ROZHOVOR | O stárnoucího Zemana nikdo nestojí? Západ z nás vystřízlivěl. Expert ostře analyzuje situaci, s Českem to nevypadá v EU dobře

Podle kritiků je současná zahraniční politika ČR chaotická, například prezident Zeman je prý proruský, přitom jsme členy NATO. Jaký obraz má vlastně Česko u svých západních spojenců? Problémem není ani tak chaotičnost jako spíš dvojkolejnost české zahraniční politiky mezi vládou a prezidentem. Je to dlouhodobý problém trvající od doby zvolení Klause českým prezidentem. Na jedné straně máte umírněně euroskeptické, pragmatické vlády (Topolánek, Nečas, Sobotka, Babiš). Babiš je vnímán jako miliardář, oligarcha a populista, ale jeho politika je pragmatická a prozápadní.

Na straně druhé máte otevřeně euroskeptické a proruské prezidenty. Formálně sice zahraniční politika zůstává v rukou „umírněné“ vlády, nicméně „radikální“ prezidenti Klaus i Zeman jsou schopní svojí euroskeptickou, izolacionistickou a někdy i otevřeně protizápadní rétorikou ovlivňovat veřejné mínění.

Zeman prakticky nejezdí na návštěvy západních zemí a k nám se taky zrovna nikdo z významných politiků nehrne. Ohledně návštěvy Bílého domu se pouze mluví, například Paul Ryan se s prezidentem ani nesetkal. Může i toto být jistý diplomatický signál, že Západ o ČR příliš nestojí?Spíš je to diplomatický signál, že západní politici nestojí o setkání se Zemanem. Ryan se se s českým prezidentem nesetkal proto, že by si se Zemanem neměli co říct. Zeman je fanouškem Donalda Trumpa, naopak Ryan je představitelem „vnitřní“ republikánské opozice vůči Trumpovi.

Liberální evropští politici o setkání se Zemanem, který je vnímaný jako protiimigrační a proruský politik podporující krajní pravici, příliš nestojí.

Paradoxně o setkání se Zemanem zatím nestojí ani západní nacionalisté. Hvězdami evropské krajní pravice jsou Salvini (Itálie), Kurz (Rakousko) nebo Orbán (Maďarsko). Nikoliv Zeman. Stárnoucí Zeman, který (na rozdíl třeba od Orbána) postrádá nějaký jasný ideologický program, nemá evropským nacionalistům co nabídnout.

Jak moc nám v zahraničí škodí neexistence řádné vlády a tendence premiéra v demisi Andreje Babiše paktovat se s komunisty či SPD?Myslím si, že neexistence „řádné vlády“ nám v zahraničí neškodí. Na zdlouhavé a komplikované sestavování vlád je Evropa zvyklá. Stačí se podívat do Belgie, Itálie, Španělska nebo třeba i do Německa.

Když dojde k setkání politiků V4, slyšíme jen vzájemná slova chvály a jak jsou vztahy výborné. Opravdu je tomu tak? Je „Visegrad“ jednotný?Státy V4 spolupracují v konkrétních otázkách, ale nějaké hlubší souznění chybí. Polsko chce být regionální velmocí, naopak Česko se považuje za malý stát a polské geopolitické ambice nesdílí. Maďarsko je revizionistický stát, který se stále nesmířil se svým okleštěním po první (a druhé) světové válce.

Pro Polsko i Maďarsko je typický křesťanský mesianismus, který příliš nerezonuje v sekulárním Česku. Historicky jsme měli s Maďarskem i Polskem napjaté vztahy (stačí se podívat do období první republiky).

Jediné, co nás dokázalo doopravdy sblížit byla negativní zkušenost s komunistickými diktaturami.

A jakou sílu má V4 v rámci EU? Může si v Bruselu „dupnout“? V Bruselu si samozřejmě každý může dupat jak hlasitě chce. Síla se ale neměří tím, jak hlasitě dupete, ale podle toho, jestli jste schopní na svoji stranu „strhnout“ ostatní hráče. Visegrad představuje 4 členské státy z celkových 28 a ta matematika je neúprosná. Pokud chce V4 něco prosadit, musí hledat spojence mimo samotnou V4.

Bavorský expremiér a nynější spolkový ministr vnitra Horst Seehofer připustil, že Západ EU se ke střední s východní Evropě chová arogantně, například pokud jde o přístup k uprchlíkům, Vidíte to taky tak?Spíš bych řekl, že Západ vystřízlivěl. Dlouhou dobu jsme byli považováni za mladé nadějné nové demokracie, kteří potřebují ekonomickou pomoc k dohnání Západu. Západ nám uvěřil, když jsme tvrdili, že patříme do rodiny liberálních evropských demokracií, že nám byly komunistické diktatury vnuceny Sovětským svazem a že by EU měla být solidární a podpořit nás svými dotacemi v ekonomickém dohánění Západu.

