RECENZE: Zdeněk Merta u klavíru v MdB sklidi potlesk ve stoje

Stalo se už dobrým zvykem, že se v Městském divadle v Brně objevuje na scéně známý skladatel, který je pevně spojen tímto divadlem a s libretistou a básníkem také ředitelem divadla, se Stanislavem Mošou. Spolu uvedli původní muzikály: Sny svatojánských nocí Bastard, Babylon, Svět plný andělů, Zahrada divů, Peklo a Očistec. Ale sám skladatel a šoumen, ano, lze ho tak nezvat – Zdeněk Merta, už uvedl na scéně MDB také vlastní pořady, ve kterých velmi zajímavě, sugestivně a s humorem hovoří o hudbě a zve na scénu zajímavé hosty.

V roce 2017 to byl  Vojtěch Dyk, v roce 2018 Roman Dragoun, Pavel Váně a ještě v dalším pořadu Vašo Patejdl, k tomu v témže roce Esther Mertová a na podzim  Petr Janda. Zdá se, že je těch pořadů stále víc a nelze se tomu divit. Už se mezi divadelními fajnšmekry rozneslo, jaká jsou to bezvadná představení, ve kterých se Merta tak trochu inspiruje v první části slavnými tv pořady Leonarda Bernsteina z tedy ještě černobílého seriálu o hudbě. Svým srozumitelným a vtipným výkladem toho, jak vlastně hudba vzniká, včetně klavírních ukázek různých inspirací hudebních motivů, neustále diváky překvapuje a dokonce obecenstvo párkrát zapojí do svého kouzelnictví s vokály. A celé hlediště zpívá… Pak se přidává malý orchestr v pozadí scény, který vede Dan Kyzlink, se zajímavým aranžmá některých ukázek.

A přidávají se i dvě sólistky. Kristýna Daňhelová, kterou známe z různých činoherních rolí, ale zazpívala si i v muzikálech. Že má tak krásný a výrazný hlas, jakým se představila v Mertově programu, však bylo možná pro mnohé diváky příjemným překvapením. Zpívala sóla i duety s další členkou MDB, se Sárou Milfajtovou. To je zajímavá osobnost: Naschvál vám tady vkládám ve zkratce její Curriculum Vitea: Španělské a klasické gymnázium, Gymnázium - specializace: Výtvarný obor, Metropolitní univerzita Praha, Mediální studia. Zpívala v opeře, od roku 2014 je členkou Zpěvohry MDB. A její zpěv má zajímavou barvu a herecký výraz. Divák se po každé premiéře v tomto divadle diví, kolika kvalitními hlasy divadlo disponuje. Možná je slovo divák odvozeno ne od dívati se, ale od slova diviti se.

V druhé polovině programu, po přestávce Merta vítá na scéně Ondřeje Rumla. Nebudu zdlouhavě vysvětlovat, jaký je to mládenec. Tady je ve zkratce jeho životopis: S hrou na kytaru začal v 10 letech kdy začal navštěvovat soukromou hudební školu. O dva roky později se "zamiloval" do pětistrunného banja. Navštěvoval pražskou konzervatoř Jaroslava Ježka. Jeden čas moderoval country pořad "Folkomotivy". Hrál v seriálu Zdivočelá země. Jeho první divadelní úspěch byl v muzikálu Daniela Landy "Tajemství" a dále ve španělské verzi Soukupovo muzikálu "Johanka z Arku", kde ztvárnil archanděla Michaela, putovali s představením po Španělsku a pro Ondřeje to bylo něco, jako krásný sen. Hrál na banjo v bluegrassové kapele "Modrotisk", byl členem pěvecké sekce funky seskupení "Top Dream Company".

Ondřej Ruml je však krásný hračičkář. Do programu Zdeňka Merty přišel s prazvláštním nástrojem: na podlaze jeviště bylo položené digitální „něco“. Nahrávka do mikrofonu se do toho přístroje zaznamenává. Potom je zvuk spouštěný klepnutím nohou, nahrávku zopakuje a do ní Ruml zpívá další hlasy, vyrábí různé zvuky a ty se na sebe vrství, až s toho vznikne prazvláštní a komplikované hudební dílo. Je to pro diváka vysloveně dobrodružství, sledovat jak to všechno vzniká a je to především obrovský kumšty sladit tempo, rytmus a vokál, vše v mnoha vrstvách dohromady. Na to nestačí běžná praxe zpěváka a hráče na banjo. To je skutečná práce multiinstrumentalistu, skladatele. Je fakt, že jsem něco podobného zažil ještě před digitální dobou. V Bratislavě, skladatel Jaro Filip (známý je u nás především písní Čerešničky na text Milana Lasici) tak ten v rozhlase experimentoval s hudbou na šestnáctistopém magnetofonu Sony a taky sám spouště díky různým zvukům, zpěvu s klávesy krásné původní skladby. Škoda, že v roce 2000 v padesáti letech zemřel. Tomu by se moc líbily Rumlovy vtipné a hudebně bohaté experimenty.

Celý zdařilý večer režíroval Stanislav Slovák, dramaturgicky se na něm podílel Miroslav Ondra a vše se odehrálo na scéně Jaroslava Milfajta.

Dlouhý závěrečný potlesk ve stoje potvrdil diváckou úspěšnost toho večera. A už teď vím, že sehnat lístky na další večer Zdeňka Merty nebude jednoduché.