RECENZE: Mrazivá one-man show Arctic aneb dánská hvězda vs. divočina

Overgård (Mads Mikkelsen) umí rybařit, sníh před konzumací zásadně rozpouští, hravě si poradí s vysílačem signálu a vůbec ví, co dělat, když jeden havaruje s letadlem v pustině kdesi za polárním kruhem. Naučil se tyto věci až na místě, nebo se s nimi jako správný Skandinávec narodil? To se nedozvíme, setkáváme se s ním totiž až po (tý)dnech živoření uvnitř leteckého vraku. Nevede si špatně, i když pár chybějících prstů dává tušit, že ne vše během té doby šlo podle plánu. Overgård ale (jak jen je to v takové situaci možné) neztrácí optimismus a věří, že ho objeví. Jenže když konečně přiletí záchranný vrtulník, dojde k havárii, při níž pilot stroje zemře a záchranářka (Maria Thelma Smáradóttirová), která s ním cestovala, je vážně zraněna a velkou část filmu zůstane v napůl bezvědomém deliriu. Nezbývá proto než vydat se vyhledat pomoc.

Těžko říct, jakou nálepku na Arctic nejlépe připlácnout. Nejedná se o napínavý dobrodružný survival, kde protagonisté věčně někam padají, přes něco skáčou a z něčeho visí. Nejde ani o psychologické drama, v němž by si Overgård osahal meze svých mentálních sil. A vzhledem k jazykové bariéře mezi Dánem (byť perfektně ovládajícím angličtinu) a polomrtvou arabskou záchranářkou se nedočkáme ani bůhvíjakých konverzací nebo nedej bože romantické linky (tímto zdravíme dva roky starou Horu mezi námi).

Celovečerní režijní debut Joea Penny je spíše velmi minimalistickým, téměř až dokumentárně pojatým pokusem zachytit, jak by takové ztroskotání skutečně vypadalo. Bez velkých událostí, osudového soundtracku nebo překrásných záběrů na majestátní, ale neúprosné hory (snímek sice nabídne spoustu širokých „velkých celků“ zabírajících okolní krajinu pěkně z ptačí perspektivy, dominuje v nich většinou ale jen bezbřehá masa bílé). Nejvypjatějšími situacemi tak je ulovení velké ryby, nepříjemné setkání s ledním medvědem nebo samotný závěr.

Pomalé tempo tlačí kupředu funící dvojjazyčný Mikkelsen, který kromě divokého plnovousu předvádí hlavně svůj stoický standard. Na sledování dennodenních útrap jeho hrdiny, který jen výjimečně zvýší hlas nebo prohodí víc než dvacet slov za scénu, je něco fascinujícího. Ale také maličko ubíjejícího. Je velká škoda, že se nemůže více opřít o Islanďanku Smáradóttirovou, protože jejich interakce občas připomenou spíš rozhovory Toma Hankse s volejbalovým míčem (což je vina scénáře, ne herečky).

Arctic se sice snaží být realistický, ale zároveň razí heslo, že špatné věci chodí ne v párech, ale rovnou po tuctech, a když se něco *píp, tak se *píp úplně všechno. Přesto v rámci žánru moc nevybočuje a paradoxně nepatří ani mezi ten typ malých filmů o přírodě, které si mnohem víc užijete na velkém plátně. Má ale něco do sebe, a to nejen díky charismatickému protagonistovi, který je jen možná až moc velký McGyver.

PS: Popcorn si tentokrát nekupujte, nebo vás uslyší celý sál.

Celkové hodnocení: 65 %

Arctic (2018)

Hrají: Mads Mikkelsen, Maria Thelma Smáradóttir

Režie: Joe Penna

Scénář: Joe Penna, Ryan Morrison

Kamera: Tómas Örn Tómasso

Hudba: Joseph Trapanese

Island / 97 minut / drama, dobrodružný