Díla science fiction před pandemií varovala již dávno

"Jestli je sci-fi k něčemu dobré - kromě požitku z četby - tak je to jeho schopnost na základě přítomnosti odhadnout, jak bude vypadat budoucnost a říci: pozor!" vysvětluje Jean-Pierre Andrevon, autor knihy Le monde enfin (Konečně svět). Jeho dílo, které se stalo klasikou svého žánru, popisuje, jak by vypadal svět po pandemii.

Nicméně "epidemie je jenom jednou z tisíce pohrom, které lidstvo čekají, nebo které jsou každopádně možné, pravděpodobné," dodává spisovatel.

Od roku 1826, kdy vyšla kniha Poslední člověk od spisovatelky Mary Shelleyové (autorky legendárního románu Frankenstein) přes film Nákaza z roku 2011 od režiséra Stevena Soderbergha, po loňské televizní drama Roky a roky v hlavní roli s britskou herečkou Emou Thompsonovou, virus pronikl do světa sci-fi mnohem dřív, než nynější nákaza koronaviru zachvátila planetu.

"Virus je vděčným tématem science fiction. Může se přenášet různými tělesnými tekutinami (krev, sliny, sperma), může být nebezpečný nepřeberným množstvím způsobů, jeho latentní období může vypadat všelijak (virus ve vás zůstane, nezpůsobí vám žádné potíže, až do chvíle kdy...). Může se bleskově rozšířit a mít ničivé následky (jak psychické, tak fyzické). To nás děsí a připomíná nám, že člověk moudrý je především člověkem zranitelným," vysvětlují odborníci Roland Lehoucq a Jean-Sébastien Steyer ve své knize, která zkoumá vědeckofantastický filmový žánr z pohledu vědy.

Každý jednotlivý tvůrce následně dodá svůj osobitý konec: u některých šíření viru stvoří hordy zombií (film 28 dní poté režiséra Dannyho Boyla či snímek Světová válka Z režiséra Marca Fostera), u dalších pandemie způsobí ekonomický kolaps (film Zrození Planety opic od Ruperta Wyatta), nebo navrátí svět přírodě a divokým zvířatům (jako je tomu v již zmiňované knize Le monde enfin od Andrevona).

"V science fiction často pandemie zahubí lidstvo, ale ne zbytek planety, v souladu s dlouho známým náhledem na svět: lidé jsou druh jako každý jiný a jednoho dne ze Země vymizí," vysvětluje filosofka Natacha Vasová-Deyresová z univerzity ve francouzském Bordeaux.

Pokud v současnosti vidíme, jak se hranice mezi realitou a fikcí stírá, je to proto, že "fikce z velké části čerpá z reality a různé zprávy a historky během pandemie (cestující, co se nakazili v zahraničí; člověk, který se probral z kómatu) se opravdu nemusí přikreslovat," poznamenávají Lehoucq a Steyer, kteří zároveň připomínají, že viry, tito "neviditelní zabijáci", mají v dějinách lidstva "na svědomí více životů, než všechny války dohromady".

"Celá řada scénářů ve vědeckofantastickém žánru nás už dávno varovala před nejrůznějšími příčinami vyhynutí lidstva či koncem naší industrializované společnosti," uvádí Vasová-Deyresová. A pokud si ta pandemie hodně lidí stáhlo film Nákaza, "činí tak proto, aby se podívali smrti naší společnosti do tváře, aby tomu porozuměli, zamysleli se".

Znamená současná reálná situace konec nákazy jako námětu science fiction? "Možná si spisovatelé takzvané vysoké literatury najdou způsob, jak se s epidemií vypořádat skrze své postavy, proč ne. Ale pro mě, jako pro autora vědeckofantastické literatury, to znamená konec," vysvětluje Andrevon. Inspirací mu však mohou být jiné možné katastrofy: znečištění ovzduší, devastace životního prostředí či přelidněná planeta.

"Co se týče ekologie, už dlouho před nebezpečími varujeme," povzdychl si Andrevon. "Musíte se podívat na čísla, musíte se podívat na vývoj společnosti a zamyslet se nad tím, co se může stát v následujících 20 či 50 letech," uzavírá spisovatel.