RECENZE: Střeva, hlášky a přeplácaný chaos. Nový Predátor má styl, chybí mu ale tah na branku

Úvodní scéna nabídne nejprve souboj dvou vesmírných lodí, z nichž ta menší na poslední chvíli unikne na jistou lidstvu velmi dobře známou modrou planetu. Po několika krvavých, ukecaných a vysvětlovacích scénách létajících z místa na místo se nám ustaví základní trojúhelník – na jedné straně máme elitního lovce hlav, na straně druhé zlé zástupce vlády, kteří ho chtějí zkoumat, a na té třetí kapitána Quinna McKennu (Boyd Holbrook), mladého velitele elitních jednotek, na kterého mají pifku jak pozemští agenti, tak i přerostlý zubatec. McKenna totiž ztroskotavšímu Predátorovi ukradl jistý (takřka) všemocný macguffin. Na ploše hodiny a půl se pak rozvíjí zběsilá zápletka zahrnující do mixu evoluční bioložku, geniálního chlapce s aspergerovým syndromem a autobus vojenských veteránů utíkajících z blázince, přičemž všichni bojují proti sobě a závodí v tom, kdo ze sebe vyklopí nejvíc sprostých slov.

Režisér a scénárista Shane Black se rozhodl pro svůj typický odlehčený styl stojící na nevybíravých hláškách, střídání akce se žvaněním o ničem a zároveň o všem a zkušeným balancováním na troj-hranici mezi vážností, komedií a kýčem, který se mu milionkrát vyplatil v nedoceněných pokladech Kiss Kiss Bang Bang a Správní chlapi a jehož zředěná verze pro děti napůl nadchla a napůl rozzuřila diváky třetího Iron Mana.

Tentokrát ale jako by všechno (kromě humoru a důmyslných způsobů, jak s někým vymalovat stěny načerveno, kde se opravdu nedržel zpátky) dělal jen napůl. Zbytečně překombinovaná zápletka, z níž jsem ještě minimálně tři dějové linky a zvraty vynechal, se sice nebere bůhvíjak vážně, zároveň ale po divákovi chce, aby se v ní orientoval – což vyžaduje zbytečnou přemíru soustředění – a aby v ní zároveň nehledal chyby – což pro změnu předpokládá několikanásobnou lobotomii. Všechno to geneticko-evoluční blábolení působí jako pěst na oko o to víc, když si vzpomeneme na původního Predátora s Arnoldem a jeho jednoduchou zápletku – komando a emzák pobíhají po džungli.

Podobně polovičatě dopadlo i ztvárnění a vykreslení jednotlivých postav. Velmi nadějný ansámbl v čele s charismatickým Boydem Holbrookem (Logan: Wolverine) a jedním z nejtalentovanějších dětských herců současnosti, Jacobem Tremblayem (Room), dostává tolik prostoru, abychom od sebe jednotlivé postavy odlišili (a obzvlášť šílení veteráni tak nepodléhají hororovému klišé navzájem zaměnitelných figurek na odstřel), na nikom, snad kromě hlavního hrdiny, nám ale ve výsledku nesejde a jejich boje o přežití tak postrádají to pravé napětí. S tím souvisí také množství pochybných rozhodnutí, která různá individua provádějí, stejně jako nenadálý talent pro válčení a přežití, který v sobě někteří netrénovaní jedinci projeví (jmenovitě bioložka Olivie Munnové).

Samotná akce pak začne velmi slibně a zlepšuje se až do poloviny filmu, kde dosáhne svého stropu. Od té doby to s ní jde z kopce a „velkolepé“ finále už každý správný fanda sci-fi rubaček, hororových řežeb a vyvražďovacích masakrů spíš opláče. Nebo prospí.

Hodnotit film Predátor: Evoluce není žádný med. Teoreticky se jedná o projekt, který byl předem odsouzený k selhání. Zároveň je ale napěchovaný talentem předurčujícím ho k tomu, aby byl pokračováním, když už ne dokonalým, tak alespoň důstojným a osobitým. Snad aby ani jeden tábor neurazil, je snímek obojím a není proto snadné ho zaškatulkovat. Většině kritiků moc vonět nebude, co se ale mainstreamového diváka i žánrového fanouška týče, záleží čistě na tom, co od něho budou čekat. Některé pobaví, jiné znechutí a většinu zkrátka ani nenadchne, ani neurazí. A to je jak zklamání, tak úspěch.

Celkové hodnocení: 65 %

The Predator (2018)

Hrají: Boyd Holbrook, Trevante Rhodes, Jacob Tremblay, Keegan-Michael Key, Olivia Munn, Sterling K. Brown, Alfie Allen, Thomas Jane, Augusto Aguilera, Jake Busey, Yvonne Strahovski a další

Režie: Shane Black

Scénář: Fred Dekker, Shane Black

Kamera: Larry Fong

Hudba: Henry Jackman

USA / 108 minut / akční, sci-fi