RECENZE: Hutné drama s tíživou atmosférou. Šarlatán ukazuje i svou temnou stránku

Kdo byl Jan Mikolášek? Tuto otázku si zřejmě položili mnozí, především ti mladšího data narození. Věhlasný léčitel, který z moči pacientů diagnostikoval jejich onemocnění a léčil je pomocí směsí bylin. Bohužel po smrti svého ochránce Antonína Zápotockého, kterému během pobytu v koncentračním táboře zachránil nohu před amputací, se stal pro komunistický režim nepohodlný, a tak na něj připravili vykonstruovaný proces.

Děj filmu začíná těsně před Mikoláškovým zatčením. Po jeho uvěznění se začne hlavní dějová linie retrospektivně vracet do minulosti, tak jak je vyslýchán státním orgánem a později svým advokátem. Postupně se tak odkrývá velká část jeho charakteru, k němuž velmi brzy divák získá ambivalentní vztah. Mikolášek (Ivan Trojan) je na jednu stranu vynikající léčitel a neváhá lidem poskytnout finance na rekonvalescenci, ale v osobní rovině je majetnický. Rovněž se v průběhu let projevuje jako pragmatický oportunista. Jediné, co ho zajímá, je léčit lidi – a udělá pro to vše, co je nutné.

Trochu rozporuplná je homosexuální linka, mezi Mikoláškem a jeho asistentem (Juraj Loj). Pokud někde Trojanova řemeslná kvalita drhne, pak je to právě zde. Pocit, který tyto pasáže vyvolávaly, by šel přirovnat ke snaze klouzat po brusném papíře. Ovšem s jistým odstupem vystoupila na povrch otázka, zda to vlastně přesně takto nemělo být. Protože Mikolášek, ač inklinující k homosexualitě, byl také svým způsobem věřící a jeho orientace v něm vyvolávala jistý vnitřní rozkol.

Vedlejším postavám není věnováno příliš prostoru, takže ani o asistentovi se toho příliš nedovídáme. Nicméně postava jízlivého detektiva, který si Mikoláška vychutnává při výslechu, Miroslavu Hanušovi padla velmi dobře. A velmi pozitivně lze hodnotit obsazení Josefa Trojana do role mladého Mikoláška. Vizuální podobnost otce a syna zde skvěle funguje a dodává snímku na uvěřitelnosti.

Celým snímkem se prolíná poměrně tíživá atmosféra, která vrcholí v katarzi, jež si divák odnáší s sebou. Její největší síla se dostavuje ve chvíli, kdy se člověk zpětně zamyslí nad tím, co právě viděl a vše si v klidu vloží do kontextu doby. Výsledkem je až hluboký depresivní stav, během něhož se dostavuje pocit bezradnosti a beznaděje, neboť optimismus ohledně stavu lidské morálky prožil velmi silné zemětřesení.

Zkušená režisérka Agnieszka Holland drží patronát nad kvalitními hereckými výkony, které však v druhé polovině brzdí scénář Marka Epsteina. Především motivace některých postav nejsou úplně zřejmé. Ale schází také poměrně zásadní věc, kterou je důvod, proč se komunistický režim tak vehementně snažil Mikoláška zbavit.

Řemeslně je Šarlatán zvládnut velmi dobře po všech stránkách. Velmi kladně je potřeba hodnotit vizuální styl, který má charakter a dokáže pracovat s jednotlivými postavami. Bohužel, ani v dnešní době to není standardem, což je především palčivý problém českých komedií, které až na světlé výjimky operují s paletou à la telenovela. Pod výsledným vizuálním pojetím se rovněž výrazně podepsal za kamerou stojící Martin Štrba.

Šarlatán je psychicky náročným snímkem, v němž nenalezneme příliš pozitivního. Během bezmála dvou hodin však prokresluje hlavní postavy do značné hloubky, takže i člověk neznalý reálií si dokáže udělat jistý obrázek o tom, kdo to Jan Mikolášek byl. A minimálně některé vybídne k tomu, aby si o něm dohledali něco víc. Snímek nelze než doporučit, jedná se o špičku současné české kinematografie, která bez okolků předčí ambiciózního Havla.

Celkové hodnocení: 80 %

Šarlatán (2020)

Hrají: Ivan Trojan, Josef Trojan, Juraj Loj, Jaroslava Pokorná, Martin Myšička, Miroslav Hanuš, Jiří Černý, Tomáš Jeřábek, Jan Budař, Melika Yildiz, Martin Sitta, Jan Vlasák, Daniela Voráčková, František Trojan, Jana Oľhová, Kamil Švejda, Václav Kopta, Ivan Sochor, Marek Epstein, Jana Kvantiková, Philipp Schenker

Režie: Agnieszka Holland

Scénář: Marek Epstein

Kamera: Martin Štrba

Hudba: Antoni Komasa-Łazarkiewicz

Česko / Irsko / Polsko / Slovensko /118 min / životopisný, drama