RECENZE: Vizuálně podmanivá Poslední noc v Soho mixuje žánry, ale nezvládá závěr

Mladá studentka módního návrhářství Eloise (Thomasin McKenzie) se přestěhovala do Londýna z anglické vesničky. Město plné ruchu a nočního života silně zapůsobilo na křehké nitro mladé slečny, která se musí vyrovnávat se svou odlišností od vrstevníků vyrůstajících v záři velkoměsta. Proto utíká z koleje do pronajatého pokoje staré paní domácí (Diana Rigg), v němž začne prožívat „živé sny“, v nichž sleduje talentovanou zpěvačku a tanečnici Sandie (Anya Taylor-Joy).

Postupem času se Eloise hlouběji ponořuje do divokých šedesátých let a užívá si života Sandie, která je na rozdíl od ní sebevědomá a okouzlující. Postupem času se však její sny začínají prolínat se skutečností a Eloise začíná zjišťovat, že okouzlující Sandie měla mnohem temnější osud, než se mohlo na první pohled zdát.

Snímek byl inspirován žánrem giallo filmů, který vzniknul v šedesátých letech a za první snímky žánru bývá považována Hitchcockův snímek Dívka, která věděla příliš mnoho (1963). Není bez zajímavosti, že Poslední nod v Soho byla mimo jiné inspirována snímkem Hnus (1965) jehož autorem byl Romana Polanski. Giallo snímky se často řadily mezi horory či thrillery a byly typické silně stylizovaným vizuálním pojetím a důrazem na atmosféru. Často se jednalo o mysteriózní či psychologicky laděné detektivky. Dále v nich velkou úlohu hrála více či méně explicitní erotika.

Wright k tématu opět přistoupil trochu po svém a v první polovině divákům servíruje vizuálně vyladěnou expozici života mladé venkovské dívky v Londýně, která je nadána schopností vidět mrtvé. Ovšem vše je rozehráno tak, že je možná volná interpretace, zda se jedná o skutečné vidiny či duševní poruchu.

Tentokrát se musíme zastavit u hereckého obsazení, jmenovitě u hlavních hrdinek. Thomasin McKenzie a Anya Taylor-Joy táhnou celý snímek, a dokonce dokážou uhrát i místa, v nichž to nezvládá ne úplně dobře napsaný scénář. Postava Eloise McKenzie sedí a ve svých jednadvaceti letech ukazuje slušný herecký rozsah. Anya Taylor-Joy je ve svých pětadvaceti letech již poměrně herecky vyzrálá a své dovednosti dokáže skvěle uplatnit v postavě femme fatale, kterou si neskutečně užívá.

Již jsme se dotkli toho, že snímek má jistá hluchá místa. Je nutné přiznat, že Wrightův styl a charakteristický vizuální styl vyprávění často hraje prim a vizuální stránka jde často do popředí na úkor obsahu. To se začíná projevovat zejména ve chvílích, kdy se do snímku vkrádají hlubší smysl, rozpadá se i snímek. Jakmile se Wright začne brát vážně, jeho vizuální styl ztrácí na své údernosti, a dokonce se lehce vytrácí i poctivě budovaná atmosféra. Finále je bohužel nejslabší částí filmu a sráží jej někde na hranici průměru a nadprůměru.

Celkově však jde o poměrně zábavnou a vizuálně podmanivou podívanou, která zejména v první polovině těží z unikátního Wrightova stylu a efektivního zapojení hudby do příběhu. K tomu připočtěte výborně zahrané hlavní postavy, které podporují dobře zvolené obsazení vedlejších postav a dostáváme se k velmi zajímavému snímku, jehož klady dokážou do jisté míry vyvážit určitá negativa. Poslední noc v Soho byste rozhodně neměli vynechat, ale nečekejte nic víc než slušnou žánrovku, která vysekává hlubokou poklonu dnes opomíjenému žánru.

Celkové hodnocení: 75 %

Last Night in Soho (2021)

Hrají: Thomasin McKenzie, Anya Taylor-Joy, Matt Smith, Diana Rigg, Terence Stamp, Synnove Karlsen, Lisa McGrillis, Rita Tushingham, Michael Jibson, Andrew Bicknell, Colin Mace, Will Rogers, Jessie Mei Li, Margaret Nolan, James Phelps, Oliver Phelps, Sam Claflin

Režie: Edgar Wright

Scénář: Edgar Wright, Krysty Wilson-Cairns

Kamera: Jung-hoon Jung

Hudba: Steven Price

Velká Británie / 116 min / drama, horor, thriller