RECENZE: Příšerácká pohádková romance z časů studené války. Tvář vody je unikátní vizí jednoho umělce

Píše se rok 1962 a Karibská krize je tématem číslo jedna. Do tajného vládního zařízení je přivezeno legendární monstrum z Amazonie. Američané chtějí Obojživelného muže (Doug Jones), ve své domovině uctívaného jako indiánské božstvo, studovat a poznatky využít ve válce se Sověty. Nikoho z jeho věznitelů, a krutého agenta s tváří Michaela Shannona ze všeho nejméně, ani nenapadne, že by byl záhadný tvor něčím víc než jen primitivním zvířetem. Nikoho, jen podivínskou němou uklízečku Elisu (Sally Hawkinsová), která s ním za pomoci vajíček natvrdo a swingových šlágrů naváže první kontakt. Kontakt, který přeroste v něco víc.

Pokud jste kdy viděli nějaký z filmů „Mexického Petera Jacksona“, budete mít alespoň rámcovou představu o tom, co od Tváře vody očekávat. Del Torův styl z ní totiž vyzařuje všemi směry. Přesto je jeho novinka jako obvykle unikátní a dějově ani tematicky nepřipomíná žádné z jeho předchozích děl.

Je poměrně těžké určit, čím přesně Tvář vody je. Z hororu sice čerpá, ale půjčuje si z něj pouze samotnou postavu „Netvora z Černé laguny“. Tak že by se jednalo o velmi nevšední romantický film? Ukázky tomu nasvědčovaly, ale té opravdové romantiky si v něm moc neužijeme. Nejlépe bychom mohli film popsat jako pohádku. Velmi, ale opravdu velmi násilnou, explicitní pohádku pro dospělé, v níž se utiskované síly dobra utkají se zlem, které vládne našemu zkaženému světu.

Asi nejpřekvapivějším prvkem snímku, který zatím sbírá jedno ocenění za druhým, je jeho zaměření na suchozemské obyvatelstvo světa. Del Toro klade důraz na vyobrazení americké společnosti 60. let – na její priority, obavy a touhy. Nevyhýbá se komentářům k třídním rozdílům, rasismu a xenofobii všeho druhu. Nezájem (v případě agenta Stricklanda pak přímo nenávist) vůči jihoamerickému tvorovi je pak hyperbolizovaným ztělesněním nemoci běžného světa. Tuto paralelu nám snímek předkládá tak, aby si jí všimnul i ten nejpovrchnější nebo nejlínější divák. Aniž by nám ji násilně vnucoval, nutno podotknout.

Tvář vody patří mezi ty snímky, u kterých si téměř všechno sedlo tak, jak má. Výborně napsaný scénář plný vycizelovaných dialogů k životu přivádí excelentní herecký ansámbl. Sally Hawkinsová předvádí s roztomilou bezelstností výkon hodný pohádkové princezny z pracující třídy. Elisino mlčení se pak skvěle doplňuje s upovídanou svérázností Octavie Spencerové, jejíž uklízečka Zelda je živoucím důkazem toho, že i po všech stránkách typickou černošskou komediální vložku můžete pojmout tak, aniž byste se utopili v pasti zvané stereotypní karikatura. Významnou část filmu si pro sebe ale krade jako vždy ďábelsky fascinující Michael Shannon, jehož Strickland představuje čiré zlo – ovšem čiré zlo hnané zcela běžnými lidskými touhami.

Po vizuální stránce pak snad ani není, co řešit. Del Toro je člověk s výjimečným estetickým cítěním. Pravda, jeho filmy – a Tvář vody není výjimkou – nepatří k těm typicky líbivým, mají ale atmosféru a oplývají jedinečnou nelacinou krásou a je úplně jedno, jestli se díváme na monstrum zavřené v podzemní nádrži nebo ve své podstatě nudný staromládenecký byt Elisina souseda.

Bohužel pro film i všechny z nás, kteří jsme se těšili na Obojživelného muže a hluboké souznění dvou ztracených duší, se žádné velké lásky nedočkáme. Douga Jonese, již tradičně zahaleného od hlavy k patě do gumového kostýmu, si užijeme jen po velmi omezený čas. Mezi kráskou a netvorem navíc chybí jakákoli pravá chemie. Jejich vztah není děním na plátně bůhvíjak podložený a můžeme mluvit spíše o krátkém milostném vzplanutí, než o lásce, která hory přenáší. Když to řekneme ošklivě a cynicky, Elisa si do svého rybáka projektuje své vlastní mindráky, aniž by o jeho skutečné osobnosti cokoli věděla. V pohádce by to asi stačilo, na oscarový film je to ale málo.

Snímek se nebojí pár velmi kontroverzních rozhodnutí a je na každém divákovi, jak se k nim postaví. Ovšem i v případě, že se vám cesty, jimiž se film v poslední třetině začne ubírat, nebudou líbit, jen těžko mu můžete vyčítat nedostatek odvahy nebo invence. Narazit na umění bez kompromisů je totiž ve filmové branži čím dál tím těžší a každého, kdo se nebojí riskovat, bychom si za to měli vážit.

Druhý Faunův labyrint se nekonal. On ani neměl, Tvář vody představuje jiný žánr, dýchá odlišnou poetikou a tematicky ji zajímají zcela jiné věci. Jenže ona na Del Torův majstrštyk nestačí ani kvalitou. Což ale neznamená, že se nejedná o dojemný a magický film, který vás od první minuty vtáhne a nepustí. Navíc zde mluvíme o nezaměnitelné vizi muže, který se pravděpodobně narodil kdesi mezi trolly a vílami a k lidem se zatoulal jen proto, aby nám vyprávěl dávné legendy svého lidu.

Celkové hodnocení: 80 %

The Shape of Water (2017)

Hrají: Sally Hawkins, Octavia Spencer, Michael Shannon, Richard Jenkins, Doug Jones, Michael Stuhlbarg a další

Režie: Guillermo del Toro

Scénář: Guillermo del Toro, Vanessa Taylor

Kamera: Dan Laustsen

Hudba: Alexandre Desplat

USA, Kanada / 123 minut / fantasy, drama