ANALÝZA | Uvěznění ve vzájemné závislosti: Trumpovy kroky ohrožují trhy v Číně, Evropě i USA

Americký prezident Trump minulý týden ohlásil zavedení 10% cla na čínské produkty. Peking odpověděl 15% cly na dovoz uhlí a zkapalněného zemního plynu, zatímco na dovoz ropy, zemědělských strojů, pickupů a aut s velkoobjemovými motory uvalil 10% cla.

Čínská lidová republika zareagovala na americká opatření poněkud mírně, 15 a 10% cla navíc zavádí až od pondělí 10. února. Američané přitom uvalili cla na úplně všechno čínské zboží. Jak informovaly také EuroZprávy.cz, čínská strana je i přes razantní obchodní opatření Trumpovy administrativy otevřená jednáním a ponechává prostor pro kompromis.

Obě ekonomiky jsou silně propojené

Obchodní vztahy mezi Spojenými státy a Čínou dosahují obrovských rozměrů. Jen za listopad loňského roku USA vyvezly do Číny zboží v hodnotě 12,78 miliardy dolarů, zatímco import z Číny do USA činil 37,8 miliardy dolarů.

Dlouhodobě se objem vzájemného obchodu neustále rozšiřuje a v současnosti dosahuje přibližně 600 miliard dolarů ročně. Obchodní deficit, na který se Trump často odkazuje ve vztahu k Mexiku a Kanadě, je ve skutečnosti mnohem výraznější ve prospěch Číny.

Během uplynulého roku dosáhl rozdíl mezi čínským exportem do USA a americkým exportem do Číny přibližně 300 miliard dolarů. Tento meziroční deficit však od pandemie Covid-19 postupně klesá – zatímco v předchozích letech často přesahoval 300 miliard dolarů a v některých obdobích se blížil až ke 400 miliardám, pod tuto úroveň se naposledy dostal v roce 2011.

Historicky nejnižší obchodní deficit mezi USA a Čínou byl zaznamenán v roce 1985, kdy činil pouhých šest milionů dolarů. Od té doby však prudce narůstal ve prospěch Číny a v roce 2002 poprvé překročil hranici 100 miliard dolarů. Tento trend reflektuje rostoucí závislost USA na čínském průmyslu i stále užší provázanost obou ekonomik.

Podle analytiků nestranické Výzkumné služby Kongresu (CRS) americké firmy v posledních letech intenzivně spolupracovaly s Čínou, včetně partnerství s tamními státními podniky. V některých případech došlo i k předání pokročilých amerických technologií, například pro vývoj čínského letounu.

Strategická spolupráce mezi oběma velmocemi se však neomezuje pouze na letecký průmysl – rozvíjí se i v klíčových sektorech, jako jsou polovodiče, elektromobilita, zdravotnictví, biotechnologie či těžba kritických nerostných surovin. Významnou roli navíc hrají čínské investice do amerických vývozních terminálů na LNG.

Bitva na poli elektroniky

Jak uvádí CRS, Čína „usiluje o americké finanční investice v některých strategických odvětvích, v nichž omezuje americkou konkurenci“. Jedno z těchto strategických odvětví jsou technologie; Peking postupně dohání náskok USA v oblastech sociálních médií a internetu.

Pro Čínu tak může být logičtější zasáhnout některé z technologických gigantů, než aby zaváděla obrovská cla na úplně všechno americké zboží. Čínské úřady v této souvislosti zahajují antimonopolní vyšetřování společnosti Google. Kromě toho Čína zavedla vývozní kontroly na 25 druhů vzácných kovů, z nichž některé jsou klíčové pro výrobu elektroniky a jiných důležitých technologií.

Tento krok může sloužit nejen jako nástroj geopolitického tlaku, ale i jako prostředek k posílení domácího průmyslu. USA jsou totiž na dovozu těchto materiálů silně závislé a jejich omezená dostupnost by mohla zpomalit výrobu polovodičů, elektromobilů i vojenských technologií. Silnější kontrola nad tímto sektorem tak Pekingu umožní mít dobrý přehled o jejich využití na americko-čínském trhu.

Pro bližší vysvětlení – vzácné kovy se v elektronice využívají kvůli jejich vlastnostem, jako elektrická vodivost, odolnost proti korozi a tepelné stabilitě – konkrétně jde třeba o zlato, stříbro, platinu, palladium, rhenium, ruthenium, iridium, indium, tantal, galium nebo hafnium.

