RECENZE: S komunisty se nemluví? V knize Who The Fuck Is David Koller? nechybí hudba ani politika

RECENZE - V rámci Velkého knižního čtvrtku se fanouškum kapely Lucie a všem ostatním naskytla unikátní možnost si poprvé zakoupit ojedinělou knihu rozhovorů Who The Fuck Is David Koller? jejímž autorem je Milan Ohnisko. Vydalo nakladatelství Druhé město - Martin Reiner v Brně.       Milan Ohnisko, držitel ceny Magnesia litera za poezii (konkrétně za sbírku Světlo v ráně) se tentokrát vydal do úplně jiných vod. Vytvořil unikátní knižní rozhovor se zpěvákem, skladatelem, bubeníkem, lídrem kapely Lucie a Kollerbandu, autorem dnes již klasických hitů Davidem Kollerem. Nejde však o informace, které lze lehce „vygooglovat“. Milanu Ohniskovi šlo hlavně o různá zrcadla, názory a pokud je to ovšem vůbec možné, najít odpověď na otázku: Kdo je to sakra ten David Koller?

„Davide, vyplouváme. Někteří psychologové tvrdí, že nejranější vzpomínka má ohledně následujícího života zvláštní výmluvnost. Jaká je ta tvoje? “ Tak přesně tak celá knížka začíná. Hovoří o dětství v Karlíně, hodné a liberální mamince, dospívání za normalizace, prvních kapelách, a samozřejmě i o počátcích kapely Lucie, divokých devadesátých letech, ale i o soukromém životě, o kterém normálně nerad mluví. Je to proto možná poprvé (a rozhodně naposled), co otevřeně hovoří o dvou manželstvích, dětech a blízké rodině. David Koller vychází z Ohniskovy knihy jako sice stručný, ovšem přesvědčivý vypravěč mnoha barvitých historek. Přestože působí na veřejnosti suverénním dojmem, uvnitř je vidět jeho spíše křehčí podstata a citlivost.

Vedle témat osobních na celé čáře vedou ta týkající se hudby. Na zmar ale nepřijdou ani témata politická a jsou velmi zajímavá svou otevřeností. Jeho názor na Václava Klause jistě nezůstane bez odezvy. David Koller je také spoluiniciátorem akcí S komunisty se nemluví. V rozhovoru se dostává také ke kořenům tohoto vzdoru, mimo jiné, že komunisté zakázali počátkem 80. let kapelu Jasná páka, v níž hrál. Najdeme zde i zmínku o jeho účasti  na normalizačním Festivalu politické písně v Sokolově, ale i jeho organizaci. „Vždycky,  když jsem na tomhle hrůzným festivalu s nějakou kapelou hrál, tak jsem věděl, že s dotyčnou kapelou končím."

Stalo se, že po třetím takovém koncertě dokonce dospěl k jasnému rozhodnutí. „Už nechci být profesionálem, kterým jsem celý ty roky toužil být… Půjdu do práce a budu hrát s nějakou kapelou ve sklepě," říká Koller. Možná i díky tomu přišla nová nabídka- kytarista Radim Hladík mu nabídl hrát na tzv. „naučných koncertech“ ve školách.

Ohniskova kniha ovšem neobsahuje jen rozhovor. Celou knihu doprovází velké množství fotografií z dětství. Pozoruhodná je například maturitní fotka jeho maminky, u které jste naprosto přesvědčeni, že vidíte Davida. Následují velmi zajímavé fota z prvních koncertů, ale i ty současné. Mimo to v knize najdeme také osobní dokumenty, včetně zamítnutých výjezdních doložek do zahraničí.

Vše uzavírá 66 odpovědí na otázku: „Kdo je David Koller?“. Svou odpověď na tuto otázku poskytli osobnosti, přátelé jako jsou Michal Ambrož, Dan Bárta, Petr Čtvrtníček, Michal Viewegh, samozřejmě také další členové kapely Lucie nebo rodina. Kollerův nejstarší syn Adam, popisuje svého otce jednoduchým a výstižným bonmotem „Co nejde silou, jde ještě větší silou“ Ten poukazuje hlavně na jeho tvrdohlavost a pevnou vůli jít si za svým. Za zmínku stojí odpověď slovenské básnířky Mirky Ábelové, která s Kollerem spolupracovala na desce ČeskosLOVEnsko. Právě ona zmiňuje Kollerovu složitou povahu: „Je to Dr. Jekyll a Mr. Hyde, kterého máte občas chuť přizabít a občas obejmout."

Některé výpovědi jsou obsáhlé, jiné stručné, ale výstižné jako třeba ta od kytaristy a člena známé rockové kapely Blue Effect, Radima Hladíka, která je ještě o to cennější, že ji knize věnoval nedlouho před svou smrtí.

„David je kamarád, a to už mnoho let. Navíc je to skvělý muzikant, kterého si velmi vážím. Vážím si ho od prvního setkání, když jsme spolu v osmdesát sedm začali hrát. A kdykoliv se od té doby potkáme, mám pocit, že si velmi rozumíme.“ Radim Hladík

A co z této mozaiky pro nás čtenáře vyplývá? V knize najdeme obraz muzikanta, který na sobě dřel už od dětství, ale i parťáka pro všemožné mejdany a hlavně tátu, který vždy pomůže všem, kteří to potřebují a samozřejmě také člověka, kterého si všichni oslovení váží pro jeho umělecké a lidské kvality. A jako introverta, u kterého si váží jeho otevřenosti a který mu přesto velmi citlivě poskytl rozhovory, si cení i samotný autor Milan Ohnisko.

Jakmile začnete číst a vplujete tak do velmi osobí výpovědi rockera a zároveň citlivého člověka, nebudete chtít tuto pomyslnou loď opustit, než doplujete do přístavu – poslední stránky této pozoruhodné knihy. A v pomyslném přístavu zůstanete chvíli stát a možná pochopíte, proč muzika, kterou David Koller dělá, je vám tak blízká.

Troufám si říct, že jde o nejlepší počin letošního Velkého knižního čtvrtku!