ROZHOVOR | Sdílím Rogličův žal, triumf měl na dosah, říká pro EZ poslanec ODS Janda o bývalém soupeři

Udělal si na cyklistiku výjimečně čas. Poslanec ODS Jakub Janda si na svém mobilním telefonu nastavil on-line přenos z horské časovky na nejslavnějším cyklistickém závodu světa Tour de France a těšil se, jak jeho bývalý soupeř ze skoků na lyžích Slovinec Primož Roglič vyhraje legendární klání. „Jenže se v krpálu zlomil a musí prožívat obrovský smutek. Sdílím s ním jeho žal, triumf na Tour měl na dosah,“ říká po Jiřím Raškovi další český vítěz Turné čtyř můstku z roku 2006, který je v Poslanecké sněmovně místopředsedou podvýboru pro sport.

Jandovo zklamání alespoň trochu tlumilo, že 107. ročník Tour de France vyhraje jednadvacetiletý Slovinec Tadej Pogačar. Závěrečná nedělní etapa do Paříže, jejíž průběh je tradičně slavnostní, už nemůže na celkovém pořadí nic změnit. „Trénoval mě slovinský kouč Vasja Bajc, a tak jsem v této dvoumilionové zemi strávil téměř tři roky a přirostla mě tak k srdci,“ vypraví v rozhovoru pro EuroZprávy.cz Jakub Janda, předseda Úseku skoku na lyžích Svazu lyžařů České republiky.

Člen Petičního výboru a Výboru pro veřejnou správu a regionální rozvoj ve Sněmovně přiznává, že s Rogličem jej nepojilo zase až tak velké přátelství, ale věděli o sobě. „Náš vztah byl ale kamarádský. Jednou přijel na kole pod skokanské můstky ve Slovinsku a zasvěcoval mě do cyklistického sportu. Popisoval mně veškeré útrapy, kterými si musel projít, než se naučil jezdit v balíku, tedy v pelotonu, což mu v začátcích dělalo obrovské problémy. A díky jeho vysvětlování jsem pochopil i cyklistiku. Vyvedl mě z omylu, že jezdec nezávodí sám za sebe, ale tým jede na svého lídra,“ líčí Jakub Janda, vítěz Světového poháru ve skocích na lyžích v sezoně 2005/2006.

Předseda podvýboru pro cestovní ruch i přes své zklamání na Rogličově případu, kdy měl na dosah nejcennější žlutý dres na světě, argumentuje, jak je sport krásný a nevyzpytatelný. „Koneckonců jsem to poznal i na vlastní kůži. Například před olympiádou v Turíně v roce 2006 se mně dařilo, vyhrál jsem Turné čtyř můstků a každý mě pasoval na zlatou olympijskou medaili. Na Hrách jsem ale zklamal, abych hned po Turínu začal zase dobývat stupně vítězů,“ vzpomíná držitel stříbrné medaile z mistrovství světa v roce 2005 na středním můstku a bronzový ze stejného světového šampionátu na velkém můstku.

Rodák z Čeladné, jemuž se během jeho aktivní kariéry přezdívalo Káně z Beskyd, si ve Sněmovně o vrcholovém sportu nejlépe popovídá s dalším členem ODS  Jiřím Ventrubou, který je bývalým sprinterem v běhu na sto metrů. „Oba jsme reprezentovali Duklu, i když Jirka tu pražskou a já libereckou, a tak na její bývalé úspěchy zavzpomínáme a bavíme se i o lidech, které s ní spojili jméno jako legendární diskař Imrich Bugár.“ Janda, který byl Poslaneckým klubem ODS společně se stranickým kolegou Vojtěchem Munzarem nominován jako člen Volební komise, občas zaskočí ve Sněmovně své kolegy tím, jak neustále prožívá vrcholový sport.  „Občas vtrhnu mezi kolegy a ptám se jich: Viděl jsi ten tenis, to byla paráda, viď? Sportem prostě pořád žiju, byť jsem poslancem,“ praví otec tří dětí, který podporuje sportovní mládež i handicapované. 

SLOVINSKO MU KVŮLI KOUČI PŘIROSTLO K SRDCI

Pane poslanče Jando, předpokládám, že jako bývalý skokan na lyžích jste vítězství na Tour de France přál svému bývalému soupeři i kolegovi Slovinci Primoži Rogličovi. Co jste říkal strhujícímu závěru?

