateně a je náročné se v jeho chaotickém vyprávění zorientovat. Ani dvě a čtvrt hodiny mu nějakým záhadným způsobem nestačí a divák může mít občas pocit, že někdo do filmového pásu zapomněl vlepit několik scén. Mohli bychom se dohadovat, jestli za to můžou zmíněné přetáčky (i když by neměly, protože Scottův tým údajně přetočil Spaceyho scény 1:1), ve skutečnosti ale na důvodu nezáleží.

Laciné finále, spojující dvě události, které se ve skutečnosti nestaly ani během téhož roku, natož stejné noci, a které působí spíše jako by bylo vypůjčené z paperbackového románu, co si koupíte v trafice na nádraží, tomu všemu už jen nasazuje korunu.

Filmu rozhodně nepomůžou ani zavádějící trailery, které slibovaly thrillerové drama, které se bude odehrávat jak na rovině vyjednávání, tak v terénu. Akční scénu tu najdeme jedinou. A není ani bůhvíjak akční, ani nijak zvlášť dlouhá. A nezúčastní se jí jediná postava, jejíž jméno bychom mohli najít v závěrečných titulcích.

Jedno se ale musí britskému veteránovi politických thrillerů, či historických a sci-fi spektáklů nechat. Jeho filmy vždy vypadají dokonale. Scottovo estetické oko nezklamalo ani tentokrát. Všechny prachy světa se možná nemůžou rovnat krásám cizích planet ani Russelu Croweovi laskajícímu pole s obilím, nepřívětivá šeď luxusních rezidencí, obleků na míru a italského venkova dokáže přesto plně pohltit.

Všechny prachy světa nejspíš budou TÍM filmem roku 2017, o kterém všichni mluví, ale nikdo ho vlastně neviděl. A vlastně to ani není škoda. Fascinující náhled do života nejsvrchnějších vrstev společnosti se konal jen napůl a snímek ve výsledku vyznívá jen jako nevybíravá dvouhodinová obžaloba kapitalismu, pro níž je vše ostatní vedlejší. Vyložený průšvih to ale také není.

Celkové hodnocení:  60 %

All the Money In the World (2017)

Hrají: Michelle Williams, Mark Wahlberg, Charlie Plummer, Christopher Plummer, Timothy Hutton, Romain Duris, Andrew Buchan a další

Režie: Ridley Scott

Scénář: David Scarpa

Kamera: Dariusz Wolski

Hudba: Daniel Pemberton

USA / 135 minut / drama, mysteriózní, thriller