Von der Leyenová čelí hlasování o nedůvěře. Nejspíš ho ustojí, ale za vysokou cenu

Von der Leyenová se musela nedávno obhajovat před europoslanci v souvislosti s tzv. „Pfizergate“, aférou týkající se neprůhledného postupu při vyjednávání nákupu vakcín během pandemie covidu-19. Kritika mířila nejen na její roli v procesu, ale také na absenci transparentnosti a obcházení standardních mechanismů odpovědnosti. 

Podle serveru Politico se tak rýsuje situace, která do určité míry připomíná krizi Evropské komise vedené Jacquesem Santerem v roce 1999. Tehdy sice návrh na vyslovení nedůvěry neprošel, ale v důsledku ztráty politické podpory – zejména ze strany Evropské strany socialistů – byl Santer donucen spolu s celým kolegiem komisařů odstoupit. Von der Leyenová je nyní pod tlakem nejen ze strany frakcí, které ji nikdy nepodporovaly, ale i ze strany některých spojenců. Kritické hlasy se ozývají mimo jiné i z řad Renew Europe či Sociálních demokratů.

Navzdory závažnosti situace se neočekává, že by samotné čtvrteční hlasování mělo vést k bezprostřednímu pádu Komise. Hlasování o nedůvěře je v Evropském parlamentu poměrně snadné iniciovat – postačuje k tomu 72 podpisů – avšak ke schválení návrhu je zapotřebí dvoutřetinová většina odevzdaných hlasů, přičemž zároveň musí hlasovat nadpoloviční většina všech europoslanců. Tento vysoký práh zajišťuje určitou stabilitu, která odrazuje i tvrdé kritiky od snahy Komisi skutečně sesadit. 

Přesto nelze rizika podcenit. Pokud by některá z klíčových frakcí – například Sociální demokraté nebo Zelení – přistoupila k podání vlastního návrhu na vyslovení nedůvěry, byť třeba jen jako reakci na změnu kursu v oblasti Zelené dohody či další etický skandál, mohla by se situace zkomplikovat. I když by takový návrh pravděpodobně nezískal potřebnou dvoutřetinovou většinu, samotné jeho podání by mohlo oslabit autoritu předsedkyně a snížit její manévrovací prostor. Politická škoda totiž často nevzniká výsledkem, ale samotným aktem obvinění.

Za vážnější hrozbu než samotné hlasování o nedůvěře však mnozí považují možnou ztrátu podpory ze strany liberální frakce Renew Europe či Socialistů a demokratů. I částečný odklon těchto frakcí by mohl znamenat ochromení schopnosti Komise prosazovat legislativní agendu v novém složení parlamentu. V situaci, kdy se evropský projekt ocitá pod tlakem jak vnějších hrozeb, tak vnitřní eroze důvěry občanů, by to mělo zásadní dopady.

Varovně proto zní i slova bývalého guvernéra Evropské centrální banky Maria Draghiho, který nedávno varoval, že „Evropě hrozí pomalé umírání v agónii“, pokud nedojde k reformám a větší soudržnosti. Bez podpory v Evropském parlamentu a bez jasné politické linie by von der Leyenová mohla čelit situaci, kdy zůstane v čele Komise de iure, ale fakticky bez vlivu.