Oblíbená vánoční pohádka Tři oříšky pro Popelku slaví 50 let

Kde pohádka vznikala? 

Oblíbená vánoční pohádka se začala natáčet v prosinci roku 1972, kdy vznikaly záběry z plesu a také scény s Popelkou a její sovou Rozárkou. O měsíc později, v lednu 1973, se natáčelo v zasněžené krajině v okolí saského zámku Moritzburg. Ačkoliv ten je v pohádce dějištěm slavnostního bálu, ve skutečnosti v něm žádní herci netancovali. Interiér zámku je totiž zařízen spíše v tmavém stylu, což se režisérovi Václavu Vorlíčkovi pro pohádku nezdálo vhodné, a tak pro plesové scény nechal vystavět kulisy ve filmovém ateliéru. Na schodech vedoucích do německého zámku však Popelka skutečně ztratila svůj střevíček. 

Zatímco princův zámek se ve skutečnosti nachází na území Německa, statek, v němž bydlela Popelka se svou zlou macechou a nevlastní sestrou, stojí v jižních Čechách – je jím hrad Švihov. Historický objekt si filmaři upravili pro své potřeby, a tak i zde byly rozmístěny kulisy. Části budov a brána se vyrobily ze sádry. Obyvatelé městečka a přilehlých vsí se objevili ve filmu coby komparz v pohádkových kostýmech. 

Kouzelná zimní krajina nebyla záměrem 

Atmosféra zimní krajiny, díky níž mají pohádku právě o Vánocích všichni tak rádi, původně ve filmu neměla vůbec být. Tři oříšky pro Popelku se měly dle původního záměru natáčet v létě. Na podzim roku 1972 se ale režisér Vorlíček domluvil s německým štábem, v jehož spolupráci film vznikal, že natáčení bude probíhat v zimě. Důvod změny termínu byl prostý: štáb neměl na léto již volné termíny ani k dispozici herce a komparzisty. 

Zima pohádce dodala nádhernou vánoční atmosféru, filmaře i herce ovšem během natáčení velmi potrápila. Ročnímu období se musel přizpůsobit scénář. Nebyl však už čas přešívat kostýmy, ty už byly tou dobou ušité pro letní období, a tak není divu, že v nich herci trpěli zimou. 

Počasí také nebylo pro natáčení zrovna ideální. Jak v Německu, tak v Čechách, tehdy napadlo jenom velmi málo sněhu. Bylo tedy potřeba použít sníh umělý, a to v co nejlevnější variantě, protože rozpočet filmu byl omezený. Sníh se na německé straně vyráběl lacině z namletých rybích kostí z místní rybí konzervárny. Takový „sníh“ však značně zapáchal a také dlouho nevydržel. Při natáčení v Československu se využíval nadrcený polystyren a vápno. Po několika dnech začalo počasí filmařům přát a přišla bohatá sněhová nadílka. Natáčet se v zasněžené krajině ovšem mohlo jenom omezený čas, protože sníh zasypal některá místa natolik, že v nich nebylo možné vytvořit požadované scény. 

Oblíbená vánoční pohádka u nás i v zahraničí 

Dnes máme pohádku Tři oříšky pro Popelku neodmyslitelně spojenou s vánočním časem, kdy se vysílá v televizi. Původně však film nevznikl jako štědrovečerní pohádka. Premiéru měl před Vánoci, v listopadu 1973. O rok později se díky své kouzelné zimní atmosféře již objevil v programu televize o Štědrém večeru. Od té doby jsou Tři oříšky pro popelku typickým vánočním filmem. V roce 1975 se s vánočními svátky začal pojit i v zahraničí, v Německu; postupem času pak i v dalších zemích, jako je Rakousko, Švýcarsko, Španělsko, Norsko nebo třeba Filipíny.