ROZHOVOR | Erdogan a Putin nejsou přátelé, snaží se přežít. Vztah Turecka s Ruskem může být užitečný, říká politolog Bacik

Erdogan i Putin jsou egocentričtí lídři, kteří míří za svými zájmy a promrhali desetiletí, které jim jejich země svěřily. „Oba zároveň selhali v transformaci své země na moderní, demokratickou a technicky vyspělou. Vládnou už po dekády. Rusko ani Turecko nejsou demokratické, a ani nemají silnou ekonomiku s více světovými značkami. Takže Erdogan i Putin zahodili všechny ty dekády, které jim jejich země daly k dispozici,“ řekl v rozhovoru pro EuroZprávy.cz expert na tureckou politiku Gökhan Bacik z olomoucké Univerzity Palackého.

Jak byste popsal dnešní zahraniční politiku Turecka? Může být považováno za velmoc v ohledech mezinárodních vztahů?

Víme, co v mezinárodních vztazích pojem velmoc znamená. Turecko jí rozhodně není. Spíše na něj sedí popis regionální nebo střední moci. Turecký vliv ale nicméně roste především kvůli uprchlické krizi nebo občanské válce v Sýrii.

Problém jeho zahraniční politiky spočívá v ekonomické slabosti. Turecko je ve vážné ekonomické krizi, ta hodně limituje jeho schopnosti v zahraničí. Také to omezuje jeho politiku vůči zemím jako je Rusko. Když uvážím tato fakta, tak je Turecko v zahraniční politice silně pragmatický stát. Tento pragmatismus ale nevychází ze zájmu země, jde především o přežití Edrogana. Nemá smysl příliš popisovat principy turecké zahraniční politiky, jelikož je z velké části tvořená Erdoganovou silnou potřebou finanční pomoci ze zahraničí.

Proč hraje Turecko tak důležitou roli při vyjednávání mezi Ruskem a Ukrajinou? Je podle vás v tomto úspěšné?

Myslím si, že je to dané především geografií. Dohody, jako například ta o exportu ukrajinského obilí, přirozeně vyžadovaly přítomnost Turecka jako klíčového hráče, určeného na základě transportních cest. Musíme si však počkat, jestli může být Turecko opravdu klíčovým hráčem při válce na Ukrajině obecně. Všichni víme, že tady jsou jiné vlivné země, jako například Spojené království nebo USA. Turecká role může být významná v tom, že je pro Západ důležité mít k dispozici země, které mají s Putinem „dobrý“ vztah.

Turecko se za posledních deset let změnilo v hybridní stát. Jako takový stát je součástí NATO, ale také má silnou tendenci ke spolupráci s Ruskem. Ironicky je to nyní užitečné. Je jasné, že Rusko nevidí Turecko ve stejném světle jako například Estonsko nebo Českou republiku. Dlouhodobě Turecko velice dobře zpracovává své možnosti.

Není to jednoduchá krize. Rusko napadá nezávislou zemi a zabíjí civilisty. Průběh invaze tedy nedovolí Turecku balancovat mezi NATO a Moskvou příliš dlouho. Existuje také riziko, že Turecko bude označeno jako proruské.

Co si myslíte o vztazích mezi Putinem a Erdoganem? Daly by se popsat jako přátelské nebo spojenecké?

Lidé jako tito dva nemají pravé přátele. Jsou to egocentričtí lídři vedeni svým egem a zájmy. Za zmínku stojí, že ještě před pár lety si Turecko a Rusko vzájemně sestřelily stíhačky. Takže jsem si jistý, že jsou oba k tomu druhému skeptičtí. Problém je, že se oba vidí jako historičtí lídři s nějakou misí. Jejich vnitřní představy je nutí k chování na historické úrovni.

Mohu to dobře vysvětlit na Weberově charismatu. Jako typičtí charismatičtí lídři jsou vězni svého ega. Oba zároveň selhali v transformaci své země na moderní, demokratickou a technicky vyspělou. Vládnou už po dekády. Rusko ani Turecko nejsou demokratické, a ani nemají silnou ekonomiku s více světovými značkami. Takže Erdogan i Putin zahodili všechny ty dekády, které jim jejich země daly k dispozici.

Má Erdogan dostatečný vliv na Putina, aby ho dokázal přesvědčit k ukončení války na Ukrajině?

Za normálních okolností ne. Pokud ale bude cena války na Ukrajině příliš vysoká, Putin může svého tureckého protějška využít k vlastním politickým manévrům. Stejně tak někteří západní lídři, jako například francouzský prezident Macron, mohou sehrát důležitou roli. Toto jsou ale především spekulace založené na představě, že má Putin ve své hlavě nějaké únikové plány. V této chvíli si ale nemyslím, že existuje lídr, který by dokázal Putina přesvědčit k ukončení války. Jediná dynamická cesta k jeho zastavení vede přes vojenské zastrašování. Musíme být realističtí a říct si, že jde o systematickou krizi, ve které má poslední slovo moc. Sázky jsou příliš vysoké. Mnozí o tom nejsou přesvědčeni, ale válka na Ukrajině určí povahu a budoucnost Evropské unie. Ten, kdo tuto válku prohraje, bude čelit existenční krizi.

