RECENZE: Děsivé dědictví ukazuje, jak by měl vypadat moderní horor

Každý rok miří do českých kin desítka hororů, z nichž pouze zlomek zanechá v divákovi hlubší pocity, které způsobí to, že jednoduše nezapomene. Letos v dubnu se to podařilo hororu Tiché místo, kde zazářila herečka Emily Blunt. Děsivé dědictví už z traileru vypadá jako film, který by mohl apelovat na to samé, protože se jedná především o psychologické drama než o okultní horor, jak by se mohlo na první pohled zdát. Právě žánrová nespecifičnost je hlavním pozitivem i negativem filmu.

Samotný děj začíná vcelku nevinně. Čtyřčlenná rodinka se chystá na pohřeb babičky a matky Ellen Grahamové. Diváka zneklidní vyvede podivné chování vnučky Charlie (Milly Shapiro), která vypadá nejen zvláštně, ale hlavně se i tak chová. Nemluví, dlouze zírá a naznačuje, jakým směrem se bude příběh odvíjet dál. Převážná část hereckého výkonu je založena na matce Annie (Toni Collete), která v průběhu děje prochází různými stádii strachu a deprese. Otec (Gabriel Byrne) je milující, mužskou oporou snažící se urovnat napjatou situaci v rodině. Syn (Alex Wolff) obdobně jako matka prochází různými psychologickými stavy a je klíčovou postavou pro budoucí vývoj děje. Rodina postupně zjišťuje, že oním dědictvím není nic hmotného.

První půlka diváka dostane svojí nepředvídatelností, vše pomalu plyne s pocitem, že něco hrozného přeci musí přijít a zrovna v těch nejméně očekáváných momentech to přijde. Druhá půlka si sice stále drží své tempo, ale již do hry vstupují okoukané postupy z jiných hororů. Samotný závěr pak vyznívá úsměvně, celou dobu film buduje mysteriózní atmosféru, kterou posledních patnáct minut smete jako domek s karet. Po snímku se dostavují rozpačité pocity.

Film je posetý všemožnými symboly od antiky až po novodobé americké sekty. Ostatně ústřední prostředí, ve kterém se děj odehrává, si o to samo říká. Na zdech se nacházejí různá slova, na podlaze je vyrytý černý trojúhelník a po zesnulé babičce Grahamové, zůstávají záhadné okolnosti, jež postupně vyplouvají na povrch. I když se Děsivé dědictví tváří jako snímek plný hlubokých myšlenek, je spíše hrou o divákovu pozornost než nějakou alegorií.

Zajímavým faktem zůstává, že Děsivé dědictví je celovečerním debutem „začínajícího“ amerického režiséra Ariho Astera. Asterovi se podařilo natočit a napsat působivé dílo, které jej po uvedení, posunulo o kategorii výše. Ve scénáři se mu daří zkloubit zajímavé myšlenky s motivy postav. Z herců se mu daří získat to co potřebuje a dokáže souvisle pracovat s příběhem tak, jak je třeba. Hudba nepříliš znamého muzikanta a skadatele Colina Stetsona dotváří trýznivý prožitek hlavních postav.

Právě ona žánrová nespecifičnost způsobuje problém v možném nahlížení na film, neboť se jedná ze dvou třetin o psychologické drama s prvky mystéria než o horor, ten se dostavuje až na konci. Divák ve filmu nenalezne tolik znamých hororových prvků, ale naopak uvěřitelně zachycenou depresi ze ztráty blízkého člověka a strachu, což nemusí být pro příznivce hororu vyhovující. Na druhou stranu absence přílišních hororových prvků nahrává tomu, že se na film vydá více diváků žánrem nepolíbených.

Celkové hodnocení: 75 %

Děsivé dědictví / Hereditary (2018)

Hrají: Toni Collette, Gabriel Byrne, Alex Wolff, Milly Shapiro, Ann Dowd a další

Režie: Ari Aster

Scénář: Ari Aster

Kamera: Pawel Pogorzelski

Hudba: Colin Stetson

USA / 126 minut / drama, horor, mysteriózní, psychologický