KOMENTÁŘ | KOMENTÁŘ Pavla Žáčka: Výuka dějepisu je tragédií z 21. srpna 1968 téměř nedotčena a ruská propaganda stále hovoří o bratrské pomoci

Duše národa se po jejich násilnickém vpádu nikdy nezhojila. Slzy vlastenců, kteří od časného rána 21. srpna 1968, museli na ulicích přihlížet přítomnosti sovětských tanků a jejich vazalů z Varšavské smlouvy, neoschly ani po 53 letech. Invaze socialistických armád vrátila snílky o demokracii do tvrdé normalizační reality. Šok přišel i o rok později, kdy občané při demonstracích umírali z rukou tuzemských kremelských zrádců. Protesty ze srpnů z let 1988 a 1989 k tragickému výročí ale otevřely cestu k Listopadu 1989. Je smutné, že zmíněné tragické období a jeho důsledky je absolutně nedostatečně reflektováno při výuce dějepisu. Mnozí bohužel i v kalendáři přehlédnou, že datum 21. srpna je Dnem památky obětí invaze a následné okupace Varšavské smlouvy.

Stále jsou přesvědčeni, že šlo o bratrskou pomoc, která potlačila kontrarevoluci na československé straně. Ruská dezinformační propaganda ohledně okupace z let 1968 až 1991 jede na plné obrátky i v současné době. Realita je ale neúprosně mrazivá, stejně jako skutečnost, že se nástupce Sovětského svazu vůbec nepodílel na nápravě obrovských ekologických škod, který takzvaný dočasný pobyt v zemi trvající 23 let způsobil.

Projevem nadřazenosti Sovětů jsou stovky mrtvých

Nedávno jsme si připomněli třicet let od odchodu posledního okupačního vojáka Střední skupiny sovětských vojsk v červnu 1991. Události, která rok a půl po pádu komunistického totalitního režimu konečně obnovila plnou svobodu a svrchovanost Československa. Když dnes vidíme filmové záběry odrbaných sovětských vojáků, jak nastupují do nákladních vlaků a vracejí do vlastní nestabilní země, která jim byla stěží schopna zajistit vhodné ubytování, máme tendenci celou okupaci zpětně podceňovat.

Srpnová okupace 1968, naplnění sovětské agresivní doktríny uplatňované i na vlastní spojence z Varšavské smlouvy, bez ohledu na jakékoliv mezinárodněprávní či jiné konsekvence, ovšem přinesla také zásadní zpochybnění vzájemných vztahů i legitimity československého režimu. Nebyla náhoda, že každý člen normalizované Komunistické strany Československa a tím spíše stranické nomenklatury musel vyjadřovat souhlas se „vstupem vojsk“.

Viditelným projevem nadřazeného vztahu sovětské nomenklatury se pochopitelně staly stovky mrtvých, tisíce zraněných a ohromné materiální škody, které se ani po Listopadu 1989 nepodařilo do důsledku spočítat. Také z důvodu, že zde chyběla potřebná politická vůle.

Nějakou dobu na československé straně probíhaly kádrové změny, ještě déle trvalo obnovení sovětské důvěry, než se podařilo opětně využít plnou kapacitu normalizační podoby totalitního režimu proti vlastním občanům i cizím státním příslušníkům.

Úzká spolupráce v politické, vojenské a bezpečnostní oblasti mezi politickými institucemi i represivními orgány obou států trvala v podstatě až do pádu komunismu v Československu, respektive do určitého rozkolu během Gorbačovovy perestrojky. Sovětští styční důstojníci, tak zvaní poradci Výboru státní bezpečnosti (KGB) či vojenské rozvědky (GRU), opustili své úřadovny až po 17. listopadu 1989.

Jednotlivé útvary Střední skupiny sovětských vojsk, pozemní síly i letectvo, v místech svých posádek zdevastovaly během své okupační činnosti rozsáhlé území, na jehož ekologické obnově se nástupce Sovětského svazu finančně či jinak vůbec nepodílel.

Teprve v posledním období se česká historiografie snaží podrobněji zmapovat klíčové okolnosti okupace, činnost sovětských útvarů a jednotek, bezpečnostních složek včetně československých zrádců, či trestnou činnost okupačních vojáků. Absolutně nedostatečně je toto období a jeho důsledky reflektováno při výuce dějepisu. Mnozí bohužel i v kalendáři přehlédnou, že datum 21.srpna je Dnem památky obětí invaze a následné okupace Varšavské smlouvy.

Po srpnu 1969 se morálně propadla tehdejší společnost

Oproti tomu ruská propaganda, v intencích kremelské politiky, v rámci současného hybridního působení, zpochybňuje samotný fakt okupace z let 1968 až 1991, dokonce opětně hovoří o „bratrské“ pomoci, kontrarevoluci na československé straně a podobně. Změna vládní ruské minulostní politiky nepřináší ani náznak otevření archivů a zpřístupnění veškerých dokumentů o sovětské přípravě okupace, jejím průběhu či zpravodajském působení KGB a GRU.

