RECENZE: Subtilní Rok vdovy zpřítomňuje truchlení a apatii úředních aparátů

Publicistka a režisérka Veronika Lišková se dosavadně věnovala především dokumentární tvorbě. Zmínit můžeme na jihlavském festivalu oceněné Návštěvníky, kde sledovala život antropoložky a její rodiny, případně portrét české pedofilní komunity Danielův svět. V hraném debutu Rok vdovy, podle scénáře Eugena Lišky, který roku 2018 ocenila FILMOVÁ NADACE, se rozhodla pro ústřední problematiku vyrovnávání se se smrti blízkého. 

Tím si prochází čtyřicetiletá protagonistka Petra (Pavla Beretová), jejíž manžel náhle zemřel, navíc uprostřed stěhování do nezařízeného domu na vesnici. Vztah s dospívající dcerou (Julie Šoucová) je na bodu mrazu, stejně jako schopnost projevit a přiznat si emoce. Napříč útržkovitými kapitolami rámovanými ročními obdobími sledujeme nemožnou snahu o návrat k normálu, postupný proces truchlení i hledání cesty k vlastní osobnosti. Tvůrci se ptají, jak se po takové události zpátky začlenit a pokračovat.

Vyprávěcí perspektiva je velmi úzce napojena na protagonistku. Co neví ona, nevíme ani my. Jsme silně propojení a svázaní s jejími (skrývanými) pocity a vědomím, což umocňuje i kamera, která je na nehybné tváři Petry nalepená takřka neustále. Petra se učí znovu hledat emoce. Jen velmi obtížně projevuje lásku, smutek, vztek či frustraci. Neukotvený sborník emocí pod neustále hledajícím se výrazem postupně prosakuje na povrch. Když už emoce prosáknou, Petra se kvůli nim cítí špatně. Film je tak rámovaný cestou k vlastnímu nitru. Cestou k přiznání si vlastních pocitů. Fragmentární struktura odráží nesourodost myšlenek a vnitřních pochodů.

Některé výjevy jsou tak bez pointy a náhle useknuté, což přesně vystihuje, jak se Petra cítí. Výjevy jsou redukované na zdánlivě obyčejné a každodenní věci, které však kvůli tragické události nabývají na neobyčejnosti. Obyčejné předměty, jako například holící strojek či konvička, jsou najednou nostalgickými artefakty, které Petře neustále připomínají manžela. V tomto prostředí je těžké žít, na druhou stranu je nemožné se artefaktů zbavit. Petra se uzavírá především do sebe, neschopná komunikace se vzdorující dcerou, navíc neustále atakovaná “moudrostí” svých rodičů a tchýně – každý by danou věc totiž vyřešil lépe. Nemá se o koho opřít.

Truchlení a hledání vnitřního klidu neustále narušují vnější podněty a především ubíjející byrokratické obíhání úřadů, týkající se správy pozůstalosti. Režisérka reflektuje zdlouhavý a absurdní proces úředních aparátů, které postrádají jakoukoli empatii a lidskost. Redukují člověka na cáry papíru. Sekvence zpřítomňující zacyklené (ne)diskuse s úřady mají svým laděním až kafkovský nádech, lemovaný čekáním na Godota. Tyto sekvence kontrastně doplňují subtilní momenty, kdy Petra alespoň na chvíli od všeho utíká, případně díky novému bydlišti zažívá až dobrodružné situace.

Snímek je emočně tlumený, stejně jako výtvarné ladění. Svět je zbavený barev, pestrost se do barevné palety navrací postupně a pozvolna. Křehká kamera Dušana Husára ve “stísněném” formátu zosobňuje křehkost a komornost, zatímco její pohyb je podmíněn protagonistce. Vyprávění lemuje i voice over Petry, která jakožto tlumočnice a překladatelka recituje verše v polštině. Jakoby zapomněla mluvit vlastním jazykem. Suverénní celek a vedení občas sráží několik až příliš doslovných metafor či explicitních replik.

Výjimečný film evropského formátu vyniká i maximálním využitím neverbálních sdělovacích prostředků v mizanscéně. Ať už jde o náhlou bouřku či doutnající odpadkový koš – vše vyjadřuje neklid protagonistky. Rok vdovy je cílevědomě vystavěným a odvyprávěným pocitovým filmem, jehož vrstvy pomalu odhalujeme paradoxně tím, co protagonistka nedává najevo. Intimní a skrze bolest naději hledající film kromě vytříbené stylistiky může sloužit také jako důležitý podnět k dialogu o apatickém systému. Jde o jeden z vrcholů letošní české hrané tvorby.

Hodnocení: 80 %

Režie: Veronika Lišková

Scénář: Eugen Liška

Hrají: Pavla Beretová, Julie Šoucová, Zuzana Kronerová, Tomáš Bambušek, Lucie Žáčková, Jaromíra Mílová, Jan Novotný, Marie Švestková, Helena Dvořáková

Český premiéra: 10. října 2024

Distribuce: Cinemart