RECENZE: Vyhasínající svit nepoučitelné pozérky. Opravdověji než v Lady Bird to už nejde

Christine „Lady Bird“ McPhersonová (Saoirse Ronanová) je docela obyčejná puberťačka. Žije v hlavním městě Kalifornie, ale touží po New Yorku. V církevní škole Neposkvrněného srdce nepatří mezi nejchytřejší, nejzbožnější ani nejoblíbenější, o to víc se ale snaží vyniknout růžovými vlasy, teatrálními žertíky, hlučným vystupováním nebo neobvyklým jménem, které si pro sebe vymyslela. Kromě zakřiknuté kamarádky Julie (Beanie Feldsteinová) má nejblíže ke svojí matce Marion (Laurie Metcalfová). Obě temperamentní ženy se ale od sebe denně víc a víc vzdalují a odmítají vidět, o čem jejich okolí i pozorný divák dávno ví – jak moc si jsou podobné.

Na filmu Lady Bird i jeho stejnojmenné hlavní protagonistce je úžasná jejich bezprostřední obyčejnost. První láska, mezigenerační bariéra uvnitř milující a jinak plně funkční rodiny, hledání sebe sama, nepřívětivá finanční situace. To jsou věci, které zažil prakticky každý. A Lady Bird v podstatě není o ničem jiném, než o těch všedních maličkostech, které dohromady znamenají život.

Upřímnost a opravdovost jsou tím prvním, čeho si na snímku teprve 34leté filmařky Grety Gerwigové všimnete. Pro sacramentskou rodačku, jejíž životní dráha se v několika málo ohledech až nápadně přibližuje zkušenostem Lady Bird, se jedná o první samostatný režijní počin (zkušená scénáristka a herečka má na svědomí také deset let staré Noci a víkendy, na nichž ovšem spolupracovala s  Joem Swanbergem). A právě díky její citlivé ruce se nejedná jen o „další film o dospívání“. Po scénáristické i režijní stránce vytěžila z ohraného námětu maximum, čehož si divák obzvlášť všimne při druhém sledování. Gerwigová vypráví hlavně obrazem a v těch málo případech, kdy si odskočí k doslovnosti, jen velmi organicky zvýrazní nějakou zásadní informaci.

Sacramentská rodačka se v tomto ohledu naštěstí může opřít o prvotřídní herecký ansámbl. Na Oscara nominovaná Saoirse Ronanová (ty, kterým vrtá hlavou, jak správně vyslovit jméno této irsko-americké sympaťačky, doporučuji rozkliknout odkaz na toto video) dostala za úkol téměř nemožné – udělat z namyšlené a nevděčné teenagerky, která je, jak se zdá, neschopná poučit se ze svých chyb, ztotožnitelnou hrdinku. A to se jí daří na výbornou. Skvělí jsou ale i její „přihrávači“, nesnesitelný frackovský pozér Timothéeho Chalameta, její zakřiknutá první láska s tváří čím dál zajímavějšího Lucase Hedgese i nejlepší kamarádka Julie v podání Beanie Feldsteinové (která je mimochodem mladší sestrou Jonase Hilla). Lady Bird ovšem nejvíce září ve věčných třenicích se svojí matkou. Také Laurie Metcalfová si jako zoufalá žena, neschopná přiblížit se své o tolik mladší dceři, vysloužila nominaci na Oscara, v jejím případě za nejlepší ženský výkon ve vedlejší roli.

K Lady Bird není úplně snadné najít si cestu. Nespoléhá na šokující pointy, ani zlomové okamžiky, které zatřesou životem a změní ho k nepoznání. Vypráví zkrátka obyčejný příběh jedné ve všech ohledech nedokonalé dívky s velkým srdcem i ambicemi. Na čem ale záleží, je způsob, jakým nám ho předkládá. Až někdy uslyšíte o tom, jak jsou v dnešním světě, kterému dominují režiséři-muži, filmy podávané jednostranné a chybí jím ženský element, vzpomeňte si na Lady Bird – zde tuto vzácnou ingredienci naštěstí najdete. Tohle by totiž žádný mužský vymyslet nedokázal.

Osobně jsem si po první projekci nebyl úplně jistý tím, jak a jestli se mi film líbil. Proto jsem se na něj druhý den vydal znovu. A jak to dopadlo? Rozkutálená kolečka zapadla na svá místa, pocity a myšlenky vykrystalizovaly v pevnou pestrobarevnou jednotu a ve mně zůstala čistá láska k filmu, který během hodiny a půl stihne říct vše podstatné, ale zanechá v divákovi touhu dozvědět se víc.

Celkové hodnocení: 90 %

Lady Bird (2017)

Hrají: Saoirse Ronan, Laurie Metcalf, Tracy Letts, Lucas Hedges, Beanie Feldstein, Timothée Chalamet, Lois Smith a další

Režie: Greta Gerwig

Scénář: Greta Gerwig

Kamera: Sam Levy

Hudba: Jon Brion

USA / 94 minut / drama, komedie