Jedním z dalších důležitých kovů je rhodium, které se běžně využívá k pokovení konektorů kvůli vysoké odolnosti proti korozi nebo v katalyzátorech. Jde o nejdražší kov na světě, jehož cena se může pohybovat i výrazně nad cenou zlata či platiny. Podle zprávy Cognitive Market Research se očekávalo, že globální trh s rhodiem dosáhl v roce 2024 hodnoty 2,2 miliardy USD, přičemž se předpokládá růst o 6 % ročně do roku 2031.

Hlavním faktorem růstu je automobilový průmysl, kde se rhodium využívá v katalyzátorech ke snižování emisí. To je obzvlášť důležité v Číně, kde vláda zpřísňuje emisní normy, a zároveň v USA, kde stále roste tlak na ekologičtější dopravu. Severní Amerika drží více než 40 % podílu na trhu, zatímco mezi trhy s největší spotřebou patří Čína a Japonsko.

Vzhledem k tomu, že Čína je největším světovým producentem vzácných kovů a zároveň jejich největším spotřebitelem, dává smysl, že jejich exportní omezení by mohlo výrazně ovlivnit technologické i automobilové společnosti v USA.

Pokud by Peking strategicky omezil vývoz rhodia a dalších kritických kovů, mohl by tím zkomplikovat výrobu automobilových katalyzátorů, polovodičů a dalších klíčových technologií, čímž by oslabil konkurenceschopnost amerických firem a zároveň posílil vlastní pozici na trhu.

Trio největších ekonomických vztahů

Obchodní vztahy mezi Spojenými státy a Čínou dosahují obrovských rozměrů, avšak v posledních dekádách se jako stále důležitější ekonomický hráč profiluje i Evropská unie. Její vliv v globálním obchodě výrazně vzrostl zejména po rozšířeních v letech 1995, 2004, 2007 a 2013, která přivedla do jednotného trhu nové členské státy a rozšířila jeho hospodářský dosah.

Evropská unie však byla významným obchodním hráčem již dříve, zejména v odvětvích, jako je ocelářský, uhelný či hliníkárenský průmysl. Právě evropský vývoz hliníku se stal jedním z hlavních terčů protekcionistických opatření Trumpovy administrativy v letech 2017–2021, kdy USA zavedly cla a další restrikce v rámci politiky „America First“. Tato opatření výrazně prohloubila transatlantické obchodní napětí, které přetrvává dodnes a které Trumpova politika nadále eskaluje tlakem na revizi obchodních dohod a prosazováním americké dominance.

Tento vývoj je trnem v oku nejen Bruselu, ale i Washingtonu, který se obává posílení čínského vlivu na úkor amerických ekonomických zájmů. Klíčovou roli v tomto globálním soupeření hrají tři největší obchodní bloky: Spojené státy a Evropská unie, Evropská unie a Čína, Spojené státy a Čína. Tyto ekonomiky jsou na sobě hluboce závislé, přesto mezi nimi existuje neustálá rivalita. Jakákoli nestabilita v těchto obchodních vztazích se proto okamžitě promítá do celosvětových dodavatelských řetězců, geopolitických vztahů i finančních trhů.

Obchod USA a EU patří mezi největší na světě. V roce 2023 dosáhl celkový bilaterální obchod se zbožím 851 miliard eur, přičemž EU vyvezla do USA zboží za 503 miliard eur a dovezla 347 miliard eur, což pro EU znamenalo přebytek ve výši 156 miliard eur. Přesto se kvůli protekcionistickým opatřením USA evropské firmy stále více orientují na Čínu.

Čína se v roce 2023 stala druhým největším obchodním partnerem EU po Spojených státech. Bilaterální obchod mezi EU a Čínou dosáhl 739 miliard eur, což představovalo 14% pokles oproti roku 2022. Přesto zůstává tento vztah klíčovým, i když EU čelí rostoucímu obchodnímu deficitu, který v roce 2023 činil 292 miliard eur.

Jak informoval server Politico, obchodní dynamika mezi USA a Čínou se vyznačuje dlouhodobým deficitem na straně Spojených států. V roce 2024 USA zaznamenaly rekordní deficit ve výši 1,2 bilionu dolarů, přičemž Čína se na této částce podílela 295 miliardami dolarů. Tento schodek, ač stále vysoký, je nižší než jeho maximum z roku 2018.

Právě Trumpova obchodní politika, založená na clech, sankcích a snaze o repatriaci výroby, však může způsobit zásadní otřesy v tomto křehkém systému. Evropské firmy, které čelí překážkám na americkém trhu, mohou být nuceny hledat nové příležitosti v Číně, což by mohlo posílit čínský vliv na úkor Spojených států. Tento scénář by mohl změnit rovnováhu globálního obchodu, a právě toho se Washington obává nejvíce.