RECENZE: Hororová fantasy pohádka Čarodějovy hodiny okouzlí i znechutí…

První polovina 50. let 20. století. Desetiletému Lewisovi (Owen Vaccaro) náhle zemřou oba rodiče, načež se musí přestěhovat ke svému výstřednímu strýci Jonathanovi (Jack Black) do jeho obrovského děsivě vyhlížejícího sídla. V ospalém městečku se seznámí s Jonathanovou sousedkou a dobrou přítelkyní paní Zimmermanovou (Cate Blanchettová) a na nové škole se brzy skamarádí také s všeobecně oblíbeným žákem Tarbym (Sunny Suljic). A to i přesto, že je Lewis zakřiknutý mimoň posedlý seriálem Captain Midnight a četbou slovníků.

To pravé dobrodružství ale začne ve chvíli, kdy Lewis zjistí, že jeho strýček a paní Zimmermanová jsou kouzelníci a dům, do kterého se přestěhoval, má vlastní vůli. A zatímco je malý sirotek zasvěcován do tajů magie, jeho učitelé a opatrovníci se zatím snaží najít ve zdech domu zakleté hodiny mága Izarda (Kyle MacLachlan) a zastavit tak příchod konce světa.

Čarodějovy hodiny hned zpočátku zaujmou podmanivou atmosférou tajemství a hravosti. Film se evidentně nebere moc vážně, což mu ale nebrání být děsivý, vtipný, vřelý a po všech směrech okouzlující. S občasnými ústřely k přehánění a přehrávání, které si ve vší lásce pohrává s klišé gotické hororové literatury a klasických hororových filmů (však ho má také na svědomí studio Universal, jehož monstra jako Drákula, Frankenstein, Mumie nebo Netvor z Černé laguny několik dekád tomuto žánru kralovala). Proto je těžké se do této žánrové hříčky, která navíc nevypadá jako nic, co jsme za poslední roky viděli, na první pohled nezamilovat.

Tomu pomáhají také sympatické postavy. Každý člen ústředního trojlístku má unikátní osobnost a jejich souhra působí jako vřelé přivítání. Scény si pro sebe tentokrát krade hlavně Black, ale ani dvojnásobná vítězka Oscarů Blanchettová nezůstává pozadu. Čtvrtým do party je pak samotný dům – jeho měnící se vitráž, rozverné křeslo a tajná zákoutí. A to nejen proto, jak moc se na jeho designu filmaři vyřádili.

Ze všech těchto důvodů, zvlášť pokud máte slabost pro lehce podvratný humor, je divák ochotný odpustit průměrnému režisérovi Eli Rothovi i těch několik laciných vtipů (prdící živý plot a zvracející dýně… a kdyby jen to), stejně jako za uši tahající dialogy, kterým navíc prokazuje medvědí službu ne úplně povedený překlad českého znění (byť samotný dabing vyloženě špatný není).

Jak ale děj postupuje a na scénu se dostává zlý, ale k uzoufání mdlý čaroděj Isaac Izard (jak, bože, jak je možné, aby byl Kyle MacLachlan, korunní klenot Davida Lynche, v nějakém filmu nudný, to mi hlava nebere), začne se víc a víc projevovat mizerně napsaný scénář. Navíc se – na úkor příběhu, vývoje postav i atmosféry – několikanásobně zvýší počet trapných vtipů a zábavný hravý snímek s dobrou atmosférou se změní v hloupou nelogickou nudu. S několika výbornými momenty, které ovšem jen korigují volný pád do propasti (pod)průměru.

Na Čarodějových hodinách nejvíc bolí právě ten sešup. Decelerace ze sta téměř na nulu během několika minut. Je těžké smířit se s tím, že film, který předvedl tolik důvodů, proč si ho zamilovat, nakonec nevěděl, co chce říct. Nebo jak. Přesto je nemožné kvůli tomu jeho první polovinu zavrhnout mávnutím ruky. Jako rodinný film, na  který můžete vzít svoje ratolesti 10+ navíc funguje a obsahuje i nějaké to použitelné výchovné poselství.

Celkové hodnocení: 60 %

The House with a Clock in Its Walls (2018)

Hrají: Jack Black, Cate Blanchett, Owen Vaccaro, Kyle MacLachlan, Colleen Camp, Renée Goldsberry, Sunny Suljic, Lorenza Izzo a další

Předloha: John Bellairs

Režie: Eli Roth

Scénář: Eric Kripke

Kamera: Rogier Stoffers

Hudba: Nathan Barr

USA / 105 minut / fantasy, rodinný, horor, komedie