RECENZE: LEGO® příběh 2 je zábavný kostičkalyptický splácanec slovních hříček a písničkových čísel

Poté, co v prvním dílu naivní dobrosrdečný trouba Emmett a jeho společníci Hustěnka, Unikitty, Kovovous, Benny a Batman, porazili a obměkčili Lorda Byznyse, mělo být všechno boží. Jenže nebylo. Na scéně se totiž objevil nový, mnohem krutější nepřítel – primitivní mimozemští ničitelé z planety Duplon. Od té doby žijí naši hrdinové v postapokalyptických troskách kdysi prosperující společnosti a dny tráví dramatickým zíráním do propasti, která na ně zírá zpět… tedy ne všichni. Emmett si tíživou situaci samozřejmě nepřipouští a dál se na každého usmívá a prozpěvuje si, jak je všechno boží.

V řeči „reálného“ světa tato synopse znamená jediné – zatímco jednička v závěrečném twistu odhalila, že se celý příběh odehrává v hlavě chlapce Finna, kterému jeho otec zakazoval hrát si s jeho milovaným Legem, pokračování se zaměřilo na Finnovo dlouholeté hašteření s jeho mladší sestrou, která si chce také hrát. A tentokrát tvůrci prostřihy mezi animovaným a hraným filmem rozhodně nešetří a původní zvrat přetavili v pevnou součást svého vyprávěcího stylu.

Hned zkraje si můžeme odškrtnout jednu ze základních podmínek pro úspěšný kreslený film. Animaci má LEGO® příběh 2 prvotřídní. Jak by také ne, když se jedná o vlajkovou loď studia Warner Bros. v oblasti animace, navíc sponzorovanou dánským stavebnicovým gigantem a propagující všechny možné warnerovské značky od Ligy spravedlivých, přes Pána prstenů až po Šíleného Maxe. Loňský Yeti (produkovaný stejným studiem) si může o rozpočtu LEGO® filmů nechat jen zdát. Je fascinující, jak skvěle vypadá lesklá, převážně šestihranná, texturu a hloubku postrádající plastová stavebnice převedená do jedniček a nul. Něco takového v jiném animáku neuvidíte.

Film ale láká především na svůj humor. A že je, na co se dívat a co poslouchat! Phil Lord a Christopher Miller jsou zkrátka géniové, kteří dovedou z minima vytěžit maximum a z nechutné reklamy na hračku pro děti se jim podaří vyčarovat film, který milují všechny generace diváků. A dvojka na tom bude v tomto ohledu podobně, protože lehkost, s jakou tito třiačtyřicátníci přicházejí s absurdními scénkami, nápaditými slovními hříčkami, popkulturními odkazy a s jakou se jim i po tolika letech daří jít proti diváckým očekáváním, je obdivuhodná.

Pravda, tentokrát možná až příliš tlačí na pilu a některé vtipy vyzní dost křečovitě (banán, který uklouzne po vlastní slupce je vtipný poprvé, pak už je to ale jen smutné – pokud nejste dítě, protože děcka Banánka milovala), ale než si toho stihnete všimnout, podráždí vám bránici jiný, nový gag. Drtivá většina vtipů navíc není jen lacinou slapstickovou variací na „někdo do něčeho narazí, někam spadne, nebo si v nevhodnou chvíli upšoukne“, což je vždy malý zázrak.

Povedly se i písničky. Ty jsou sice dokonale kýčovité, ale činí tak naprosto úmyslně a navíc se k tomu i rošťácky hlásí. Sice se nedočkáme takové hitovky jako bylo původní Všechno je tu boží, ale píseň sloužící k vymývání mozků s textem: „tenhle song bude ti navždy v hlavě hrááááát“, stejně jako všechny ostatní sebeuvědomělé kousky, se od běžné produkce filmových odrhovaček pro děti liší aspoň tím, že si její text můžou zapamatovat a zpívat si ho spolu s postavami. Generace narozená v 90. letech navíc možná ocení, že se na textech podílel kanadský komik a muzikant Jon Lajoie, který se v minulé dekádě proslavil sprostými parodickými videoklipy jako Everyday Normal Guy, I Kill People nebo F*ck Everything.

Popelkou v koutě se tentokrát stal příběh. Ten se skrývá kdesi pod vrstvou nápadů, vtipů a absurdních eskapád a je tak poměrně těžké se na něj soustředit. Přitom není vyloženě špatný. Rozhodně v sobě ukrývá pár nápadů včetně pěkného morálního poselství. Bohužel je ale maličko překombinovaný – a což nic nemění na tom, že nemá šanci vyplnit hodinu a půl filmu. Důsledkem je poněkud rozbředlý závěr, který už nemá moc co říct a možná tak trochu vaří z vody, aby nahnal pár minut. Protože dát v kině 200 Kč (o občerstvení nemluvě) za slabých 60 minut se asi moc lidem nechce.

LEGO® příběh 2 je jedním z těch animovaných filmů, které si užijí malé i velké děti, stejně jako jejich rodiče. O mileniálech nemluvě. Je napěchovaný skvělým humorem, dynamickou akcí a táhne ho několik výborně se doplňujících postav v čele s Emmettem a Hustěnkou. Trpí ale tradičním prokletím dvojek, které musí mít všechno větší a šílenější. Ke konci navíc začíná výrazně ztrácet dech.

Na závěr musím potěšeně konstatovat, že se jedná už o druhou pohádku letošního roku, jejíž dabing se opravdu povedl. Stejně jako Raubíř Ralf a internet, i LEGO® příběh 2 se může pochlubit jak kvalitním překladem (a že rozlousknutí některých slovních hříček muselo dát zabrat), tak i dobrou prací samotných dabérů. Že by se nám blýskalo na lepší časy?

Celkové hodnocení: 70 %

The Lego Movie 2: The Second Part (2019)

Originální znění: Chris Pratt, Elizabeth Banks, Will Arnett, Tiffany Haddish, Stephanie Beatriz a další

České znění: Jan Maxián, Martina Pivodová Šťastná, David Novotný, Jana Zenáhlíková, Petra Tišnovská a další

Režie: Mike Mitchell, Trisha Gum

Scénář: Phil Lord, Christopher Miller, Matt Fogel, Raphael Bob-Waksberg

Hudba: Mark Mothersbaugh

USA / 107 minut / komedie, rodinný, dobrodružný, muzíkál