ROZHOVOR | Kandidatura Babiše na prezidenta je ostuda, s jeho výhrou by politická kultura v ČR klesla, soudí politolog

U kterých kandidátů očekáváte, že jsou reálně schopni uspět u prezidentských voleb natolik, aby se dostali do jejich druhého kola? Jak byste je srovnal na základě jejich ideologických postojů a minulosti?

Delší dobu se jako favorité projevují zejména Andrej Babiš, Danuše Nerudová a Petr Pavel. Vzhledem k tomu, že volby se uskuteční za šest týdnů, je málo pravděpodobné, že se k nim přidá ještě někdo další. To by se muselo stát něco výjimečného, co by dokázalo změnit dynamiku preferencí. A ideologické postoje? Babiš je klasický populista, ideově neukotvený, který slíbí to, co v ten který okamžik lidé budou požadovat.

Pavel se jeví jako člověk spíše konzervativních postojů, který sází na řád a stabilitu. U Nerudové stále nevím, kam ji zařadit. Je velmi opatrná a v minulosti se, myslím, k politice nijak nevyjadřovala.

Začnu úplně u jádra. Andrej Babiš se v minulosti několikrát vyjádřil ke své potenciální kandidatuře na prezidenta České republiky odmítavě. Opakovaně uváděl, že na to není kvalifikovaný a role hlavy státu by ho nebavila. Nyní však svou kampaň vede tím stylem, že se prezentuje jako krizový manažer a ve velkém kritizuje vládu. Co si myslíte o takovéto změně postojů?

Je to jeho klasická hra, spekulace přiživoval, aby se o něm neustále psalo a hovořilo. A to, že dříve prohlašoval, že by se na prezidenta nehodil? Ano, v tomto s ním souhlasím. Ale on dokáže být vším, patří k nejdéle sloužícím politikům, přesto říká, že politik není. Nechtěl vstoupit do politiky, a přesto vstoupil. Nechtěl být premiérem, stal se jím. Nechtěl být prezidentem, o tuto funkci usiluje.

Možná si někdy kolem roku 2011 říkal, že bude jen tahat za nitky někde v zákulisí, ale nakonec mu vyšlo, že bude pro něj lepší, když bude politiku ovládat přímo na nejvyšších postech. Podobně je tomu i s prezidentstvím.

Andrej Babiš hned po oznámení své kandidatury uvedl, že povede pozitivní kampaň. Ve své podstatě tedy sdělil, že nebude útočit na své protivníky. Aktivně však útočí na vládu – proč? Osobně mi to nepřipadá jako přílišný rozdíl už vzhledem k tomu, že vládní strany podpořily hned tři další silné kandidáty.

Babiš se přihlásil ke státotvornosti, ale pozitivních prohlášení už měl stovky, a nakonec vždy skončil útočně, polarizuje společnost, nadává oponentům a podobně. Jeho cílem nejsou ostatní prezidentští kandidáti, ale Petr Fiala a vláda. Na jejich kritice chce růst do hlasování v prvním kole. Je to pochopitelná strategie, protože takto může získat více voličů.

O Babišovi se všeobecně tvrdí, že je populista. Mohl byste mi říci, jestli se někde v západním (či obecně moderním) světě momentálně vyskytuje hlava státu s takovými postoji, jako vykazuje on?

Každý politický systém je jiný, má odlišná pravidla i hráče. Populistů v čele států jsme měli či máme celou řadu, v Brazílii Bolsonaro, ve Spojených státech Trump, u nás Zeman, nebo premiéři Slovinska Janša, Itálie Berlusconi, Maďarska Orbán, Británie Johnson a tak dále. Ale jak říkám, jednotlivé postavy nejsou příliš srovnatelné, musíme přihlížet k národnímu kontextu.

Soud s Babišem se okolo prvního kola prezidentských voleb bude chýlit ke konci. Pokud jej soud shledá vinným, může se ještě účastnit voleb?

Ano, může. Toto není překážka, bylo by to „jen“ další snižování hranic politické kultury. Už tak je jeho kandidatura na funkci prezidenta ostuda. Jak píše Fukuyama, u politických lídrů v takových funkcích očekáváme „elementární poctivost, spolehlivost, zdravý úsudek, oddanost zájmům veřejnosti a vnitřní morální kompas“.

Ve spojení s rétorikou Andreje Babiše se často objevuje snaha o polarizaci společnosti. Jak se takového jevu v politice dosahuje? Snaží se o to tento kandidát?

Jistě, Babiš je nejlepším příkladem politika, který rozděluje společnost. Tím, že si vytváříte nepřítele, neustále na něj útočíte, tak si zároveň formujete tu část společnosti, která chce útočit s vámi. To je obvyklý postup u populistů. Jako prezident by v tom samozřejmě pokračoval.

Co může obecně pro ČR znamenat, pokud její společnost bude opravdu rozdělená? Může z toho Babiš následně těžit u voleb?

Výzkumy nám ukazují, že naše společnost je spíše fragmentovaná, ale i to, stejně jako polarizace, může vést k jejímu rozpadu a rozkladu. Základem dobré společnosti musí být silná střední třída, která dokáže udržovat stabilitu. To říkal už Aristoteles. Jak jsem naznačil výše, polarizace je to, co pohání marketingovou mašinu hnutí ANO a Babiše samotného.

Nechci malovat čerta na zeď, ale pokud Andrej Babiš vyhraje, tak dle mého názoru bude velká část Čechů pravděpodobně velmi nespokojená, ne-li rozzuřená. Co nás v takovém okamžiku může čekat?

Samotné vítězství nemusí být největším problémem, i když nějaké protesty by asi nastaly. Je pochopitelné, že lidé považují prezidentství za důstojný úřad, trestně stíhaný politik na něj prostě nepatří. Ale důležitější, než Babiš jsou politické instituce, úřady, ústava. To je základ naší demokracie.

Dále se nabízí scénář, že Babiš volby opravdu vyhraje, načež ANO vyhraje následující parlamentní volby roku 2025. Co by to teoreticky mohlo znamenat?

To je nejkritičtější situace, která by mohla nastat. Babiš by řídil stát jako prezident, ovládal premiéra a řídil nejsilnější politické uskupení ve sněmovně. Babiš by směřoval k prezidentskému systému, ústavě navzdory. Porušili bychom rovnováhu moci, destabilizovali bychom některé instituce, soudnictví by bylo pod tlakem. Firmy Andreje Babiše by ale určitě dobře prosperovaly.

ANO bez Babiše – myslíte, že začne ztrácet na preferencích? Může si ho Babiš jako prezident dovolit otevřeně podporovat?

Zcela jistě bude své hnutí podporovat, i když nebude jeho předseda. Vždyť ANO je součástí jeho ekonomického portfolia, je prorostlé s jeho firmami. Značku ANO navíc vlastní Babiš jako soukromá osoba. V projevech by ANO nemusel podporovat, ale mimo kamery by tomu tak zcela bylo. Respektive ani tak nejde o podporu, ale spíše využívání ve prospěch vlastních zájmů.