Juraj Herz (†83) se velké zahraniční ceny nedočkal. Upíra z Feratu zmrzačila cenzura

Juraj Herz říkal, že hrůzu má rád a pohrává si s ní ve svých filmech. Jeho filmy zneklidňují, fascinují a děsí. Před osmi lety dostal na filmovém festivalu v Karlových Varech Křišťálový glóbus za mimořádný umělecký přínos světové kinematografii. O rok dříve obdržel za své celoživotní dílo také ocenění Český lev.

"V panu Juraji Herzovi ztrácí naše kinematografie velkou osobnost, jednoho z posledních silných tvůrců nové vlny 60. let. Svou originální schopností propojovat groteskní a hrůzné dával svým filmům jedinečnou dramatickou atmosféru. Řada jeho snímků bude už natrvalo patřit do zlatého fondu českého filmového umění," uvedl ministr kultury Ilja Šmíd.

"Právě před rokem jsme natočili s panem režisérem jeho GEN a také předsedal porotě Febiofestu. Byl ještě plný sil a plánů. Jeho filmy Spalovač mrtvol, Petrolejové lampy nebo Morgiana se mi navždy vryly do paměti jako mimořádná díla české kinematografie," řekl režisér Fero Fenič. Portrét Herze pro projekt GEN natočil režisérův syn Michal Herz.

"Dokázal se vždycky zorientovat v daných podmínkách. V 60. letech, kdy panovaly liberální poměry, tvořil bez omezení a dovedl využít příležitostí, které dostal. Spalovač mrtvol by nevznikl za žádných jiných podmínek než na Barrandově financovaném státem," vzpomíná ředitel Národního filmového archivu Michal Bregant.

Připomněl jistou paralelu Herze s režisérem Janem Švankmajerem, jehož byl spolužákem. "Také k filmu přišel až po ´loutkárně´, myslím, že Herze spíš zajímalo výtvarno, divadlo a loutkářství pro něj znamenalo jakýsi odstup, nadsázku, která mu možná vyhovovala víc než zápolení s obrovským molochem filmové produkce," doplnil ředitel.

"Vždycky mě fascinovalo, jakým způsobem se pral s komunistickou cenzurou, jak se neustále snažil nacházet originalitu v jakémkoli filmu," řekl ČTK režisér a producent Václav Marhoul. Připomněl film Holky z porcelánu. "I v tomto snímku, který natočil jako ústupek, aby mohl točit dál, měl problémy s cenzurou. Vytýkali mu, že z dělnic v porcelánce udělal prostitutky," připomněl. "A to vůbec nemluvím o Spalovači mrtvol, Morgianě a Petrolejových lampách," dodal. Zdůraznil, že Herzovi se s posledně zmíněným filmem jako dosud poslednímu českému režisérovi podařilo dostat do soutěže na festivalu v Cannes. Bylo to v roce 1972.

"Znal jsem se s Jurajem od 60. let, mnohokrát jsem s ním pracoval jak na divadle, tak ve filmu," řekl ČTK herec a divadelník Jan Hrušínský. "V 60. letech s mým tátou točil Spalovače mrtvol. Později jsem pak v jeho režii hrál v divadle - poprvé v 70. letech v Činoherním studiu v Ústí nad Labem Tajovského Ženský zákon, potom Taková spoušť! a na Jezerce Petrolejové lampy, Sklenka sherry," vypočítal vzájemnou spolupráci.

Výběr nejznámějších filmů

Spalovač mrtvol (1968)

Podobenství o eleganci lidské zrůdnosti a síle ideologie, natočené podle novely Ladislava Fukse, se pravidelně objevuje na předních místech anket o nejlepší české filmy všech dob. 

Petrolejové lampy (1971)

Do hlavních rolí filmové verze románu Jaroslava Havlíčka obsadil Herzcharismatického Petra Čepka a Ivu Janžurovou, známou do té doby spíše z komediálních úloh. Tragický příběh stárnoucí dívky Štěpy, bojují s maloměstskou atmosférou, se dočkal nominace na Zlatou palmu v Cannes.

Morgiana (1972)

V mysteriózním dramatu, které svou atmosférou dodnes vyčnívá z české kinematografie, dal Herz opět příležitost Ivě Janžurové. Ta v dvojroli krásné Kláry a závistivé Viktorie podala jeden z největších ženských hereckých výkonů filmu 70. let, podle mnohých kritiků se jedná o vůbec nejlepší filmovou roli této herečky.

Holky z porcelánu (1974)

Dodnes populární komedii o mladých skladnicích, ve které dostaly velkou příležitost Dagmar Veškrnová a Lenka Kořínková, Herz natočil jako "úlitbu" režimu. Film z dělnického prostředí byl totiž podmínkou, aby se mohl po zákazu na začátku normalizace vrátit k filmové režii.

Den pro mou lásku (1976)

Psychologický příběh mladé rodiny, která se vyrovnává se smrtí malé dcerky, vyprávěl Herz civilním způsobem, bez patosu. Opět měl šťastnou ruku při výběru herců, matky v podání Marty Vančurové i otce, jehož roli svěřil Vlastimilu Harapesovi. Film mu na Berlinale vedle ceny ekumenické poroty vynesl i nominaci na Zlatého medvěda. Spolu s nominací za Petrolejové lampy to byly režisérovy největší úspěchy na prestižních festivalech.

Upír z Feratu (1981)

Film, označovaný za první český sci-fi horor, natočil Juraj Herz podle povídky nestora žánru Josefa Nesvadby. Do hlavní role příběhu o závodním autě, jezdícím na lidskou krev, obsadil Dagmar Veškrnovou. Kvůli zásahům cenzury považoval později Herz snímek za své "nejzmrzačenější" dílo. 

Gagman (1987)

Herzův režisérský výlet do světa televizního seriálu dodnes uchvacuje lehkostí a humorem. Do hlavní role šestidílné série o úsvitu filmového průmyslu a vzniku Hollywoodu, kterou natočila ČST se západoněmeckou televizí, obsadil Juraj Herz slavného mima Borise Hybnera.

Habermannův mlýn (2010)

Poslední Herzův celovečerní film vypráví o osudu mlynáře Habermanna, který, i když pomáhal Čechům, byl jimi v poválečné vřavě zavražděn. Film získal pět nominací na filmovou cenu Český lev, žádnou ale neproměnil. Získal nicméně Bavorskou filmovou cenu za režii a za nejlepší herecký výkon.