Mosad působí rychle, efektivně a všude po světě. Lovil nacisty a zachraňoval Židy v ohrožení

Nedlouho od svého založení v roce 1951 Mosad pořádal takzvaný hon na nacisty. V rozhovoru pro iRozhlas.cz ho popsal bývalý agent rozvědky Avner Avraham. Konkrétně zmínil dopadení Adolfa Eichmana. „Byla to velká důležitá operace pro velmi mladou zemi. Připomeňme, že to bylo v roce 1960, a ten fakt, že někteří z agentů, kteří se na té akci podíleli, byli přeživší holokaustu, k tomu také samozřejmě přispěl,“ vylíčil. 

Eichmana, který byl jedním ze strůjců holocaustu, se Mosadu podařilo dopadnout díky pomoci otce přítelkyně jeho syna Nikolase Eichmana. Služba oznámení podle Avrahama původně vůbec nebrala vážně a vyslala do Argentiny pouze dva agenty. „Řekli si, že není možné, aby Eichman žil v této chudé čtvrti,“ pokračoval. Válečného zločince se podařilo vypátrat díky zjištění, že se jistý Ricardo Klement dostal do jihoamerické země na falešný vatikánský pas. 

„Vatikán pomohl tisícům nacistů dostat se do Jižní Ameriky. A s těmito dalšími informacemi včetně fotografie Eichmana se potom Mosad rozhodl začít znovu od začátku, zkontrolovat ty informace a od tohoto okamžiku to trvalo přesně půl roku,“ vyprávěl bývalý agent s tím, že se ho za takto krátkou dobu podařilo najít, zajmout a propašovat v bezpečí do Izraele. Nakonec na dopadení Eichmana pracovalo jedenáct agentů – deset mužů a jedna žena. 

Během dubna 1961 začal soudní proces v budově jeruzalémského kulturního centra. Vyslechl 112 svědků. Všechny za mimořádných bezpečnostních opatření a zájmu světových médií. Převážně šlo o Židy, kteří přežili holocaust. Nakonec Eichman dostal trest smrti a až do své smrti neprojevil žádnou lítost. O milost neúspěšně požádal ještě dva dny před svou popravou prostřednictvím ručně psaného dopisu v němčině. Popraven byl 1. června 1962. 

Netradiční nábor

Před několika lety Mosad začal nabírat nové rekruty poměrně netradičním způsobem. „Pokud hledáte vzrušující změnu kariéry, pokud jste vždy snili, ale neodvážili se… Hledáme vysoce kvalitní lidi,“ psala rozvědka na své facebookové stránce podle serveru Times of Israel. Mosad si od tohoto způsobu náboru slibuje efektivnější verbování nových členů a přístup k širší populaci. 

Ve svých řadách nehledá jen zabijáky a špiony. „Různorodé role zahrnují speciální funkce, zpravodajství, technologii, kybernetiku, výpočetní techniku, ekonomiku a logistiku,“ psal Mosad v inzerátu. Tím ale neobvyklá otevřenost zpravodajské služby nekončí. 

Roku 2017 zveřejnil poptávku na osobu do provozu jednotky shromažďující zpravodajské informace, která je potřebná pro náročnou a dynamickou práci na špičce operací. „Kandidáti by měli zvládat práci v týmu, mít schopnost vyrovnat se se stresujícími situacemi a nejistotou, mít mezilidské schopnosti a být ochotni cestovat do zahraničí,“ jmenoval Mosad. Upřesnil však, že „optimismus, smysl pro humor a spontaneita jsou u výběrového řízení významnou výhodou.“

Rozvědka poptávala například pozice kožedělného řemeslníka, specialisty na truhlářství nebo účetního na pozici, která by zahrnovala „neobvyklou práci v terénu“. 

Působí všude a rychle

O případu Eichmana uneseného z Argentiny jsme se již zmínili. Loni v říjnu však malajsijské úřady upozornily na únos Palestince během operace Mosadu v Kuala Lumpuru. O případu informovala zpravodajská agentura Al-Džazíra. Mělo jít o rychlou akci, kdy 28. září loňského roku čtyři muži sebrali palestinského počítačového programátora do jednoho ze dvou čekajících aut. 

V malajsijské metropoli došlo dokonce k vraždě, s největší pravděpodobností spojené s Mosadem, už v roce 2018. Její obětí byl pětatřicetiletý palestinský elektroinženýr Fadi al-Batsh, který studoval před odchodem do Malajsie v pásmu Gazy. Organizace Hamás ovládající toto pásmo ho popsala jako důležitého a loajálního člena skupiny. Pro Hamás měl prý velkou hodnotu a pomáhal mladým studentům. 

Podle izraelského investigativního novináře Ronena Bergmana vražda al-Batshe splňovala všechny znaky klasické operace Mosadu. Měl za tím stát fakt, že vrazi použili motorku, protože zanechává místo činu čisté. „Profesionální vražedná operace daleko od Izraele ukazuje na zapojení Mosadu,“ řekl Bergman. 