Nebylo divu, že se jednání o odchodu sovětských vojáků a ukončení okupace stalo jedním z důležitých aspektů polistopadového vnitropolitického a zahraničněpolitického československého vývoje a snahy o narovnání vzájemných vztahů.

Svou roli sehrál i poměrně pozdní termín odchodu posledního vojáka, poslední jednotky. Není příliš zdůrazňováno, že jejich pobyt měl také negativní politický a bezpečnostní aspekt, a byly specifickým faktorem v našem transformačním polistopadovém procesu. Nemluvě o zakonzervování sovětských agenturních sítí.

Jsem přesvědčen, že pomalé odcházení sovětské armády výrazně ovlivnilo i samotnou další existenci komunistické strany, proces vyrovnávání se s minulostí, otevírání stranických, bezpečnostních i vojenských archivů, i ochranu státu; nebyla náhoda, že tzv. lustrační zákon byl přijat až čtvrt roku po jejich odsunu.

Odchod sovětských vojsk z Československa byl i tak završen v pravý čas, a to krátce poté co v srpnu před třiceti lety vypukl v Moskvě puč, který ve svém důsledku odstartoval rozpad Sovětského svazu, formálně právně zakončený koncem roku 1991.

Srpen 1968 je bezprostředně spojen i se srpnem 1969, který již probíhal – pod sovětskou bedlivou kontrolou – v režii československých úřadů. Místní nomenklatura nesla plnou zodpovědnost nejenom za napomáhání cizí moci, opětovnou ztrátu suverenity, ale hlavně za mrtvé československé občany, za represi vůči zatčeným, ale také za morální propad československé společnosti.

Se srpny v letech 1988 či 1989 je ovšem také spojena snaha o vnitřní obrodu společnosti, aktivní odpor proti normalizační realitě a de facto příprava na revoluční změny, které byly shodou historických okolností završeny v Listopadu 1989, kdy se do země vrátila svoboda a demokracie. A právě proto bychom nikdy neměli zapomenout na onu temnou noc, která je mementem československých dějin, včetně krvavé kapitoly, v níž v letech 1968 i o rok později umírali nevinní lidé.

Autor je historikem, novinářem, zakladatelem Ústavu pro studium totalitních režimů a Archivů bezpečnostních složek, působil jako první náměstek Úřadu dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu, nyní je poslancem za ODS, v Dolní komoře je místopředsedou sněmovního výboru pro bezpečnost a současně je i členem výboru pro obranu.

Související

Vladimir Putin a Donald Trump se setkali na Aljašce. (15.8.2025) Komentář

Den, kdy Spojené státy natáhly Putinovi červený koberec a jako „morální autorita“ definitivně skončily

Americké bombardéry nad hlavami účastníků summitu měly působit jako symbol moci, ale vše skončilo fiaskem. Administrativa Donalda Trumpa místo demonstrace síly předvedla geopolitický ústup. Šéf Kremlu Vladimir Putin přijel do Anchorage jako vítěz, před jehož letadlem poklekli američtí vojáci, aby pateticky natáhli červený koberec. Spojené státy přijaly roli tlumočníka ruských zájmů, zatímco Ukrajina zůstává osamocena. Svět sleduje novodobý Mnichov v přímém přenosu.š
Prezident Trump Komentář

Trump za žádnou cenu nesmí zapomenout na Ukrajinu. Putin si ho jen přijede oťukat, mír nechce

Summit Donalda Trumpa s Vladimirem Putinem na Aljašce může na první pohled působit jako pokus o diplomatické sblížení, ve skutečnosti se však vše točí kolem Ukrajiny. Právě tam se rozhoduje o tom, zda Západ ještě věří vlastním principům. Pokud se téma ruské agrese odsune na okraj, bude to signál, že mezinárodní právo je opět zpochybnitelné a že moc silnějšího opět vítězí nad spravedlností.

Více souvisejících

komentář Pavel Žáček (novinář) Srpen 1968 historie Komunismus Sovětský svaz komunisté

Aktuálně se děje

před 42 minutami

Fotbal, ilustrační fotografie

Plzeň doma srdnatě dospěla k vítězství nad Rangers. Výhra 2:1 ji ale k postupu nestačila

Fotbalistům Plzně bylo už před úterní odvetou 3. předkola Ligy mistrů jasné, že je nečeká vzhledem k výsledku z prvního zápasu, kdy v Glasgow s Rangers prohráli jasně 0:3, nic jednoduchého. Přesto plzeňští v čele s koučem Miroslavem Koubkem slibovali, že na hřišti v odvetě nechají všechno a dají do odvety sto procent. Dá se říct, že to se nakonec vyplnilo a nad Rangers se nakonec Zápaodočechům podařilo i vyhrát, ovšem výsledek 2:1 pro Viktoriány znamená, že je na podzim místo vysněné Ligy mistrů čeká účast v Evropské lize.

