"Rvačka" u Jílkové: Zubaři se poprali s Bártou o plomby

Budou pacienti muset platit za obyčejné amalgámové plomby? Je cena 220 korun, kterou si za ně stomatologové účtují u pojišťoven, přehnaná? Na kolik vlastně vyjde jedna plomba? A podle čeho zubaři určují ceny svých výkonů? Vymýšlejí si je, a pokud ne, proč tedy pacientům nevydají přesný účet?Nejen o tom v pořadu Máte slovo diskutovali jak zástupci České stomatologické komory, tak i viceprezident svazu pojiťštoven Ladislav Friedrich, zubaři, předseda svazu pacientů a také vyjednavač, politik a faktický šéf Věcí veřejných Vít Bárta. Divíte se, proč zrovna bývalý majitel bezpečnostní agentury a exministr dopravy debatoval o plombách? Těžko říct. Ale mezi ukřičenými diskutéry se rozhodně neztrácel.220 za plombu – málo nebo moc?Prvním tématem diskuze, u kterého už se strhla hádka, byla cena plomb. Stomatolog Jiří Pekárek před sebou co chvíli mával tubičkami se rtutí a prohlašoval, že takhle nebezpečné látky si lidé nechávají dávat do úst. Předseda svazu pacientů Luboš Olejár mu odporoval, že tu „časovanou bombu“ má v zubu už 30 let a ještě žádnou katastrofu nezpůsobila.Ale šlo spíš o ceny. Hrozí, že pacienti si budou muset hradit základní „nebezpečné“ amalgámové plomby sami, zatímco dosud je platily pojišťovny. Ty dávají zubařům za jednu 217 korun. Jim se to však zdá málo.„Protože do toho musíme započítat všechno ostatní kromě materiálu. Hovořili jsme o práci, a tu práci dělá vysoce kvalifikovaný odborník, potřebuje k tomu dalšího spolupracovníka, což je stejně vysoce kvalifikovaná sestra nebo asistentka v zubní ordinaci. Ale to není zdaleka všechno. Aby vůbec se mohla tato péče poskytovat, tak je potřeba získat základní vybavení, a když začneme vypočítávat veškeré nutné přístrojové vybavení, provozní záležitosti, to, co pacient musí dostat jednorázově pro sebe – a zřejmě bych tady zabral spoustu času, kdybych tady vyjmenovával všechno, o co jde – tak skutečně jsou to ty základní a nejdůležitější položky s výjimkou práce odborníků, které tu cenu naplní,“ hájil požadavek zubařů viceprezident České stomatologické komory (ČSK) Jan Černý.K tomu dal ještě zubař Jiří Pekárek příklad, že kdyby stomatolog každou hodinu po celý měsíc a celou pracovní dobu odvrtal jednu plombu, vydělá mu přístroj 73 tisíc měsíčně. Což je prý moc málo. To se nelíbilo Bártovi, který se pustil do boje za práva pacientů.„Už dnes je u zubaře nejvyšší spoluúčast oproti všem ostatním zdravotnickým oborům s výjimkou optiky. Už dnes, když se podíváte na údaje z roku 2009, tak ze zdravotních pojišťoven šlo na zubaře 8,1 miliardy korun a soukromě si už dnes občané platí u zubaře 9 a půl miliary korun. To není přípustné dále zvyšovat spoluúčast pacientů,“ bouřil se Bárta a sliboval, že „véčka“ nepřipustí, aby si lidé museli ze své kapsy platit základní plomby.Ceny si vymýšlíte, řval OlejárLadislav Friedrich jako zástupce svazu pojišťoven vysvětloval, že cenu 220 korun za plombu si nevymysleli lékaři ani pojišťovna. Podle jeho slov vznikla dohodou stomatologů s odbornou veřejností.Moderátorce Jílkové se z čím dál víc rozbouřených diskutérů po značném úsilí podařilo dostat, kolik stojí materiál na jednu plombu. 