To je pryč. Polsko a Maďarsko úspěšně demontují prvky liberální demokracie a právního státu, které zavedly po roce 1989. Ukazuje se, že střední a východní Evropa má sklony k autokracii. Po odchodu humanistických „ikon“ jako byl Václav Havel se ze střední Evropy šíří nacionalismus a xenofobie. Stal se z nás trpěný příbuzný, který je permanentně přisátý na evropský rozpočet.

Iluze se rozplynula, Západ vystřízlivěl a skončila tak doba našeho „hájení“. Západ se nezdráhá otevřeně kritizovat porušování demokratických pravidel ve střední a východní Evropě (Polsko a Maďarsko), tak jako to dělal i před rokem 1989. Ochota Západu posílat nám evropské fondy klesá, zvláště když v čele naší vlády stojí člověk obviněný z jejich zneužívání.. A v neposlední řadě ze Západu EU zaznívá, že solidarita není jednosměrná cesta a že i my bychom měli ukázat solidaritu – třeba při řešení migrační krize.

Jak si momentálně vede v rámci EU Německo? Kancléřka Angela Merkelová je podle některých analytiků za zenitem.To není nic objevného, že je Merkelová za zenitem. Každý politik, který je ve funkci takto dlouho, je z definice za zenitem. Ale nesměšoval bych osud Merkelové s tím, jak si vede Německo jako země. Německo je ekonomická a politická velmoc Evropy, díky které dokázala EU přestát ekonomickou krizi. A to bude platit i po Merkelové.

Mění se oslabením Německa něco pro českou politiku v rámci EU? Podle některých se lídrem EU stal Emmanuel Macron.Jak říkám, nevidím, že by Německo oslabovalo. Macron hlasitě volá po reformě a „obnově“ EU, resp. eurozóny. Ale i on ví, že pro své návrhy potřebuje získat podporu Německa.

Jak velký problém představuje pro Brusel situace v Itálii? Tamní strany volaly po „italexitu“, z toho nakonec sešlo, ale přeci jenom je italský euroskepticismus znát.Máte mnoho forem euroskepticismu. Pravicový euroskepticismus, který kritizuje relativně liberální imigrační politiku EU nebo levicový euroskepticismus, který kritizuje úsporná opatření a restriktivní fiskální politiku, kterou současná EU prosazuje. Máte euroskeptiky, kteří prosazují odchod z EU a na druhé straně euroskeptiky, kteří se sice odmítají podřídit unijním pravidlům, ale zároveň nechtějí odejít z EU.

Italští euroskeptikové kombinují pravicový protiimigrační euroskepticismus s levicovým euroskepticismem odmítajícím unijní politiku úsporných opatření. Nikdy ve skutečnosti nevolali po odchodu z EU (italexitu). V jednu chvíli sice prosazovali opuštění eura, ale i od toho upustili. Ví, že pokud by přišli s programem odchodu z eurozóny, prohráli by volby. Italové sice kritizují unijní politiku úsporných opatření, zároveň ale nechtějí dostávat výplatu v italských lirách.

Jak Vy osobně vidíte budoucnost EU? Měla by se víc integrovat?EU by se měla v prvé radě demokratizovat. Skutečné evropské volby, ve kterých by měly možnost kandidovat i evropské politické strany. Fungující Evropský parlament, ve kterém může vítěz voleb prosazovat svůj program, v mezích stávajících pravomocí EU. Současný mezivládní model je nedemokratický, protože o mém osudu rozhodují cizí vlády, které se mi nijak nezodpovídají. Demokratizace EU je důležitější než přesun nových pravomocí na EU, budování evropské armády a podobné nesmysly.

Značné napětí panuje mezi Západem a Ruskem. Chce Putin nějakým způsobem EU rozložit? Nebo už to snad dávno dělá?Rusko dříve za hlavního geopolitického soupeře považovalo NATO, dnes ale stále více soustřeďuje svoji pozornost na EU. Bylo to vidět v případě Ukrajiny, kdy prohlubování ekonomických vztahů mezi Ukrajinou a EU považovalo Rusko za dostatečný důvod k vojenské agresi vůči Ukrajině.

Ano, Rusko považuje EU za geopolitického soupeře a snaží se ji rozložit nebo přinejmenším oslabit tím, že ideově, politicky i finančně podporuje euroskeptická hnutí a politické strany. Nepamatuji si, kdy Putin naposledy podpořil nějaké proevropské hnutí.