Karel Kryl se narodil před 65 lety

Karel Kryl se narodil 12. dubna 1944 v Kroměříži. Poprvé se střetl s komunistickým režimem o čtyři roky později, když byla zlikvidována knihtiskařská dílna jeho dědečka. Kryl vystudoval Keramickou školu v Bechyni, ale jeho původní záměr stát se hrnčířem ustoupil hudbě a poezii. Jeho první písničku Nevidomá dívka nazpívala v roce 1968 brněnská zpěvačka Hana Ulrychová.

Hned jeho první album se stalo bestsellerem. Deska Bratříčku, zavírej vrátka totiž vyšla půl roku po okupaci naší země vojsky armád Varšavské smlouvy. Prakticky všechny písně z tohoto alba měly ostrý protispolečenský charakter a vystihovaly náladu národa zrazeného spojenci. Skladby jako Morituri te Salutant, Píseň neznámého vojína, Klaun a král, Pasážová revolta, Anděl či Znamení doby téměř zlidověly i díky tomu, že je po nějakou dobu vysílal rozhlas v pořadu Jiřího Černého Dvanáct na houpačce.

Po nástupu normalizačního procesu byl pořad zrušen a Krylovy písně zakázány. 9. září 1969 odjel Kryl na hudební festival na hrad Waldeck ve Spolkové republice Německo a po dvou týdnech pobytu se rozhodl požádat o politický azyl. Zvládl počáteční problémy s aklimatizací v cizí zemi a podařilo se mu prosadit jako externista do Rádia Svobodná Evropa. „Žádnej strach, ve světě se neztratím. A hlavně klid, nic se neděje. Chleba je tu stejnej jako doma, lidi jsou dobří i zlí jako doma, snad se mi příliš nebude stýskat,“ vzpomínal na své začátky v Německu.

Navzdory jeho hudební minulosti bylo těžiště jeho práce ve sportovní redakci Svobodné Evropy, kde Karel Kryl nastálo zakotvil v roce 1983. Odtud pocházel i jeho známý výrok "Domácí měli více ze hry, ale přesto prohráli". Nadále psal básně, publikoval a nahrával další písničky. Druhé album Rakovina už vyšlo v německém exilu, ale do tehdejší ČSSR bylo hojně pašováno. Za dobu své nucené emigrace Kryl vytvořil ještě tři další desky (Maškary, Karavana mraků a Plaváček), které vyšly v několika reedicích.

První cesta do Československa po dvaceti letech byla pro Kryla smutná - 30. listopadu 1989 přijel na humanitární vízum na pohřeb své matky. Jak sám několikrát zdůraznil, vždy byl a zůstal Čechem, proto se chtěl aktivně podílet na uspořádání svobodného Československa. Prvotní nadšení však střídá deziluze, která je zachycena i na jeho dvou porevolučních albech Tekuté písky a Monology.

Své rozčarování dal najevo v obsáhlém rozhovoru, který poskytl novináři Miloši Čermákovi v roce 1993. Vyslovil v něm svou rozladěnost nad politickou situací a rozhodnutí se dále politicky neangažovat. Rozhovor byl později vydán jako samostatná kniha s názvem Půlkacíř.

Karel Kryl zemřel náhle v německém Pasově 3. března 1994. Kolem jeho smrti se nějakou dobu dokonce vedly spekulace. Na jeho pohřeb však nepřišel téměř nikdo z tehdejší politické reprezentace, nedostavil se ani Krylův blízký přítel prezident Václav Havel. Kryl byl pohřben v areálu břevnovského kláštera.

Písničkář byl oceněn několika vyznamenáními, bohužel všechna mu byla udělena až po jeho smrti. V roce 1994 dostal in memoriam pamětní stříbrnou medaili Univerzity Karlovy za přínos pro duchovní rozvoj a morální podporu národa, o rok později byl uveden do České síně slávy. Prezident Václav Havel mu rovněž v roce 1995 udělil in memoriam Medaili za zásluhy II. stupně. V Praze, Příbrami, Novém Jičíně, Varnsdorfu a Zelenči jsou po Karlu Krylovi pojmenovány ulice.