Komunikace organizace Hamás, kterou Izrael považuje za teroristickou, je podle různých zdrojů přísně monitorovaná izraelskou zpravodajskou sítí. To Mosadu pomáhá zasáhnout rychle a po řádném zvážení, jestli pro Izrael bude objekt výhodnější živý nebo mrtvý.  

Kromě Izraele připsali Hamásu statut teroristické organizace také Velká Británie, Evropská unie a Spojené státy.

Ne každá operace Mosadu končí smrtí. Například v roce 2021 Izraelci ze Sýrie unesli íránského generála, kterého následně vyslýchali v Africe kvůli pohřešovanému letci Ronovi Aradovi. Mělo jít o složitou (a nakonec neúspěšnou) operaci, generál byl po výslechu propuštěn. Letec je v Izraeli pohřešován od roku 1986, kdy se katapultoval z letadla nad Libanonem. Podle Izraelců ho zajalo libanonské šíitské hnutí Amal, následně mělo dojít k předání Íráncům. 

Izrael má s Íránem velmi negativní vztahy. Loni zde Mosad pravděpodobně zabil plukovníka íránských revolučních gard Hasana Sajáda Chodajrího. Opět šlo o střelbu z motorky, Chodajrího zasáhlo asi pět kulek. Izrael následně měl informovat USA, že je za jeho likvidaci skutečně odpovědný. Informace Íránu o zadržení několika členů izraelské zpravodajské sítě však Izrael popřel.

Záchrana tisíců Židů 

Před více než čtyřiceti lety Mosad provedl skutečně nebývalý kousek. Jak informoval server Aktuálně.cz, Súdán byl v 80. letech minulého století zemí extrémně nepřátelskou vůči Izraelcům. „Byl to obrovský arabský stát v Africe, kde není žádná infrastruktura, plný nepřátelských vojáků. Těšil jsem se, ale měl jsem obrovský respekt,“ vzpomínal agent Gad Šimron v rozhovoru pro český server.

Cíl operace byl jasný: zachránit a přesunout do Izraele tisíce etiopských Židů, tzv. Falašů. Před válkou v Etiopii totiž utekli do sousedního Súdánu, kde strádali hladem a nemocemi. „Současné uprchlické tábory v Sýrii nebo Palestině v porovnání s těmi v Súdánu 80. let působí jako Beverly Hills,“ vylíčil Šimron.

Agenti zde pod záštitou švýcarské firmy zřídili luxusní letovisko, kam mířili potápěči a rekreanti z celého světa. O ty se přes den Mosad staral, zatímco v noci pracoval na záchraně Falašů. Všem hrozilo v lepším případě vězení a mučení s vyhlídkou pozdějšího vydání do Izraele nebo vyzvednutí speciálním komandem. V horším případě veřejná poprava.

Postupně se jim dařilo Židy odvážet. „Z resortu jsme jeli stovky kilometrů. Noční poušť, velká zima. Na smluveném místě jsme zapískali a ze tmy vystoupily stovky očí a postupně i celé postavy oblečené v bílém. Mladí, staří, ženy s dětmi. Bylo to jako z filmu,“ řekl Šimron. Šimronův kolega při překračování vojenských checkpointů jel před náklaďákem první a súdánské vojáky zabavil cigaretami a suchary. 

Posléze se jim zmínil, že zbytek jeho vozidel přijede za chvíli. Když se náklaďáky plné etiopských Židů objevily, stráže na ně jen mávly a zátarasem bezpečně projely. Na smluveném místě na pobřeží Falašové naskákali do člunů, které je odvezly do mezinárodních vod k lodi izraelského námořnictva. Ta je už doplavila do bezpečí Izraele.

Jednou se agentům coby zaměstnancům resortu podařilo súdánské vojáky sotva přesvědčit, že na moře pomáhají potápěčům z Evropy. Vojáci totiž začali pálit z kalašnikovů zrovna ve chvíli, kdy při druhé noční akci nakládali Falaše do člunů. 

Centrála posléze rozhodla, že je námořní operace příliš nebezpečná a přistoupila k letecké. Etiopské Židy vyzvedávalo izraelské armádní letadlo na opuštěné dráze z druhé světové války. Radary přelstilo nízkým přeletem a vypnutými světly. 

Jednou byl Šimron podle svých slov vyslán „ve špatný čas na špatné místo“. Súdánští vojáci ho zatkli a odvedli k výslechu. Řekl, že ho zachránily tři věci: špičkový výcvik, výborné krytí a štěstí. Díky znalosti arabštiny vojákům rozuměl a věděl, na co se budou při výslechu dále ptát. Jeden z důstojníků se ho pak zeptal, proč vůbec do Afriky přijel. 

„Odpověděl jsem, že mě Súdán díky románu o této zemi nadchl. Voják mi položil otázku, jestli si pamatuju, jak se ten román jmenoval a kdo je jeho autor. Přeříkal jsem mu to, on vykulil oči, zasmál se a řekl: ‚To je můj bratranec!‘ Tím výslech samozřejmě skončil a byl jsem propuštěn. Někdy pomůžou náhody.“