Pokud teoreticky vznikne konflikt mezi NATO a Ruskem, ke komu by se Turecko přidalo?

Je to velice náročná otázka, ale předpokládám, že při konfliktu takového rozsahu se Turecko přidá k NATO. Rusko je proti celé alianci příliš slabé. V konfliktu mezi Ruskem a NATO by jakýkoli racionální aktér byl na straně NATO. Stejně tak Turecko. Kromě toho by takový konflikt nedal Turkům žádnou možnost zůstat neutrální. Taková pozice by totiž zemi izolovala. Jediná možnost, která by dopadla jinak, je založená na turecké domácí politice. Pokud Erdogan dojde do bodu, kdy jeho jediná možnost k přežití bude opustit západ a spojit se s Ruskem, tak Turecko rozhodně NATO nepodpoří. Myslím si však, že ještě v takové situaci nejsme.

Související

Zatímco ve světě si lidé masakr na náměstí Tchien-an-men připomínají, v Číně se ho komunisté snaží vymazat z lidské paměti. Rozhovor

35 let od protestů v Číně. Země tehdy byla v mnohém svobodnější než Československo, upozorňuje sinolog Klimeš

Smrt vysokého činitele a představitele reformního křídla komunistické strany Chu Jao-panga v dubnu 1989 se stala velkým impulzem pro protestní hnutí v Číně. Přestože jeho hlavní hybnou silou byli studenti, před jeho krvavým potlačením na náměstí Tchien-an-men o necelé dva měsíce později proniklo prakticky do všech společenských kruhů, konstatuje sinolog Ondřej Klimeš v rozhovoru pro EuroZprávy.cz. Pracovník Orientálního ústavu Akademie věd v té souvislosti poukazuje na to, že k protestům a nepokojům různé intenzity docházelo v Číně již dříve, jelikož osmdesátá léta byla dosud nejuvolněnějším obdobím v dosavadní historii vlády tamní komunistické strany. V kontextu současné politické situace v Číně je podle Klimeše například obtížně představitelné, že čínská společnost byla v této době spíše prozápadně naladěná a její část požadovala demokratizaci poměrů. 
David Broul (použito se svolením D. Broula) Rozhovor

Fico je slovenský Chuck Norris. Vyhraje i volby, v nichž nekandiduje, říká politolog David Broul pro EZ

Slováci si o víkendu zvolili za prezidenta Petera Pellegriniho, který ve druhém kole voleb hlavy státu porazil bývalého diplomata Ivana Korčoka. EuroZprávy.cz v tomto kontextu oslovily pro rozhovor politologa Davida Broula z Univerzity Palackého v Olomouci. Broul připustil, že Pellegrini je skutečně vládní kandidát a k vítězství mu dopomohli voliči Štefana Harabina z prvního kola. „V kontextu dosavadních kroků vlády, jako je rušení Úřadu speciální prokuratury, snahy ovládnout veřejnoprávní televizi a tak dále, nečeká slovenskou demokracii v brzké době nic pozitivního,“ říká.

Více souvisejících

rozhovor Gökhan Bacik Recep Tayyip Erdogan Vladimír Putin Turecko Rusko válka na Ukrajině Ukrajina NATO

Aktuálně se děje

včera

Princezna Kate oznámila, že má rakovinu.

Princezna Kate řekla pravdu o nemoci kvůli hackerům, tvrdí expertka

Zítra uplyne přesně měsíc od chvíle, kdy princezna Kate oznámila světu, že u ní lékaři odhalili rakovinu. Stalo se tak po mnoha spekulacích. Podle české odbornice na britskou královskou rodinu by si manželka následníka trůnu nechala pravdu pro sebe, kdyby ji k reakci nedonutily okolnosti. 

včera

včera

včera

včera

včera

včera

včera

včera

včera

včera

včera

včera

včera

včera

Aktualizováno včera

Josef Laufer

Zemřel legendární herec a zpěvák Josef Laufer

Českou uměleckou obec zasáhla v neděli smutná zpráva. Ve věku 84 let zemřel herec a zpěvák Josef Laufer. Informaci o jeho skonu přinesl deník Blesk. Laufer strávil poslední čtyři roky života na nemocničním lůžku v umělém spánku. 

včera

včera

Fotbal, ilustrační fotografie.

Odejde František Straka ze Slovenska do Afriky? O jeho služby má prý zájem Gambie

V současnosti je bývalý kouč Sparty, Slavie i české fotbalové reprezentace František Straka zaneprázdněn svou další záchranářskou misí na Slovensku, kde tentokrát vede Michalovce a počíná si tam poměrně úspěšně. Mohlo by se však stát, že navzdory záchraně tohoto slovenského klubu ve slovenské první lize by Straka nemusel v tomto angažmá pokračovat v další sezóně. Zajímá se totiž o něj fotbalová reprezentace Gambie, kde před nedávnem skončil belgický stratég Sainflet.

včera

včera

Senát Spojených států bude o penězích pro Ukrajinu hlasovat 23. dubna

Senát, tedy horní komora amerického Kongresu, se připravuje dokončit proces schvalování pomoci Ukrajině, Izraeli a Tchaj-wanu. Hlasování je naplánováno na úterý 23. dubna, uvedl vůdce senátní většiny Chuck Schumer.

Zdroj: Julie Jarošová

Další zprávy