RECENZE: Sympaťák Aquaman v poctivé popcornovce zachraňuje svět pod i nad hladinou

Když se Aquaman (Jason Momoa) objevil v Lize spravedlnosti, mnoho lidí si ho ihned zamilovalo pro jeho frajerské vystupování plážového flákače, sérii roztomile stupidních one-linerů, drsňácký vzhled a zkrátka proto, že ho hraje khal Drogo ze Hry o trůny. Ani oni ale nemůžou popřít, že jsme se v této komiksové týmovce o synovi dvou světů mnoho nedozvěděli. A že zde prakticky postrádal osobnost. Tento problém jeho první sólofilm naštěstí napravuje a nabízí divákovi komplexní pohled na to, proč Arthur Curry (Aquamanovo rodné jméno) dělá, co dělá, jaký je jeho vztah k životu, rodině, lidstvu i Atlantidě. Máme tak před sebou sympaťáka žijícího svou problematickou minulostí, protloukajícího se zamlženou přítomností a čekajícího na to, co mu osud nadělí.

A sympatické jsou i další postavy. Lehce natvrdlý floutek, který si umí užívat života, se skvěle doplňuje zejména s inteligentní, sofistikovanou a maličko skeptickou Atlanťankou Merou (Amber Heardová), v jejíž společnosti stráví podstatnou část filmu. Slušný emocionální náboj má také Aquamanův komplikovaný vztah s polovičním bratrem Ormem (Patrick Wilson), toho času králem Atlantidy a hlavním záporákem filmu plánujícím vyřídit si účty s neuctivými suchozemci, kteří zamořují oceány tunami odpadků, ropnými skvrnami a čím dál vyspělejší vojenskou technikou. Na stezce osobní vendety je také další tradiční aquamanovský padouch Black Mantha (Yahya Abdul-Mateen II). Jeho dějová linka možná není dotažená tak, jak by si zasloužila, ale i zde se tvůrci alespoň pokoušejí o přidání dalšího prvku obohacujícího osobnost protagonisty.

Režiséru Jamesi Wanovi se také podařilo vdechnout jeho dílu zajímavý styl. Ten se (po vizuální, příběhové, akční i souhrnné dojmové stránce) na jednu stranu drží mustru nastaveného otcem filmového vesmíru DCEU Zackem Snyderem, zároveň ale nachází vlastní hlas a po vzoru loňské Wonder Woman působí jako svébytná část většího celku, solitér se začátkem, prostředkem a koncem, který si s ničím nespletete. A to i přes to, že si vypůjčuje, kde se dá (o tom ale až později).

Hlavně jde ale o film, který se nebere vážně. A proč by také měl? Jeho premisa je absurdní, jeho protagonistou je potetovaná metráková hora svalů, která Oscara vyhraje jen těžko, zato ale disponuje osobním kouzlem rytíře z nejbližší putyky. Wan to moc dobře ví. A nebojí se to využít ve svůj prospěch a ještě z toho vytřískat pár roztomilých béčkových momentů. Aniž by se byť jen na vteřinu zapomnělo, že se tu zachraňuje svět a uspokojují miliony fanoušků jednoho téměř 80letého komiksového dědečka.

Nejvíce obav samozřejmě vyvolávala triková složka filmu. Vždyť něco takového tu ještě nebylo! Podmořská civilizace, jejíž obyvatelé se pod vodou chovají téměř jako na pevnině – stojí, sedí, baví se mezi sebou, … to dá zabrat nejmodernějšímu počítači obsluhovanému sebetalentovanějším technikem. Zvlášť když poslední dobou filmy od DC neoplývají ani tak věrohodnou akcí, jako spíš nepřehledným digitálním mišmašem.

Výsledný produkt svou úlohu naplňuje částečně. Dokud proplouváme zářivým podmořským světem, padne nejednomu divákovi čelist. Detaily na nehýbající se individua, případně zběsilá bombastická akce už tak věrohodně nepůsobí – i když se ani náhodou nejedná o vyložený průšvih. Kde trikaři selhávají nejvíc, jsou paradoxně scény ze souše. Konkrétně digitální omlazení některých herců: Souboj armád krabích lidí a jezdců na dvoumetrových mořských konících odehrávající se na lávu chrlícím oceánském dně? Sice je jasné, že se nic z toho neděje doopravdy, ale aspoň to vypadá řádně velkolepě a cool. Ale třicetiletá Kidmanová a čtyřicetiletý Dafoe? To je jen smutné. A děsivé. Smutné a děsivé.

Když už jsme u bitev na mořském dně, akcí Aquaman rozhodně nešetří. Divák se dočká drsné mano a mano rvačky, duelu s trojzubci, naháněčky po střechách domů, surfování na velrybách i výpravné podmořské bitvy. Ne vše je dokonalé, každá sekvence má ale něco do sebe a ani náhodou nenudí.

S příběhem samotným už to taková sláva není. Je předvídatelný, neoriginální a většinu problémů řeší jen, co je představí. (Aby také ne, když se toho ve filmu děje tolik.) Ke cti Wanovi a spol. slouží aspoň to, že i ta notoricky nejznámější klišé podávají upřímně a se zápalem, a proto vcelku přirozeně.

Indiana Jones, Shakespeare, Jules Verne, Piráti z Karibiku, Avatar, Wonder Woman, Příběh žraloka, Souboj Titánů, Avatar (tentokrát ovšem Poslední vládce větru), Black Panther, Odvážná Vaiana a seznam by mohl pokračovat. Od všech si Aquaman půjčujeí – tu příběh, tu lokaci, tu zase vizuální prvek nebo jiný nápad. A přesto film přináší mnoho vlastních nápadů a ve výsledku proto není Frankensteinovým monstrem, ale povedeným startem nadějné filmové série, který si mezi svými inspiracemi dokáže vybojovat své místo na slunci.

PS: Před týdnem jsem Smrtelné stroje pasoval na nejvelkolepější film roku. Musím ale uznat, že Aquaman se jim v tomto ohledu MINIMÁLNĚ vyrovná.

Celkové hodnocení: 75 %

Aquaman (2018)

Hrají: Jason Momoa, Amber Heard, Patrick Wilson, Nicole Kidman, Yahya Abdul-Mateen II, Willem Dafoe, Randall Park, Dolph Lundgren, Temuera Morrison, Julie Andrews a další

Režie: James Wan

Scénář: David Leslie Johnson-McGoldrick, Will Beall

Kamera: Don Burgess

Hudba: Rupert Gregson-Williams

USA / 143 minut / dobrodružný, fantasy, komiksový