RECENZE: Původně dočasný program ČT3 si nakonec našel své místo.

Když byl 23. března 2020 spuštěn nový program ČT3, měli jeho tvůrci určitě ambice, údajně i snahu pomoci v nelehké situaci zejména seniorům. „Na televizním vysílání vyrostlo již několik generací a my díky našemu bohatému archivu můžeme nabídnout obsah přesně šitý na míru jejich potřebám, doplněný navíc o informační servis a nově vyráběné magazíny s praktickými radami. Chceme přinést divákům dobrou náladu a evokovat příjemné vzpomínky,“ uvedl generální ředitel České televize Petr Dvořák. Od počátku mělo vysílaní stanoveno své schéma, „tři pilíře“. Jak diváci ihned poznali, byly to tzv. tematické magazíny, které se v programu objevily pokaždé  v devět hodin ráno, ve tři a v pět hodin odpoledne.

Následoval zpravodajský blok, sdílený s ČT1 a ČT24, který vstupoval do vysílání vždy v poledne. Tím "gró" v celém programu měl být výběr ze zlatého televizního fondu. Nutno říci, že z fondu hned zpočátku byly vytaženy opravdové ikony historie televizního vysílání. Nemocnice na kraji města, Eliška a její rod, Televarieté,  Návštěvní dny Miloslava Šimka a Jiřího Grossmanna, populární Silvestry s Vladimírem Menšíkem, Hovory H s Miroslavem Horníčkem patřily k nejsledovanějším.

Jednotlivé programové bloky navíc měly a stále mají mezi sebou jakési pouto v podobě „znovuzrozených“ televizních hlasatelek, což bylo také přijato s nadšením. Těchto rolí se velmi dobře zhostily moderátorky pořadu Sama doma. Tady je dobré asi poznamenat, že tento polidštěný způsob televizní komunikace na obrazovkách tak trochu chyběl.

A jak se tedy naplnily představy tvůrců nového programu? Jak přijali nový program diváci?

Ihned po spuštění získal program především v médiích nelichotivé přívlastky typu „blbiny Zelenkovy normalizační televize“, „prošlá konzerva, kterou není třeba otvírat“, „iluze bezpečného retra“ a podobně. Ti, co program přijali, ale hovořili jinak. Diváci, zejména ti starší, přijali program s nadšením. Sledovanost některých pořadů byla opravdu vysoká.

A jak je tomu po roce? Čas vysílání byl  nakonec prodloužen od ranních 6 hodin skoro do půlnoci a o dočasnosti vysílání se již samozřejmě dnes nehovoří.  Programová nabídka se také během roku změnila, světlo světa spatřily i dávno zapomenuté inscenace, méně známé pořady, kde je to s kvalitou tak na půl. Objevily se dokonce i seriály zahraniční produkce, jako je např. kdysi velmi oblíbený britský seriál Haló, haló!, a tak ne vždy jde o avízované "blbiny". Naopak, některé z pořadů sledují dokonce i mladší ročníky. Proč se situace kolem pořadu ČT3 tak změnila? Kde a proč se vytratilo to, že jde o jakousi „hlásnou troubu“ minulých, pro někoho snad „lepších časů“? |ČT|3 se najednou už tak nejeví. Česká televize to zatím nemá zapotřebí a oblíbenost programu asi mnohé i překvapila.

V čem tedy spočívá ten relativní úspěch? Je to „nostalgie, ta touha vrátit se tam, kde jsme nikdy nebyli“, jak krásně kdysi uvedl básník Ivan Blatný? Je jistě pravdou, že nikdo z nás v březnu 2020 netušil, že krize kolem pandemie bude mít tak dlouhou trvanlivost, že budeme stále vyhlížet lepší časy. A tak asi mnohé zlákala představa se ponořit do dob, kdy byl svět tak nějak v pořádku. Velkou roli asi sehrála opravdu ta touha být zase tam, kde jsme už dlouho či vůbec nebyli.

Politická garnitura možná také vnímala tento program jako pomyslný „dětský koutek“, kam odložíme ty děti, občany a my si můžeme zatím  v klidu „nakoupit“, udělat rozhodnutí a nikdo nám do toho nebude mluvit. To se ale až ta naštěstí nenaplnilo. Ne všichni odloženi do koutků k ČT3 rezignovali a byli zticha a nebudou, jak se asi předpokládalo, předpokládá.

Ať už posuzujeme kvalitu celého programu ČT3 z různých úhlů, z pohledu diváků a je nám jasné, že ne vše je zde to pravé, co je třeba shlédnout a sledovat. Ale právě tu mladší část diváků, kteří si nakonec svou cestu k ČT3 nějakou našli, možná napadlo, že to v současnosti s podobou humoru v televizi není úplně růžové, že jejich rodiče, prarodiče to někdy asi uměli lépe. Po vyslovení jmen Miroslav Horníček, Jiří Suchý, Miloslav Šimek, Jiří Grossmann, sledování jejich práce netřeba diskutovat. Zkrátka humor, zábava byli tak nějak laskavější, nepodbízivé, nenabízeli některé poněkud stupidní reality show, už velmi málo vzdělávající soutěže a pánové Šíp, Uhlíř, Sokol to nespasí.

Rozhodně to není obhajoba minulého režimu, ani náhodou. Ten na tom žádnou zásluhu nenese. Ale dovolím si obhajobu těch, kteří také v nelehké době, s úplně jiným technickým vybavením, zázemím dokázali vytvořit kvalitní věci, které zaujmou ještě i dnes. A to je přece přání každého uměleckého tvůrce napříč generacemi. Možná vše tak vyznívá jako Kabaret u dobré pohody, ale přece i v kabaretu může být občas nuda, povrchnost, nesmyslnost, ale nakonec se pohoda, aspoň malé pohlazení dostaví díky několika umělců, kteří svou práci umějí a dělají ji s pokorou. A toto poznání si po roce snad diváci ČT3 odnášejí.

Hodnocení: 55 %