RECENZE: Přání Ježíškovi je nevyvážená pocta kouzlu Vánoc. Plete si komedii a drama

Snímek režisérky Marty Ferencové vypráví příběh dvou párů, jednoho hledání lásky a jednoho napravení svůdníka. Richard Krajčo pracuje v rádiu a po smrti své ženy se sám stará o syna. Elizaveta Maximová zase hledá muže, který ji nebude chtít dostat jenom do postele, ale bude to s ní myslet vážně. Samozřejmě se oba zcela náhodou potkají a může začít přešlapování dvou nesmělých.

Naopak Jiří Langmajer je jako policejní vyjednavač výborný a již zachránil nejednoho nešťastníka před sebevraždou, ale být otcem nezvládá. To se však změní, když přežije pokus o sebevraždu. Všem sice tvrdí, že to byla nešťastná náhoda, ale ne, neuklouzl. Teď se snaží napravit své zpackané manželství s Annou Polívkovou a najít cestu ke své dceři.

Zato Táňa Pauhofová má vše, je ředitelkou rádia, v němž pracuje Krajčo, dobráckého manžela (Matěj Hádek), ale nese si v sobě trauma z minulosti. A pak je tady ještě proutník a hulvát Petr Vaněk, který pracuje v eventové agentuře, společně s Elizavet a Hanou Vágnerovou. A pak je tu Jiří Burian, ředitel této agentury, jehož rodiče Jaroslav Dušek a Eva Holubová se snaží dopídit toho, kdo je jeho partnerka.

Pokud se Vám zdá, že je toho na jedny Vánoce až příliš, tak máte svatou pravdu. Snímek se snaží věnovat jednotlivým příběhům zhruba rovnocennou pozornost, ale prim hraje romantická linka Krajča a Maximové. Nevím, co se stalo, ale Krajčo tentokrát není otravnou figurkou na plátně, ale docela příjemným a zábavným tátou. Tohle mu zkrátka sedlo. Elizaveta Maximová je krásně naivní a drží na nohou roli, která mohla snadno sklouznout k dětinskému pitvoření. Jednalo se o velmi příjemné překvapení a určitě bychom ji rádi viděli také v nějaké větší roli.

Snímek však trestuhodně nevyužívá potenciál Hany Vágnerové, která je Elizavetinou kamarádkou a jejich interakce působí velmi přirozeně. Podobně i Táňa, jejíž postava se po většinu filmu omezuje na tvrdou vedoucí, která působí trochu jako pěkná semetrika. Nicméně na její vrub jde nejsilnější moment celého filmu, který ukazuje, že ukazuje sílu tichých emocí.

Kde tedy leží zakopaný ježíšek, pardon, zakopaný pes? No, problém je, že jich je jen několik. Na začátek je nutné uvést, že snímek od začátku působí, že jej psal někdo, kdo měl v plánu jasné sdělení. A ejhle, ono jde o adaptaci polského snímku Noc plná zázraků (Listy do M.) z roku 2011, a ten je zase variací amerického snímku Láska nebeská (2003), který jistě dobře znáte. Ano adaptace byla upravena pro prostředí našeho severního souseda a česká produkce si jej zase přebrala trochu po svém. Ale nutno přiznat, že se téměř neustále jedná o vizuální citaci či parafrázi polského snímku.

Druhý problém jsme již zmínili a je to typický problém snímků, které pracují s mnoha paralelními liniemi. Je těžké udržet všechny příběhy tak, aby dávaly smysl a nepůsobily příliš zkratkovitě. S tím se pojí především problém časového horizontu, kterým je jeden den. Mnohé změny postav tak působí velmi nejistě a nepřirozeně, během jedné scény se prostě přepnou z jednoho módu do druhého.

Třetí výtka míří proti žánru, kterým se snímek prezentuje. Autoři si opět pletou drama s komediálními prvky s komedií. Přání ježíškovi by totiž dokázalo odvyprávět minimálně polovinu dějových linií vážně a obsazení má na to, aby to emocionálně utáhli, ale dopadlo to tak, jak často v poslední době s tímto žánrovým kočkopsem v českém podání. Dramatické prvky často kulhají a humorné vsuvky působí trochu jako pěst na oko. Vyvstává otázka, proč si autoři myslí, že český Pepík s Aničkou chodí jen na komedie. Proč by nemohl přijít na dobré drama, u kterého se zasměje, když to dává smysl. Toto třísla trýznící rozkročení mezi dvěma loděmi, jež každá míří k jinému břehu strhává notnou část filmu níže, než by musela nutně být.

Celkově se jedná o lehce nadprůměrný snímek, který těží z dobrého originálu, k jehož kvalitám se nedokáže přiblížit. Přání ježíškovi bychom mohli spíše doporučit, ale romantickou komedii od něj nečekejte. Je to spíše mix dramatu s romantickými a komediálními prvky. Někdy to funguje, jindy zase o něco méně, ale snímek naštěstí podrželi herci, kteří patrně měli ucházející oporu ve scénáři. Plusem je také slušná kamera, která ze začátku trochu zlobí, ale postupně začne fungovat. Navíc interiéry jsou většinou dobře nasvíceny, takže výsledný vizuál je o stupínek či dva nad podobnými konkurenčními snímky z české provenience.

Celkové hodnocení: 55 %

Přání Ježíškovi (2021)

Hrají: Richard Krajčo, Jaroslav Dušek, Eva Holubová, Jiří Langmajer, Elizaveta Maximová, Anna Polívková, Petr Vaněk, Matěj Hádek, Táňa Pauhofová, Hana Vagnerová, Veronika Marková, Arnošt Goldflam, Veronika Khek Kubařová, Jiří Burian, Michal Isteník, Valentýna Bečková, Irena Máchová, Jordan Haj, Michal Bumbálek, Milan Němec, Oliver Vyskočil, Jakub Barták, Nico Klimek

Režie: Marta Ferencová

Scénář: Marcin Baczyński

Kamera: Mário Ondriš

Hudba: James Harries

Česko / 109 min / romantický, komedie