Legenda jménem Elvis Presley: Jak se z hvězdy stal stín někdejšího idolu?

Pro fanoušky však neodešel nikdy, a to i když se odhlédne od teorií, podle kterých svou smrt jen předstíral, aby mohl žít stranou pozornosti. Po Presleym zůstaly nahrávky s více než sedmi stovkami písní, tři desítky celovečerních filmů nebo jeho sídlo Graceland v Tennessee, dnes jeden z nejoblíbenějších cílů turistů ve Spojených státech. Nejvýraznější stopu ale Elvis Presley zanechal v populární hudbě a jeho přínos dodnes oceňují kritici i mnozí ostatní muzikanti.

Elvis Presley přitom nebyl skladatel ani textař - ačkoli je spolupodepsán pod několika hity - a sám to přiznával. "Nikdy jsem nedostal nápad na písničku... Snad jen jednou, když jsem se v noci probudil a celý jsem se třásl. Zavolal jsem kamarádovi - a byl z toho hit All Shook Up," vzpomínal například v říjnu 1957 na zrod jedné z 18 písní, které dosáhly na vrchol amerického žebříčku. Elvis byl "jen" interpret - ovšem jedinečný, jeho talent dokázal změnit hudební svět.

Na svět přišel budoucí král rokenrolu 8. ledna 1935 v chudé rodině v městečku Tupelo v americkém státě Mississippi a během jeho dospívání nic nenaznačovalo, že ho čeká světová sláva. První veřejné vystoupení absolvoval podle vzpomínek otce Vernona v devíti letech na školním představení a o dva roky později pak dostal svou první kytaru. Hudba ale v té době Elvisovi hlavně pomáhala začlenit se mezi spolužáky, když se Presleyovi v roce 1948 přestěhovali na chudé předměstí Memphisu.

Rodina se těžko protloukala a po maturitě začal přispívat do rozpočtu i Elvis. V létě 1953 dostal mladík, který na ulicích jižanského města nasával plnými doušky černošské rhytm and blues, nápad, který nakonec změnil život nejen jemu. Zašel do nahrávacího studia natočit desku. Prý proto aby zjistil, jak vlastně zní, podle jiné verze chtěl nahrávkou potěšit milovanou matku Gladys. Ať už to bylo jakkoli, majiteli studia se mladý zpěvák zamlouval a Elvis nahrál ještě několik skladeb.

Trvalo ale ještě skoro celý rok, než vznikla první písnička, která se prosadila v rádiích. Elvis přitom přišel v pravý čas a nabídl něco, co nikdo předtím - černou hudbu v bílém podání. "Byl první běloch, co tak zpíval," vzpomínal Tom Jones, který Elvise osobně poznal o pár let později. Traduje se, že řada posluchačů vůbec nevěřila, že z éteru zní hlas bělocha. Presley tak musel prozradit, na kterou střední školu chodil, což byl na tehdy ještě rasově segregovaném Jihu jasný důkaz.

První profesionální koncert absolvoval 30. července 1954 v Memphisu. Tam se ukázalo, že Presley nejen jinak zpíval, ale také úplně jinak než ostatní působil na pódiu. Například jeho slavné a na svou dobu lascivní pánevní kreace uváděly fanynky do transu - a televizní kamery kvůli nim zpočátku Elvise zabíraly jen od pasu nahoru. Během několika měsíců se z Preslyeho stala hvězda, nejprve regionální, brzy ale díky schopnostem manažera Toma Parkera i celostátní a nakonec celosvětová.

Jeho závratnou kariéru neohrozil ani povolávací rozkaz v roce 1958. Elvis odmítl zařazení ke speciální umělecké jednotce a šel k pěchotě. Velkou část vojenské služby navíc strávil v Německu, kde poznal budoucí manželku Priscillu, tehdy jen čtrnáctiletou. Fanoušci na něj nezapomněli, i díky pravidelně servírovanému přílivu singlů, nahraných ještě v civilu. Když se ale Presley v roce 1960 vrátil do civilu, přišel už do jiného světa, ve kterém byl rokenrol na ústupu.

Elvis zamířil do jistějších vod středního proudu a navíc se začal věnovat natáčení. Před kamerou se objevil už v půli 50. let (Miluj mě něžně; 1956), až v 60. letech ale do kin přišla záplava elvisovských filmů, často ovšem pochybné kvality. Ze 27 snímků stojí za zapamatování snad jen Viva Las Vegas (1964), ve kterém to dodnes jiskří mezi Elvisem a kráskou severského původu Ann-Margret. Sám Presley ale cítil, že jeho kariéra v Hollywoodu upadá, a koncem roku 1968 se vrátil na pódia.

Následujících osm let Elvis Presley strávil na turné nebo koncertováním v Las Vegas. Náročné šňůry mohl ale absolvovat pouze díky vysokým dávkám stimulujících prostředků, které mu pomáhaly vyrovnat se i se ztrátou Priscilly, s níž se rozvedl v roce 1973 po šestiletém manželství. Přes zhoršující zdravotní stav ale nijak neomezil koncertní aktivitu, ačkoli na něm nejen jeho okolí pozorovalo velké změny v chování i vzhledu. Poslední koncert absolvoval v červnu 1977, dva měsíce před smrtí.