před 1 hodinou

před 2 hodinami

Volodymyr Zelenskyj a Donald Trump se setkali v Bílém domě. (18.8.2025) Prohlédněte si galerii

Zelenskyj je v Bílém domě. Trump ho ujistil o americké podpoře, slíbil i mírové jednotky

Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj těsně po 19. hodině středoevropského času dorazil do Bílého domu, s nečekaně vřelým přivítáním na něj čekal americký prezident Donald Trump. Úvodní tisková konference byla poklidná, oba lídři zodpověděli otázky novinářů a asi po pětačtyřiceti minutách se odebrali na jednání bez pozornosti médií. 

před 2 hodinami

před 3 hodinami

Dmytro Zolotukhin

Trump sliboval mír skrz sílu. Vůči Rusku nebo Putinovi ji nevidíme, říká Zolotukhin pro EZ

Ukrajinský expert na národní bezpečnost a bývalý náměstek ministra informační politiky Dmytro Zolotukhin exkluzivně pro EuroZprávy.cz popsal, jak vnímá jednání mezi americkým prezidentem Donaldem Trumpem a ruským vládcem Vladimirem Putinem, které proběhlo v pátek na Aljašce s nečekaně vřelým přivítáním pro Putina. „Od psychopata nelze očekávat, že se za něco stydí. Musíme si na to zvyknout,“ řekl. 

před 4 hodinami

před 5 hodinami

před 6 hodinami

před 7 hodinami

Vladimir Putin a Donald Trump se setkali na Aljašce. (15.8.2025)

Den, kdy Spojené státy natáhly Putinovi červený koberec a jako „morální autorita“ definitivně skončily

Americké bombardéry nad hlavami účastníků summitu měly působit jako symbol moci, ale vše skončilo fiaskem. Administrativa Donalda Trumpa místo demonstrace síly předvedla geopolitický ústup. Šéf Kremlu Vladimir Putin přijel do Anchorage jako vítěz, před jehož letadlem poklekli američtí vojáci, aby pateticky natáhli červený koberec. Spojené státy přijaly roli tlumočníka ruských zájmů, zatímco Ukrajina zůstává osamocena. Svět sleduje novodobý Mnichov v přímém přenosu.š

před 7 hodinami

Premiér Petr Fiala diskutuje s občany v Praze. (12.6.2025)

Fiala chce jasné bezpečnostní garance pro Ukrajinu

Ukrajina musí dostat jasné bezpečnostní garance od USA a Evropy, konstatoval premiér Petr Fiala (ODS) po nedělní videokonferenci evropských lídrů, která předcházela dnešní schůzce v Bílém domě, kde americký prezident Donald Trump přivítá ukrajinského protějška Volodymyra Zelenského a několik vybraných evropských státníků. 

před 8 hodinami

před 9 hodinami

před 10 hodinami

Vladimir Putin a Donald Trump uspořádali po summitu na Aljašce tiskovou konferenci

Mítink na Aljašce mění postavení Ruska. Trump si dnes musí jednu věc uvědomit, říká Kraus pro EZ

Bezpečnostní expert Josef Kraus z brněnské Masarykovy univerzity exkluzivně pro EuroZprávy.cz zhodnotil páteční schůzku mezi americkým prezidentem Donaldem Trumpem a ruským vůdcem Vladimirem Putinem na Aljašce. Putin se podle něj díky tomu stal znovu nepostradatelným účastníkem jednání. „Diktuje si podmínky, americký prezident nyní hází odpovědnost za další krok na Ukrajince,“ popisuje Kraus. 

před 11 hodinami

před 11 hodinami

před 12 hodinami

Válka v Izraeli

Dilema, do kterého Západ uvrhl sám sebe. Jde o Izrael a Palestinu

Stále více států se přiklání k uznání Palestiny jako samostatného a suverénního státu. V kontextu současné humanitární krize, zejména v Pásmu Gazy, nabývá tento krok nejen diplomatického, ale především morálního významu. Uznání Palestiny se tak stává symbolem podpory práva na sebeurčení a důstojnost i pro ty, kteří dosud nedisponují plnou státní strukturou.

před 12 hodinami

před 13 hodinami

před 15 hodinami

včera

Evropští lídři jedou do USA, aby Trump nešikanoval Zelenského? Rubio se ohradil proti tvrzení médií

Americký ministr zahraničí Marco Rubio odmítl tvrzení médií, že evropští lídři cestují na jednání do Oválné pracovny proto, aby ochránili ukrajinského prezidenta Volodymyra Zelenského před „šikanou“. Podle Rubia je toto tvrzení „hloupé“ a evropští lídři se jednání účastní proto, že jsou již týdny nedílnou součástí mírových jednání.

Zdroj: Libor Novák

Další zprávy