3 koruny. I tak jí však stomatologové nadále vymlouvali, že by cenu nadsazovali. A pak se rozčílil Olejár, který šéfuje svazu zastupujícímu kolem 11 tisíc pacientů. Respektive rozčílil ho soukromý zubař Radek Mounajjed, který ho obvinil z toho, že v médiích šíří bludy o kažení zubů.„Já si myslím, že mohu říkat, co uznám za vhodné ve vztahu ke svým pacientům, a vy jako soukromý lékař, který nemá smlouvy s pojišťovnama, je minoritou v České republice, tak pracujte v tomto režimu, nikdo vám to nebere, vyúčtujte si tam klidně i tisíc korun za plombu, ale my se bavíme o veřejném zdravotním pojištění, které si platíme, a my chceme – pacienti chtějí a tu podporu nám dávají – aby z veřejného zdravoního pojištění se hradily plomby. Proto máme snad pojišťovny, aby sjednávaly korektní ceny,“ vychrlil na něho Olejár a Mounajjed mu skákal do řeči s argumenty, že svaz pacientů zastupuje jen menšinu pacientů a Olejár v rozhovorech pro tisk blábolí nesmysly.A Olejár se dopálil: „Vy neumíte stanovit ceny a já vám to řeknu, co jsem chtěl říct později – vy si ceny totiž vymýšlíte! To je ten problém. Protože kdybyste je nevymýšleli, pane viceprezidente, tak byste nám dali na účtenky dokonce tak rozepsané položky, abychom viděli, co je plomba náklady, co je vaše práce, co je nájem. Abychom z toho viděli, kolik v tom máte zisku. Když jsem napsal v březnu ministru zdravotnictví, tak víte, co mi jeho úředník odepsal? Že vás nechce zatěžovat administrativou, abyste byli povinni vykazovat doklady s rozpisem,“ řval na viceprezidenta ČSK Černého i na všechny, kteří stáli za viceprezidentem.Jílková nezvládalaMichaele Jílkové se debata postupně začala vymykat z rukou. Hosté na sebe řvali, překřikovali se, a aby se dostali ke slovu, několikrát přešli jeden ke druhému, aby toho dotyčného přerušili svou přítomností. A ačkoliv to byla pro diváka napínavá podívaná, kdy jen čekal, jestli se začnou zubaři s Olejárem a Bártou prát, příliš konkrétních informací se nedozvěděli.Jílkové se přesto podařilo vymámit z nich alespoň seznam pár položek, které hradí pojišťovna a za něž zubař nemá právo účtovat si od pacienta jakékoliv částky. Je jich kolem šedesáti a těmi nejzákladnějšími jsou: základní amalgámová plomba, čištění, anestezie (umrtvovací injekce), vytržení zubu, odstranění zubního kamene, čištění kanálků a jejich ošetření.Víc položek z nich nedostala, protože se pustili do sebe navzájem, bez ohledu na moderátorku, která se je marně snažila okřikovat a promluvit k divákům. Aby celému výstupu nasadil korunu, sebral se Olejár a stomatologům rozdal zubní kartáčky. Mounajjed si to ale nenechal líbit, kartáček si prostudoval a pak Olejárovi předhodil, že jim dal špatný, tvrdý. Když si jím bude čistit zuby, prý o to víc bude chodit k zubaři. A ještě si přisadil, že má Olejár asi špatnou zubařku, když mu neřekla, jak se správně čistí zuby, a že by ji měl asi vyměnit.Do hádek se přimísil i Bárta, který kritizoval, že zubař by měl být jako byznysman – předem pacientovi říct, kolik ho jaký zákrok bude stát a ne po něm chtít peníze, až když je hotovo. A pacient tu přece není od toho, aby žadonil o to, aby mu zubař laskavě sdělil ceny předem. Zubaři se bránili, že to tak není možné. A tak politik prohlásil, že stomatologie je džungle.