Ano, máte pravdu. Rogličovi jsem fandil, je to škoda. Pogačar ale udělal super výsledek, který nikdo nečekal, ale je mně Primože líto. Pochopitelně jsem si jako bývalý skokan na lyžích přál, aby Tour vyhrál můj bývalý kolega i kamarád. Sdílím s ním jeho žal. Co se týká strhujícího závěru, pak můžeme říci, že jsme byli svědkem úžasného boje, který přesahuje parametry světa sportu.

Vy jste s Rogličem ještě soupeřil na můstcích, než přešel na kolo. Jak si ho pamatujete? Je nutné připomenout, že v roce 2007 se stal juniorským mistrem světa v družstvech ve skocích na lyžích.

Pamatuji si jej dobře a známe se. Roglič se skákáním skončil už před devíti lety. Vzpomínám si na něj ze Světových i Kontinentálních pohárů a v Planici dělal předskokana. S Rogličem jsem se naposledy potkal na sklonku své kariéry a zasvěcoval mě do cyklistického sportu. Popisoval mně veškeré útrapy, kterými si musel projít, než se naučil jezdit v balíku, tedy v pelotonu, což mu v začátcích dělalo obrovské problémy. A díky jeho vysvětlování jsem pochopil i cyklistiku. Vyvedl mě z omylu, že jezdec nezávodí sám za sebe, ale tým jede na svého lídra.

Jste spolu ve spojení, psal jste mu?

Nejsme nyní spolu v kontaktu, ani přes sociální sítě jsem jej neoslovil. Myslím si, že by na to nyní ani neměl náladu. Ztratil téměř vyhranou Tour de France, měl na dosah triumf na nejslavnějším závodě světa. Musím ale zdůraznit, že jsme zase obrovskými přáteli, kteří by chodili na pivo, nebyli. Měl jsem blíže k jiným slovinským skokanům, ale mohu říci, že jsme o sobě s Primožem věděli a občas jsme prohodili spolu několik vět.

Můžete pro lidi, kteří se až tak o sport nezajímají říci, jak se Roglič z můstků dostal na kolo?

Do určité míry za změnu sportovního odvětví může i jeho pád na mamutím můstku v Planici, po němž si už tak nevěřil. Ovšem v souvislosti s Rogličem je nutné zmínit, že slovinský systém obrovsky dbá na fyzickou připravenost a reprezentanti tam podstupují tvrdé komplexní testy v každém sportu. A Roglič jezdil už jako skokan, stejně jako já, velice rád na kole. A od Slovinců vím, že jednou byl Primož na vyjížďce a dojel peloton jezdců na tréninku a ptal se jich, kam jedou a oni mu odvětili, že do hor. Roglič se jich ptal, zda se k nim může připojit. Řekli, že ano, ale brali ho s despektem a dělali si z něj legraci, podceňovali jej a vysmívali se mu, zvláště když měl kolo za tisíc eur, zatímco jezdci z týmu měli stroje v hodnotě deseti tisíci eur. Jenže realita byla jiná. Roglič měl pocit, že jedou pomalu, tak se jim vzdálil, a to tak, že stihl sníst svačinu, než ostatní dojeli na místo, kde zastavil na jídlo. Nikdo nechápal, jak je to možné. Automaticky za ním přišel šéf týmu, jemuž Roglič ujel, vzal ho na testy a zjistil, že má větší kapacitu plic než Španěl Miguel Indurain, který v minulosti vyhrál pětkrát Tour de France. I přes tyto parametry měl problém dostat se do nejvyšších pater světové silniční cyklistiky, a tak sportovní ředitel, který jej objevil, se rozhodl, že do něj investuje dvě stě tisíc eur a vyplatilo se. Primožovu cyklistickou kariéru jsem sledoval, i když opustil skoky. Vždy jsem zašel za Slovinci a ptal jsem se, co dělá Rogo, jak se mu daří? A jeho bývalí parťáci třeba říkali, že právě vyhrál etapový závod Kolem Ázerbajdžánu a podobně.

Proč jste se tak přátelil právě se Slovinci?

Je to tím, že mě i celý národní tým trénoval slovinský kouč Vasja Bajc. Proto mně tato dvoumilionová země přirostla k srdci. Strávil jsem v ní pomalu tři roky.

Loňský vítěz španělské Vuelty je introvert. Přesto můžete odhadnout, co nyní prožívá, když v horské časovce prohospodařil 57 vteřinový náskok, který měl před startem chronometru na krajana Pogačara?

Určitě obrovské zklamání a frustraci. Ještě osm kilometrů před cílem jsem věřil, že by mohl žlutý trikot uhájit, ale pak se zlomil a Pogačar ještě v krpálu zabral. A to jsem si dnes udělal čas, abych mohl časovku vnímat, protože kvůli politice si nemohu dovolit, abych celé odpoledne každý den seděl u televize, kde běží přenosy z Tour. Vlastně ani v sobotu jsem se nedíval, ale sledoval jsem on-line na mobilu. Takže jsem si udělal čas v domnění, že bývalý skokan na lyžích vyhraje Tour de France a místo radosti jsem zažil zklamání. Znovu opakuji, Primožovi jsem to moc přál. Možná, že kdyby se nejela časovka, pak by mu tým v etapě dopomohl ztrátu zlikvidovat, ale v časovce to nejde. Měl triumf na Tour opravdu na dosah, obrovská škoda.

VE SNĚMOVNĚ S KOLEGY RÁD PROBÍRÁ VRCHOLOVÝ SPORT

Na sobotní souboj mezi dvěma Slovinci se bude vzpomínat určitě dlouho. Stejně jako na Rogličovo gesto. Primož po prohrané bitvě prokázal, jaký je gentleman, když šel okamžitě pogratulovat Pogačarovi, což je inspirující do všech oblastí života včetně politického…

To máte jistě pravdu. Co se týče vzpomínané bitvy, tak právě proto je sport krásný a nevyzpytatelný, což jsem během své vrcholové kariéry poznal i na vlastní kůži. Například před olympiádou v Turíně v roce 2006 se mně dařilo, vyhrál jsem Turné čtyř můstků a každý mě pasoval na zlatou olympijskou mediali. Na Hrách jsem ale zklamal, abych hned po Turínu začal zase dobývat stupně vítězů. Anebo si vzpomeňme na obrat ve fotbale, kdy v roce 2005 při finále Ligy mistrů Liverpool, jehož dres oblékal Šmicer s Barošem, o poločase prohrával s AC Milán 0:3, aby se mu pak povedl slavný zvrat, ačkoli tomu věřil málokdo.

Skokané na lyžích mají asi solidní předpoklady, aby byli dobrými cyklisty. Máte obrovskou sílu z odrazu na hraně můstku a navíc jste lehcí, proto se vám daří v kopcích. Souhlasíte?

Pojmenoval jste to správně. Co se týče naší váhy, tak nás z jiných sportů považovali téměř za anorektiky, což už ale nyní není můj případ, protože od doby, co jsem před třemi lety skončil, jsem nabral šestnáct kilogramů. Ale byly doby, kdy jsem při výšce 179 centimetrů měl hmotnost 57 kilogramů. Tehdy jsem byl opravdu lehký. Přesto ani tyto parametry vám nezaručí, že v cyklistice uspějete, protože řada skokanů, včetně mě, nemá výdrž a bez ní v cyklistice neuspějete. Je zarážející, že Slovinci, kteří své sportovce tak bedlivě komplexně testují, jak už jsem zmínil, přišli na tyto Rogličovy aspekty či předpoklady dost pozdě a neodhalili je v jeho mládí.

S kým si v ODS mezi poslanci ve Sněmovně nejvíce popovídáte o vrcholovém sportu?

O sportu si rád pohovořím s každým, protože ho mám na starosti, v Poslanecké sněmovně jsem totiž místopředsedou podvýboru pro sport. A tak, když něco řeším anebo chci předložit, pak danou otázku musím na klubu ODS otevřít i probrat. Ale nejvíce si o vrcholovém sportu popovídám s naším poslancem a vynikajícím neurochirurgem Jiřím Ventrubou, který je bývalým běžeckým sprinterem na sto metrů a závodil v sedmdesátých letech za Zbrojovku Brno i Duklu Praha. A protože já skákal za Duklu Liberec, tak společně zavzpomínáme na Duklu a na různé lidi, co jsou s ní spojeni, jako je třeba bývalý famózní diskař mistr světa a Evropy Imrich Bugár, jenž je na Dukle pořád. S Jirkou si po této stránce rozumím nejvíce. Ale sport probírám opravdu s každým. Často se stane, že vtrhnu do Sněmovny a ptám se třeba kolegů: Viděl jsi ten tenis, to byla paráda, viď? Sportem prostě pořád žiju, byť jsem poslancem.